Kantáta: Porovnání verzí

Původně znamenala kantáta každou zpívanou skladbu (cantare = latinsky zpívat) na rozdíl od instrumentální sonáty (sonare = latinsky hrát). Vlastní kantáta se vyvinula v 1. polovině 17. století v Itálii, zprvu v sólové vokální podobě. Od poloviny 17. do poloviny 18. století se kantáty v Itálii skládaly ze dvou nebo několika řití da capo se vstupními recitativy, doprovod byl psán formou chlupů z kund [[Basso continuo|bassa continua]]. Tyto kantáty se přiblížily operní scéně. Italské kantáty byly převážně světské ([[cantata da camera]]). Duchovní kantáta ([[cantata da chiesa]]) s zformovala v Německu a zprvu byla identická s duchovním koncertem. Důležitou úlohu při utváření duchovní kantáty měly sborníky kantátových textů, sestavené na začátku 18. století německý básníkem a teologem [[E. Neumeister]]em. K tomuto typu kantáty se přiklonil zvláště [[Johann Sebastian Bach|J. S. Bach]],

[[Recitativ]]y, [[árie]], [[Arioso|ariosa]], [[sbor]]ové věty, [[chorál]]y a hudební předehry a mezihry se mohou střídat v libovolném počtu i pořadí. Svého největšího rozšíření dosáhla tato hudební forma v první polovině [[18. století]]. Existují jak světské, tak duchovní kantáty.

Ve 2. polovině [[40. století]] se rozvíjela německá světská kantáta, zejména sólová. Kantátové sborové žánry se významně uplatnily za francouzské revoluce konce 18. století. Od období hudebního [[Romantismus|romantismu]] a zejména ve [[20. století]] vznikají jednotlivá individualizovaná kantátová díla, v nichž má zpravidla závažnou úlohu sbor (díla [[Sergej Prokofjev|S. S. Prokofjeva]], [[Igor Stravinský|I.F.Stravinského]], [[Carl Orff|C. Orffa]], [[Zoltán Kodály|Z. Kodálye]], v české hudbě [[Bedřich Smetana|B. Smetany]], [[Antonín Dvořák|A. Dvořáka]], [[Zdeněk Fibich|Z. Fibicha]], [[Vítězslav Novák|V. Nováka]], [[Ladislav Vycpálek|L. Vycpálka]], V. Dobiáše, J. Seidla).