Madame du Barry: Porovnání verzí

Dodnes zůstává záhadou, proč madame du Barry přerušila 1. 3. [[1793]] bezpečný pobyt v Anglii a vydala se zpět do [[Francie]]. Jedním z důvodů se zřejmě stala snaha domoci se majetku, který jí v závěti odkázal zavražděný vévoda de Brissac. Jisté je, že madame du Barry našla po příjezdu svůj zámek ve Louveciennes zapečetěný, jelikož byla považována za emigrantku a majetek jí zkonfiskovali. Proti tomuto nařízení se ohradila a majetek zanedlouho získala zpět. V červenci [[1793]] jí byl ale znovu zabaven a úřady jí dokonce uložily domácí vězení. Občané obce pohotově sestavili petici a postavili se na obranu madame du Barry, kterou chválili za její dobrotivost a milosrdenství, což na úřady zřejmě zapůsobilo a domácí vězení bylo po několika měsících zrušeno. 17. 9. [[1793]] ale vyšel nový zákon, podle něhož měli být zatčeni všichni ti, kteří se stykem, chováním, písmem nebo slovem projevili jako stoupenci tyranie a nepřátelé svobody. 22. 9. [[1793]] tak byla hraběnka Marie-Jeanne du Barry zatčena a převezena do věznice [[věznice Sainte-Pélagie]] v [[Paříž]]i, její majetek byl zapečetěn a veškeré písemnosti zabaveny. Mimo jiné byla obžalována ze styku s nepřáteli Francie, z finanční podpory kontrarevoluce, z nepřátelství k revoluci, z mrhání státních peněz a z mnoha dalších zločinů. 7. 12. [[1793]] byla odsouzena k trestu smrti [[gilotina|gilotinou]]. Poprava byla stanovena na příští den v 11 hodin dopoledne. Když si madame du Barry vyslechla svůj trest, opustily ji síly a omdlela. Poslední noc života prožila v [[Conciergerie]], kde se v zoufalství pokusila využít poslední příležitosti, jak si zachránit život. Prohlásila, že prozradí úkryty, kde jsou v Louveciennes zakopány její šperky, pod podmínkou, že jí darují život. Vyzvali ji, aby mluvila, a ona vypovídala celkem tři hodiny. Pak ji odvedli do cely, ostříhali jí vlasy a nasadili šedou kutnu. Teprve v té chvíli naivní hraběnka pochopila, že je s ní konec. Vstrčili ji na káru pro odsouzené a křičící a plačící ji odvezli na place de la République, dnešní [[place de la Concorde]] (náměstí Svornosti). Zde byla 8. 12. [[1793]] v půl páté odpoledne popravena ve věku 50ti let. Její smrt vešla do dějin. V době, kdy oběti revoluce vystupovaly na osudné lešení statečně a pařížský dav této podívané přivykl, ona sama křičela, prosila o smilování a bránila se. Její úpěnlivé poslední výkřiky: ''Encore un moment, monsieur le bourreau, un petit moment'' („ještě chviličku, pane kate, maličkou chvilku“) vzbudily v Pařížanech dojetí.