Verze z 29. 1. 2011, 22:26 editovat Maxa.david (diskuse \| příspěvky) 46 editací vložení článku ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 29. 1. 2011, 23:00 editovat zrušit editaci Maxa.david (diskuse \| příspěvky) 46 editací změna obsahu Přejít na další porovnání →
Řádek 29: == Biografie == Hynek Maxa se narodil roku 1922 v Praze. Kvůli židovskému původu své matky se v období nacistické okupaci musel skrývat. V tomto směru jsou jeho osudy velmi podobné příběhu Władysław Szpilmana, polsko-židovského pianisty a skladatele, který byl vylíčen ve filmu Romana Polanského Pianista. Právě ve tragických chvílích odloučení od rodiny a existenciální nejistoty se zrodil jeho vztah k hudbě, ke zpěvu. Jeho hlas mu zde doslova zachránil život. Hynek Maxa se narodil roku 1922 v Praze. Kvůli židovskému původu své matky se v období nacistické okupaci musel skrývat. V tomto směru jsou jeho osudy velmi podobné Po návratu do Prahy se soukromě vzdělával u italského operního pěvce Fernanda Carpiho, u kterého se mu dostalo perfektního hudebního vzdělání, především v klasické italské pěvecké technice. Začínal ve sboru Národního divadla, kde však kvůli nevhodnému politickému posudku a tehdejšímu vedení nemohl postoupit dále. Od roku 1959 byl angažován jako sólista v Olomouci, kde působil jako přední barytonista 26 sezon. Vedle rolí základního repertoáru (Rigoletto ve stejnojmenné opeře G. Verdiho, Scarpia v Tosce G. Pucinniho atd.) vynikl jako malíř Mathis ve stejnojmenné Hindemithově opeře a Flambeau v Honeggerově Orlíku. Hostoval v Rumunsku, Německu, Rakousku, Itálii aj. Intenzivně se věnoval rovněž koncertní činnosti. Za vše jmenujme jeho vynikající interpretaci cyklu na smrt Jana Palacha (Jan Bedřich, Jaroslava Nohelová) Plamenný meč, který vznikl z jeho osobní iniciativy. ▼ Po návratu do Prahy se soukromě vzdělával u italského operního pěvce Fernanda Carpiho, učitele mnoha významných osobností světové klasické i populární hudby (Zinka Milanov, Maria Tauberová, Gösta Björling, Ernst Haefliger, Geraint Evans, Suzanne Danco), u kterého se mu dostalo perfektního hudebního vzdělání, především v klasické italské pěvecké technice starých mistrů. Carpiho si tedy naklonil a ten jej přijal. Nutno podotknou, že prostředí Carpiho školy bylo ve své době "renesančním místem", kam se sjížděly zájemci o studium z celé Evropy. ▲Hynek Maxa se narodil roku 1922 v Praze. Kvůli židovskému původu své matky se v období nacistické okupaci musel skrývat. V tomto směru jsou jeho osudy velmi podobné Po návratu do Prahy se soukromě vzdělával u italského operního pěvce Fernanda Carpiho, u kterého se mu dostalo perfektního hudebního vzdělání, především v klasické italské pěvecké technice. Začínalzačínal ve sboru Národního divadla, kde však kvůli nevhodnému politickému posudku a ~~tehdejšímu~~osobní averzi tehdejšího vedení nemohl kariérně postoupit dále. Od roku 1959 však byl z podnětu významného českého dirigenta Zdeňka Košlera angažován jako sólista v Olomouci, kde působil jako přední barytonista 26 sezon. Vedle rolí základního repertoáru (Rigoletto ve stejnojmenné opeře G. Verdiho, Scarpia v Tosce G. Pucinniho atd.) vynikl jako malíř Mathis ve stejnojmenné Hindemithově opeře a, Flambeau v Honeggerově Orlíku, Filip v Donu Carlosovi G. Verdiho a Telramund ve Wagnerově Lohengrinovi. Hostoval v ~~Rumunsku,~~ Německu, Rakousku, Itálii, Francii, Rumunsku aj. Intenzivně se věnoval rovněž koncertní činnosti. Za vše jmenujme jeho vynikající interpretaci cyklu na smrt Jana Palacha (Jan Bedřich, Jaroslava Nohelová) Plamenný meč, který vznikl z jeho osobní iniciativy. Po celou dobu své divadelní kariéry se věnoval pedagogické činnosti. Pokračovatelkou Hynka Maxa je jeho nejlepší studentka a pozdější manželka [[Jaroslava Maxová]], česká operní pěvkyně a pěvecká pedagožka. Na sklonku svého života působil Hynek Maxa jako učitel zpěvu na jedné z fakult Univerzity Karlovy v Praze. ~~Pokračovatelkou Hynka Maxa je jeho nejlepší studentka a pozdější manželka [[Jaroslava Maxová]], česká operní pěvkyně a pěvecká pedagožka.~~ == Reference == * [http://www.maxova.com Informace na osobních stránkách Jaroslavy Maxové]

Hynek Maxa: Porovnání verzí