Baddeleyho model pracovní paměti: Porovnání verzí

Profesorové psychologie '''Alan Baddeley''' a '''Graham Hitch''' roku 1974 představili svůj model pracovní paměti. Jejich model vycházel z toho, že v pracovní paměti se skladuje mnoho různých typů informací, které je zapotřebí ke komplexnějším úlohám, a rozdílné oblasti mozku se těmto typům informací věnují. Proto také vykonání dvou úloh najednou je efektivnější a rychlejší u úloh, které užívají jiných oblastí mozku a tedy jiných druhů pracovní paměti, než u úloh, které využívají stejných oblastí mozku. Pracovní paměť původně rozdělili na tři hlavní části: vizuálně-prostorový náčrtník, fonologickou smyčku a centrální exekutivu, která tyto dvě podřadné části, označované jako '''otroci''', řídí. Roku 2000 k modelu Baddeley přiřadil dalšího otroka, epizodický buffer.

Fonologická smyčka pracuje s fonologickými a zvukovými informacemi. UJe člověkazodpovědná seza projevujeukládání jakozvukových „vnitřnía hlas“,slovních kterýinformací námdo znípracovní vpaměti hlavě,a kdyžza ukládámeneustálé informaceopakování dotěchto krátkodobéinformací, pamětiaby -zůstaly kdyžv čtemepracovní paměti, kdyždokud počítámepro vnás duchu,přestanou kdyžbýt sipotřebné udržujemenebo vdokud pamětije telefonnínevystřídají číslo,nové kteréinformace. hodlámeU vytočit.člověka Fonologickáse smyčkaprojevuje jejako zodpovědnávnitřní ihlas, zakterý ukládánímu zvukovýchzní av slovníchhlavě, informacíkdyž ukládá informace do pracovníkrátkodobé paměti i- zakdyž neustálé opakování těchto informacíčte, abykdyž zůstalypočítá v pracovní pamětiduchu, dokudkdyž jsousi prov násmysli potřebnéopakuje nebotelefonní dokudčíslo, jekteré nevystřídajíse novéhodlá informacevytočit.

U fonologické smyčky stále platí '''pravidlo 7+-2 položek'''. Alan Baddeley pojí toto pravidlo k opakování slov ve fonologické smyčce. 7+-2 je podle něj počet jednotek, které je člověk za dvě sekundy schopen v duchu vyslovit. Podle této logiky je řetězec delších slov těžší si zapamatovat než řetězec slov krátkých. Toto bylo i laboratorně potvrzeno studií, v níž měly bilingvisté, kteří uměli přibližně stejně dobře angličtinu a velštinu, za úkol si zapamatovávat série čísel nejprve v jednom jazyce a poté v druhém. Série anglických číslovek si zapamatovávali dobrovolníci lépe, než série číslovek velšských, neboť anglické číslovky jsou kratší než číslovky velšské.

Jelikož se ukázalo, že slova a zvuky nenarušují naší schopnost podržet v mysli obraz či prostorové rozložení, existuje otrok, který nazýváme vizuálně-prostorovýoptickoprostorový náčrtník (v českých překladech se můžete setkat i s podobnými termíny jako „opticko''vizuálně-prostorový blok“blok'' nebo „vizuálně''vizuálně-prostorový náčrtník“, které označují tu samou věcnáčrtník''). Optickoprostorový náčrtník nám sloužíSlouží k udržení vizuálníchoptických a prostorových informací - barev, tvarů, velikostí, vzdáleností a jiných - a manipulaci s nimi. Vizuálně-prostorový náčrtník se dá dále rozdělit na vizuální a prostorovou část. Například, při hledání cesty z bludiště člověk použije prostorovou část, aby si uvědomil, kde se nachází ve vztahu s bludištěm.

''Centrální exekutiva'' (překládánav taképřekladech jakoi ''ústředí'' nebo ''centrální operační jednotka'') je zmíněným dvěma otrokům pracovní paměti nadřazená. Její úlohou je ovládat, koordinovat a zpracovávat informace z těchto dvou podřadných částí pracovní paměti a zaměřovat naši pozornost. Podle výkonnosti centrální exekutivy se pozná dobrý čtenář -- je schopen úsporně a rychle zpracovávat obsahy vět. Ve studii Meredyth Danemanové a Patricii Carpenterové se potvrdilo, že při čtení nezáleží na kapacitě fonologické smyčky, nýbrž na úspornosti centrální exekutivy. Čím úspornější centrální exekutiva je, tím více se do naší pracovní paměti vejde.