Katana: Porovnání verzí

Umění šermu se vyučovalo v minimálním množství tak, aby policisté byli schopní alespoň jednoduchého používání meče.

 

Kovářské umění prožilo oživení na počátku 20. století, když se meči začala vybavovat moderní armáda. Tyto meče se nazývaly kaiguntó a napodobovaly západní šavle. Meče vyráběné tardičním způsobem se nazývaly gendaitó a umění jejich výroby přežilo jen díky několika málo jedincům. Takové meče používali jen vysocí důstojníci. Studenti kovářů ovládajících tradiční výrobu meče byli velice vážení a byli považováni za nositele umění, které symbolizovalo japonskou kulturu. V roce 1934 vydala japonská vláda vojenskou specifikaci pro nový vojenský meč šinguntó, který se podobá starým mečům tači. Podle této a pozdějších novějších specifikací byla vyrobena drtivá většina mečů používaných v 2. světové válce.