Olbersův paradox: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m robot změnil: uk:Фотометричний парадокс |
→Obecně přijímaná vysvětlení: Gramatická oprava |
||
Řádek 18:
Vysvětlení tohoto paradoxu, které je obecně přijímáno vědeckou komunitou, poukazuje na konečnost rychlosti, kterou světlo cestuje prostorem. Vzhledem k této konečné rychlosti nemohlo světlo z nejvzdálenějších hvězd dosud procestovat větší vzdálenost, měřeno ve [[světelný rok|světelných letech]], než je stáří hvězdy. Toto vysvětlení poprvé navrhl v roce [[1848]] básník a spisovatel [[Edgar Allan Poe]], který ve svém díle Eureka (prosaická báseň) napsal, že „kdyby posloupnost hvězd byla nekonečná, pak by se nám pozadí oblohy jevilo jako jednolitě zářivé, tak jako se nám jeví Galaxie - protože by nemohl na celé obloze existovat jediný bod, ve kterém by neexistovala hvězda. Jediný způsob, jakým za takového stavu věcí můžeme pozorovat onu prázdnotu, kterou našimi teleskopy v nesčetných směrech pozorujeme, by byl předpoklad tak nezměrné vzdálenosti neviditelného pozadí, že žádný paprsek z takové vzdálenosti k nám ještě nikterak nemohl dosáhnout“. ''(poznámka: jde o původní překlad z anglického originálu pro potřeby Wikipedie)''
Podle nejčastěji akceptovaného modelu [[Velký třesk|velkého třesku]] je náš [[vesmír]] starý přibližně 13,7 miliard let, takže největší vzdálenost, kterou za tu dobu světlo mohlo nejvýše procestovat, je odpovídající číslo ve světelných letech. Tedy, i kdyby každá nekonečná trajektorie vycházející ze Země nakonec procházela skrze hvězdu ve vzdálenějších oblastech vesmíru, tak světlo z takových hvězd zatím ještě na Zemi nemohlo dorazit. Ve skutečnosti toto není správným vysvětlením temnoty noční oblohy, protože [[světlo]] [[Velký třesk|velkého třesku]] (resp. [[foton]]y, [[elektromagnetické záření]]) bylo neuvěřitelně intenzivní a bylo vyzářeno ve všech směrech současně. Nicméně v souladu s [[obecná teorie relativity|obecnou teorií relativity]] došlo k [[rudý posuv|rudému posuvu]]
Takže ve skutečnosti vysvětlením temnoty noční oblohy je rudý posuv všeho světla ze vzdálených objektů, a ne přímo konečného stáří vesmíru – ačkoliv proces rudého posuvu a stáří vesmíru spolu ve většině teorií úzce souvisí.
| |||