Tomáš II. Zaremba: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
ArthurBot (diskuse | příspěvky)
m Robot opravil přesměrování na Nisské knížectví - Změněn(y) odkaz(y) na Niské knížectví; kosmetické úpravy
ArthurBot (diskuse | příspěvky)
m Robot opravil přesměrování na 2. lyonský koncil - Změněn(y) odkaz(y) na Druhý lyonský koncil
Řádek 26:
Tomáš Zaremba byl synem Bohuslava, kastelána na hradě [[Ryczyn]]ě; jeho matka byla sestrou vratislavského biskupa [[Tomáš I. Kozlowaroga|Tomáše I.]] Od roku [[1250]] byl Tomáš Zaremba kanovníkem vratislavské katedrální [[kapitula|kapituly]] a patřil ke spolupracovníkům svého strýce. Roku [[1264]] byl vybrán za arcijáhna [[Opolí|opolského]] a od roku [[1268]] byl katedrálním kustodem. Roku [[1270]], po nečekané smrti administrátora diecéze knížete [[Vladislav Slezský|Vladislava]], jej katedrální kapitula zvolila [[biskup]]em.
 
Jeho vláda je spojena s vrcholnou fází sporu o osvobození církve od vlivu knížat, započatého již jeho předchůdci na biskupském stolci biskupy [[Vavřinec Doliveta|Vavřincem]] a Tomášem I. Hlavním protivníkem Tomáše II. v tomto konfliktu byl vratislavský kníže [[Jindřich IV. Probus]] (1270-1290). Při převzetí vlády roku mladý kníže slíbil neškodit majetku biskupství a nezadržovat [[desátek|desátky]], jak se dělo za regentství jeho strýce knížete Vladislava, který své pravomoci administrátora diecéze využíval k financování své regentské vlády z prostředků biskupství. Brzy však znovu nastaly spory o vybírání desátků a zvláštní papežské daně, tzv. svatopetrského haléře, ve kterých stály na jedné straně zájmy německých osadníků podporovaných Jindřichem i ostatními (dolno-)slezskými knížaty, jakož i etnicky většinou německými církevními řády (zejména [[Řád menších bratří konventuálů|minority]]), na druhé straně biskup a většinou polsky mluvící světské duchovenstvo, podporované ostatními polskými biskupy a knížaty i papežským stolcem. Prvním vážným konfliktem byl spor o zvláštní daň, kterou biskup Tomáš hodlal financovat svou účast na [[2.Druhý lyonský koncil|II. lyonském koncilu]] ([[1274]]). Kníže Jindřich se proti tomu postavil a spor byl urovnán teprve roku [[1276]]. Trvaly rovněž spory o církevní imunity, zejména o soudní pravomoc biskupa a kapituly na jejich statcích.
 
Skutečně zásadní spor se však rozhořel počátkem 80. let 13. století, kdy Jindřich vznesl knížecí nároky na území v jižní panství biskupského [[Otmuchów|otmuchovského]] panství. Nejméně od počátku století totiž vratislavští biskupové prováděli kolonizaci dříve neobydlené oblasti pohraničního lesa, tzv. "preseky", na jih od Otmuchova a [[Nysa|Nisy]], a založené vesnice považovali za součást svého majetku. Pohraniční les byl však původně výlučnou doménou knížete. Jindřich IV. vyvolal spor tím, že začal na dotčeném území sám vybírat desátky. On i biskup se v lednu [[1282]] obrátili k vyřešení sporu na papežského legáta Filipa z Ferma. Ten však ve svém rozsudku z 10. srpna 1282 nejen dal zcela za pravdu Tomášovi II., ale navíc odsoudil knížete ke zcela neúměrně vysoké pokutě 5000 hřiven zlata. Když dal biskup Tomáš po váhání rozsudek na jaře roku [[1284]] zveřejnil, vyhlásil kníže jednoznačně své nároky na 65 vsí založených vratislavskými biskupy na knížecí půdě.