Jean Jaurès: Porovnání verzí

Pocházel z měšťanské republikánské rodiny a mezi jeho příbuznými byli dva admirálové. Byl skvělý student a roku 1878 byl mezi přijatými na prestižní [[École normale supérieure]] první před [[Henri Bergson|H. Bergsonem]]. 1881 získal učitelskou aprobaci (''licenciat''), učil na gymnáziu v [[Albi]] a roku 1883 se stal v [[Toulouse]] docentem filosofie. 1885 byl poprvé zvolen do parlamentu jako republikán, po skončení mandátu se vrátil ke svému učitelskému povolání. 1891 promoval ve filosofii latinskou prací „První kořeny německého socialismu u Luthera, Kanta, Fichta a Hegela“.<ref>[http://www.hs-augsburg.de/~harsch/Chronologia/Lspost19/Jaures/jau_soci.html zde] </ref> Angažoval se v místní politice a roku 1892 se zastal stávkujícíhstávkujících horníků v Carnaux, proti nimž bylo nasazeno 1500 vojáků. Vláda, která měla rozhodnout, zda majitel dolu smí propustit jeichjejich předáka, se pod tlakem veřejnosti přiklonila také na stranu stávkujících a majitel dolů markýz de Solages se vzdal svého poslaneckého mandátu. Na jeho místo byl zvolen právě Jaurès, který se mezitím přiklonil k reformnímu socialismu.<ref>''Ottův slovník'', heslo Jaures Jean.</ref>

V letech 1893-1914 byl pak (s jedním přerušením) levicovým poslancem parlamentu. Osvědčil se jako vynikající řečník a zasazoval se za revizi [[Dreyfusova aféra|Dreyfusova procesu]]. Roku 1902 byl mezi zakladateli Francouské socialistické strany a spolu s [[Aristide Briand]]em založil noviny ''[[L´Humanité]]'', které redigoval a které vycházejí dodnes. 1905 patřil k zakladatelům francouzské sekce dělnické internacionály, jejímž se stal předsedou. Jako zásadní stoupenec lidských práv a svobod odmíétalodmítal revoluční [[marxismus]] a dostal se tak do konfliktu s radikály. Jako přesvědčený demokrat a pacifista se stavěl proti kolonialismu a válce a naléhal na vládu, aby se snažila s Německem dohodnout. Vysloužil si tak nenávist nacionalistů a jeden z nich, student R. Villain, ho 31. července 1914 v pařížské kavárně zavraždil. <ref> ''Ottův slovník'', heslo Jaures Jean.</ref>

Po válce v roce 1919 porotní soud vraha osvobodil, ale už roku 1924 byly Jaurèsovy ostatky přeneseny do Pantheonu a pod dojmem válečných útrap po něm řada francouzských měst pojmenovala ulice, stejně jako [[Berlín]] a [[Vídeň]]. Jmenují se po něm stanice metra v Paříži i v dalších městech a nadace Francouzské socialistické strany.