Verze z 12. 2. 2011, 20:52 editovat Jirka O. (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Výjimky z blokování IP adres 18 024 editací m →‎Externí odkazy: oprava a fix link ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 12. 2. 2011, 21:30 editovat zrušit editaci Jirka O. (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Výjimky z blokování IP adres 18 024 editací m →‎Vláda: typko Přejít na další porovnání →
Řádek 6: V letech [[114]]–[[115]] podnikl Traianus výpravu do Arménie a bez odporu ji obsadil, pak se obrátil proti [[Şanlıurfa\|Edesse]] a v roce [[116]] dobyl parthské hlavní město [[Ktésifón]]. Odtud postupoval k [[Perský záliv\|Perskému zálivu]], proti [[Charakéné]], jejíž vládce se mu ihned podrobil. Osroovy parthské oddíly se stáhly na východ. Za této situace propukly v zádech Římanů četné revolty, zejména židovská v [[Kyrenaika\|Kyrenaice]], která se rozšířila i do [[Alexandrie]] a [[Judea\|Judeje]]. Traianus již v roce [[117]] zemřel a jeho nástupce [[Hadrianus]] raději rezignoval na většinu římských územních zisků (propuštěna byla rovněž Osroova dcera, zajatá při dobývání Ktésifóntu). Ačkoli římsko-parthská válka neměla pro parthskou stranu katastrofální důsledky, tak jak by vyplývalo seze samotného průběhu válečných operací, přesto natrvalo otřásla postavením arsakovského velkokrále v íránských krajích. Osroovi se nejen nepodařilo eliminovat důsledky porážek v [[Mezopotámie\|mezopotámském]] prostoru (zejména ve vztahu k parthským vazalům), ale ani zabránit dalšímu úpadku centrální moci v říši. Vzdorokrál Vologaisés, který ovládal východní provincie téměř od počátku Osroovy vlády, nebyl poražen a naopak svou pozici upevnil – koncem dvacátých let ovládl i parthské hlavní město Ktésifón. Osroův další osud je nejasný. == Literatura ==

Osroés: Porovnání verzí