Baddeleyho model pracovní paměti: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1:
[[File:Working-memory-baddeley.svg|thumb|Baddeleyho model pracovní paměti]]
Profesorové psychologie '''Alan Baddeley''' a '''Graham Hitch''' roku 1974 představili svůj '''model [[pracovní paměť|pracovní paměti]]'''. Jejich model vycházel z toho, že v pracovní paměti se skladuje mnoho různých typů informací, které je zapotřebí ke komplexnějším úlohám, a rozdílné oblasti mozku se těmto typům informací věnují. Proto také vykonání dvou úloh najednou je efektivnější a rychlejší u úloh, které užívají jiných oblastí mozku a tedy jiných druhů pracovní paměti, než u úloh, které využívají stejných oblastí mozku. Pracovní paměť původně rozdělili na tři hlavní části: optickoprostorový náčrtník, fonologickou smyčku a centrální exekutivu, která tyto dvě podřadné části, označované jako '''otroci''', řídí. Tento původní model se také nazývá '''tříjednotkový model pracovní paměti'''. Roku 2000 k modelu Baddeley přiřadil další otrocký systém, epizodický buffer <ref>BADDELEY, Alan. The episodic buffer: a new component of working memory? ''Trends in Congnitive Sciences'' [online]. Listopad 2000, 11, [cit. 2011-01-25]. Dostupný z WWW: <www.nbu.bg/cogs/events/2002/materials/Markus/ep_bufer.pdf>.</ref>.
Dnes je tento model pracovní paměti nejpřijímanějším.
Řádek 10:
Fonologická smyčka pracuje s fonologickými a zvukovými informacemi. Je zodpovědná za ukládání zvukových a slovních informací do pracovní paměti a za neustálé opakování těchto informací, aby zůstaly v pracovní paměti, dokud pro nás přestanou být potřebné nebo dokud je nevystřídají nové informace. U člověka se projevuje jako vnitřní hlas, který mu zní v hlavě, když ukládá informace do krátkodobé paměti - když čte, když počítá v duchu, když si v mysli opakuje telefonní číslo, které se hodlá vytočit.
Existuje pět hlavních důkazů fonologické smyčky:
Ne všechny položky krátkodobé paměti jsou stejně lehce zapamatovatelné. Jednou zvláštní vlastností fonologické smyčky je, že když položky v ní uložené znějí podobně, tak se zapamatovávají hůře, než položky, které vůbec neznějí podobně (např. „sůl, kůl, hůl, půl, vůl“ je těžší uchovat v pracovní paměti než „vlas, bod, čaj, páv, míč“) <ref>BADDELEY, Alan. Vaše paměť : Mechanismy, otázky, praktická cvičení a další souvislosti jedinečné schopnosti lidského organismu. Vydání první. Brno : JOTA, 1999. 335 s. ISBN 80-7242-046-1.</ref>.▼
▲
# Vliv artikulačního potlačení:<br />Když je člověku zamezeno opakování si položek v duchu tím, že člověk musí nahlas opakovat irelevantní slabiku, zapamatuje si značně méně položek, než kdyby nic opakovat nemusel.
▲U fonologické smyčky stále platí '''[[Millerovo magické číslo|pravidlo 7+-2 položek]]'''. Alan Baddeley pojí toto pravidlo k opakování slov ve fonologické smyčce. 7+-2 je podle něj počet jednotek, které je člověk za dvě sekundy schopen v duchu vyslovit. Podle této logiky je řetězec delších slov těžší si zapamatovat než řetězec slov krátkých. Toto bylo i laboratorně potvrzeno studií, v níž měly bilingvisté, kteří uměli přibližně stejně dobře angličtinu a velštinu, za úkol si zapamatovávat série čísel nejprve v jednom jazyce a poté v druhém. Série anglických číslovek si zapamatovávali dobrovolníci lépe, než série číslovek velšských, neboť anglické číslovky jsou kratší než číslovky velšské.
# Přenos informací mezi systémy:<br />Když jsou dobrovolníkům ukázány předměty, které mají za úkol si zapamatovat, většinou převedou vizuální informace na informace fonologické a seznam předmětů si opakují ve fonologické smyčce. Když však musí člověk opakovat určitou slabiku nahlas, dochází k potlačení fonologické informace, a vliv fonologické podobnosti už nehraje roli při zapamatovávání předmětů.
# Neuropsychologické důkazy
===Optickoprostorový náčrtník===
| |||