Baddeleyho model pracovní paměti: Porovnání verzí

bez shrnutí editace
[[File:Working-memory-baddeley.svg|thumb|Baddeleyho model pracovní paměti]]
 
Profesorové psychologie '''Alan Baddeley''' a '''Graham Hitch''' roku 1974 představili svůj '''model [[pracovní paměť|pracovní paměti]]'''. Jejich model vycházel z toho, že v pracovní paměti se skladuje mnoho různých typů informací, které je zapotřebí ke komplexnějším úlohám, a rozdílné oblasti mozku se těmto typům informací věnují. Proto také vykonání dvou úloh najednou je efektivnější a rychlejší u úloh, které užívají jiných oblastí mozku a tedy jiných druhů pracovní paměti, než u úloh, které využívají stejných oblastí mozku. Pracovní paměť původně rozdělili na tři hlavní části: optickoprostorový náčrtník, fonologickou smyčku a centrální exekutivu, která tyto dvě podřadné části, označované jako '''otroci''', řídí. Tento původní model se také nazývá '''tříjednotkový model pracovní paměti'''. Roku 2000 k modelu Baddeley přiřadil další otrocký systém, epizodický buffer <ref>BADDELEY, Alan. The episodic buffer: a new component of working memory? Trends in Congnitive Sciences [online]. Listopad 2000, 11, [cit. 2011-01-25]. Dostupný z WWW: <www.nbu.bg/cogs/events/2002/materials/Markus/ep_bufer.pdf>.</ref>.
 
Dnes je tento model pracovní paměti nejpřijímanějším.
Fonologická smyčka pracuje s fonologickými a zvukovými informacemi. Je zodpovědná za ukládání zvukových a slovních informací do pracovní paměti a za neustálé opakování těchto informací, aby zůstaly v pracovní paměti, dokud pro nás přestanou být potřebné nebo dokud je nevystřídají nové informace. U člověka se projevuje jako vnitřní hlas, který mu zní v hlavě, když ukládá informace do krátkodobé paměti - když čte, když počítá v duchu, když si v mysli opakuje telefonní číslo, které se hodlá vytočit.
 
Ne všechny položky krátkodobé paměti jsou stejně lehce zapamatovatelné. Jednou zvláštní vlastností fonologické smyčky je, že když položky v ní uložené znějí podobně, tak se zapamatovávají hůře, než položky, které vůbec neznějí podobně (např. „sůl, kůl, hůl, půl, vůl“ je těžší uchovat v pracovní paměti než „vlas, bod, čaj, páv, míč“) <ref>BADDELEY, Alan. Vaše paměť : Mechanismy, otázky, praktická cvičení a další souvislosti jedinečné schopnosti lidského organismu. Vydání první. Brno : JOTA, 1999. 335 s. ISBN 80-7242-046-1.</ref>.
 
Slyšení zvuků či čtení slov s významovým obsahem nás vyrušuje při ukládání informací do pracovní paměti. Zato když slyšíme zvuky bez významového obsahu, ať jsou jakkoliv hlasité, tak by obsah naší krátkodobé paměti neměly nijak ovlivnit.
Epizodický buffer, třetí otrocký systém, navrhl Baddeley v roce 2000. Je tedy ještě mnohem méně důkladně prozkoumán, než jiné součásti modelu, a většina knih ho zatím nezmiňuje. Úkolem bufferu je spojovat různé typy informací (slovní, vizuální i prostorové) v plynulé představy seřazeny podle času.
 
== Související článkyReference ==
<references/>
 
==Související články==
* [[Paměť]]
* [[Henry Molaison]]
Neregistrovaný uživatel