Jean-François Lyotard: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Řádek 7:
Stal se rovněž členem Mezinárodního filozofického kolegia ([[Collège International de Philosophie]]) v Paříži, profesorem na [[Kalifornie|Kalifornské]] univerzitě v [[Irvine]] a hostujícím profesorem na [[Yale|Yalově univerzitě]] a dalších univerzitách ve [[Spojené státy americké|Spojených státech amerických]], [[Kanada|Kanadě]], [[Evropa|Evropě]] a [[Jižní Amerika|Jižní Americe]]. Naposledy působil jako emeritní profesor Univerzity Paříž VIII a profesor na [[Emoryho univerzita|Emoryho univerzitě]] v americké [[Atlanta|Atlantě]].
 
Lyotard operuje s pojmem postmoderní situace (viz jeho slavné dílo ''La condition postmoderne''). PostmodernismusPostmodernitu odlišuje od modernismumodernity, v němžkdy bylo vědění legitimizováno prostřednictvím velkých metavyprávění, metadiskurzů či [[Metanarace|metanarativních]] schémat (např. velkých teorií historického pokroku v 19. století), avšak tyto diskurzy se již vyčerpaly a v důsledku toho ztratily svou autoritu. V postmodernismu se tato velká metavyprávění v Lyotardově pojetí rozpadají na řadu dílčích jazykových her, na nichž je možno se shodnout pouze lokálně (koncept jazykových her představil již Ludwig [[Wittgenstein]], Lyotard jej však reinterpretuje). Je potřeba zachovávat čistotu jednotlivých jazykových her, aby nedocházelo k jejich vzájemné záměně. Každá hra má svá specifická pravidla, která mohou být analyzována podle způsobů, jakými lze mezi sebou propojovat jednotlivá tvrzení. Jazykové hry jsou tedy heterogenní a nesouměřitelné. Lidská svoboda přitom spočívá ve schopnosti hrát tyto hry stále novými způsoby, jejich konec je tedy otevřený.
 
Jinými slovy můžeme říci, že podle Lyotarda je nutno opustit hledání univerzálního konsensu, neboť sám tento konsensus není ničím jiným než stadiem (nikoliv cílem) diskuse, a přijmout pluralitu. Za nejdůležitější úkoly postmoderní filozofie ostatně Lyotard pokládá potřebu legitimovat právě rozchod s posedlostí jednotou, objasnění struktury reálné plurality a vysvětlení interních problémů radikální plurality.
Dalším důležitým pojmem jsou odlišnosti, neshody či rozepře (les différends). VnímavostZvyšovat vnímavost vůči odlišnostemnim seje podle Lyotarda v postmoderní doběsituaci naším zvyšujeúkolem.
 
Lyotard hledá podobu, jakou na sebe může v postmoderní situaci brát etika, resp. dobro či spravedlnost. Budou se muset zakládat na vnímavosti k rozmanitému v jeho vzájemné nesouměřitoelnosti, případně na vnímavosti vůči universálním Idejím, které nejsou nijak zpřítomnitelné (Ideje universálního jazyka, universálních lidských dějin, universálního společenství). Zde navazuje na Kanta, v návaznosti na něj mluví i o "vznešenu" jako citu doprovázejícím vědomí nepresenetovatelnosti Idejí a jiných nepresentovatelných záležitostí, které jsme nicméně presentovat vyzývání (také např. okamžik, čas). O presentaci nepresentovatelného, resp. jeho nepresentovatelnosti usiluje umění, které Lyotard označuje jako "avantgardní".
Lyotard používá také termín performativnost, který označuje změnu okolí podle cílů, které vyplývají z jazykové praxe a komunikační interakce.
 
Hovořil o krizi filozofie jako univerzálního systému. Chtěl vytvořit univerzální princip, o který by se opírala moc ve státě. Věřil, že toto bohužel věda nedělá – nestará se o [[etika|etiku]] a společnost také není etická, zbývá tedy jen [[umění]], které by mělo na danou situaci reagovat.
 
Umění má dvě možnosti: sloužit společnosti a pokřivenému vkusu nebo má šanci se vzbouřit, ([[postmoderna]] – burcuje proti vkusu, technice, politice, stylu, ukazuje na rozpor mezi tím, jak by měl svět vypadat a jaký je). Ani umění nemá ale přesnou podobu a styl, jak se vyjádřit jasně, proto existují extrémní až šokující podoby umění.
 
Dle Lyotarda nemá být umění ovládáno filozofickým či estetickým diskurzem, ale může se naopak situovat kupředu.
 
== Vybraná díla ==