Potěmkinova vesnice: Porovnání verzí

 

Ve vsích nebo městech, kudy průvod přímo projížděl, byly „pravé“ jen hlavní ulice, v průčelí bočních ulic stály opět jen kulisy. Ve vesnických chalupách se pak carevna a její doprovod nestačily divit tomu, že na stole vždy stála pečená [[husa]]. Byla to opět jedna a táž pečeně dle potřeby přenášená přes zadní dvorky. Při námořní přehlídce v [[Sevastopol]]u obstály jen první řady válečných lodí, v posledních řadách byly již jen lodě obchodní „upravené“ na bitevní koráby…

Mnozí historici o těchto událostech pochybovali a někteří pochybují i dnes. Ale máme zprávy dobových svědků, kteří potvrzují, že tyto „potěmkinské vesnice“ opravdu existovaly. Jedním ze svědků, kteří o falešných vesnicích psali ve své korespondenci, byl např. saský diplomat Georg von Helbig. Objeveny byly i dopisy samotného Potěmkina, v nichž žádal prezidenta akademie umění o urychlené dodání skupiny umělců, kteří měli namalovat kulisy vsí a staveb, jimiž panovnice projížděla. Dalším důležitým svědkem byl už výše zmíněný císař Josef II., který se s carevnou Kateřinou Velikou sešel na Krymu k politickým jednáním. Ten označil svou cestu na Krym za „halucinaci“.

Samotná carevna během cesty tušila, že něco není v pořádku, ale zřejmě jí to příliš nevadilo. To, co bychom mohli označit za „potěmkinismus“ bylo vlastní i její povaze a rovněž její politice. Pro Kateřinu Velikou byl falešný lesk a umělé pozlátko rovněž důležitější než holá a tvrdá pravda, což se za její vlády opakovaně prokázalo.