Verze z 28. 11. 2010, 00:15 editovat DixonDBot (diskuse \| příspěvky) 2 476 editací m robot odebral: tr:Özel Eğitim ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 24. 1. 2011, 21:19 editovat zrušit editaci 88.101.161.159 (diskuse) Bez shrnutí editace Přejít na další porovnání →
Řádek 1: {{Pracuje se}}'''Speciální pedagogika''' (dále zkratka '''SP''') je významná [[pedagogika\|pedagogická]] disciplína orientovaná na výchovu, vzdělávání, na pracovní a společenské možnosti a uplatnění zdravotně a sociálně znevýhodněných osob a jejich co možná největší ~~integraci~~začlenění do společnosti. SP je poměrně mladá vědní disciplína, jako teoretická disciplína začala být uznávána na přelomu [[19. století\|19.]] a [[20. století]]. == Vztah SP k jiným vědám == ~~Dle jednotlivých druhů postižení se speciální pedagogika dělí na:~~ SP je nejtěsněji spjata s [[pedagogika\|obecnou pedagogikou]] a [[didaktika\|didaktikou]]. Vzájemný vztah je určen obecným filozofickým principem dialektické jednoty obecného a speciálního. Proces speciální výchovy a vzdělávání nelze naplňovat bez dostatečných znalostí odlišnosti vývoje v oblasti [[fyziologie]] a [[patologie]], které jsou součástí biologických věd, a studia psychických zvláštností v oblasti společenských věd - [[psychologie]], [[patopsychologie]], [[psychopatologie]], [[sociologie]], [[sociální patologie]] a [[sociální psychologie]] <ref>{{Citace monografie * [[psychopedie\|psychopedii]] \| příjmení = Pipeková * [[somatopedie\|somatopedii]] \| jméno = Jarmila * [[logopedie\|logopedii]] \| titul = Kapitoly ze speciální pedagogiky * [[surdopedie\|surdopedii]] \| vydavatel = Paido * [[tyflopedie\|tyflopedii]] (oftalmopedii) \| místo = Brno * [[etopedie\|etopedii]] \| rok = 2006 * [[speciální pedagogika osob s kombinovaným postižením\|speciální pedagogiku osob s kombinovaným postižením]] \| počet stran = 404 * [[parciální nedostatky]]. \| kapitola = Uvedení do speciální pedagogiky Pojem speciální pedagogika poprvé užil v roce [[1957]] [[Bohumír Popelář]]. Termín definitivně zavedl (Nárys speciální pedagogiky - 1975) Miloš Sovák, jako první vedoucí katedry speciální pedagogiky na Univerzitě Karlově. \| strany = 97 \| isbn = 80-7315-120-0 }} </ref>. == Klasifikace SP == Speciální pedagogika se tradičně dělí dle jednotlivých druhů postižení (na tzv. "pedie") na: * [[psychopedie]] - pedagogika osob s mentálním postižením * [[somatopedie]] - pedagogika osob s tělesným postižením, zdravotním oslabením nebo onemocněním * [[logopedie]] - pedagogika osob s narušenou komunikační schopností * [[surdopedie]] - pedagogika osob se sluchovým postižením * [[tyflopedie]] (oftalmopedii) - pedagogika osob se zrakovým postižením * [[etopedie]] - pedagogika osob s poruchami chování * [[SP osob s kombinovaným postižením]] * [[specifické poruchy učení a chování]] <ref>{{Citace monografie \| příjmení = Pipeková \| jméno = Jarmila \| titul = Kapitoly ze speciální pedagogiky \| vydavatel = Paido \| místo = Brno \| rok = 2006 \| počet stran = 404 \| kapitola = Uvedení do speciální pedagogiky \| strany = 97 \| isbn = 80-7315-120-0 }} </ref> dle věku na: ~~{{Pahýl}}~~ * SP předškolního věku * SP školního věku * SP dospělých (speciální [[andragogika]]) * SP seniorů (speciální [[gerontagogika]]) == Stručné dějiny SP == Historii SP u nás můžeme zjednodušeně rozdělit do 4 následujících období: === 1. počáteční období speciálně-pedagogického myšlení === (2. pol. 19. st.) Doba mezi objevujícím se zájmem o léčbu, výchovu a řešení právní problematiky postižených a vznikem prvních odborných ústavů pro osoby s různými typy vad a poruch. Za jedno ze základních děl lze považovat Pädagogische Pathologie (Pedagogická patologie), od autora [[udwig Adolf Strümpela\|Ludwiga Adolfa Strümpela]]. Zabývá se zjišťováním, tříděním a celkovou diagnostikou různých vad a odchylek, jejich příčinami, [[profylaxe\|profylaxí]] a [[terapie\|terapií]]. V roce [[1911]] zavedli Dannemann, Schober a Schulze pojem léčebná pedagogika. V českých zemích se tento termín však neujal. === 2. období speciálně-pedagogického myšlení === (2. pol. 19 a začátek 20. století (částečně se překrývá s 1. etapou)) V Čechách i na Moravě vznikala střediska odborné péče o postižené. Začátek 20. st. byl důležitým obdobím pro rozvoj teorie výchovy a vzdělávání postižených. Vyhlašováním tzv. „století dítěte“ mělo svůj ohlas i v pedagogice. Snahy o prokázání práva učitelů na metodickou volnost byly provázeny tzv. hnutím za uměleckou výchovu, pokusy o reformu školství, [[3 česke sjezdy pro péči o slabomyslné a školství pomocné\|třemi českými sjezdy pro péči o slabomyslné a školství pomocné]] (1909-1913). Teoretickou platformou nových pedagogických tendencí byla nová vědní disciplína – [[pedologie]]. Hlavní představitel pedologického směru byl [[prof. František Čáda]] (1865-1918). Objasňoval význam pedologické teorie jako základny pro praktické aplikace v péči o mládež. Důraz na myšlenku, že dítě má nárok na vlastní právo, dětskou svéráznost a dětské hodnoty. „Dítě není „zmenšeninou“ dospělého, ale je jinou lidskou kvalitou se svým vlastním způsobem myšlení a prožívání.“ (tzv. [[pedocentrismus]], Koperníkovské sluníčko) V roce 1910 byl spoluzakladatelem (s [[Jindřich Matiega\|Jindřichem Matiegou]] a [[Jan Dolenský\|Janem Dolenským]]) [[pedologický ústav hlavního města Prahy\|pedologického ústavu hl. města Prahy]]. Období 1. sv. války a roky po ní přineslo řadu nových podnětů a praktickou potřebu řešení závažných soc. problémů, mezi něž patřily i děti a mládež „abnormální“. Tato potřeba byla východiskem komplementární disciplíny k pedologii – pedopatologie. Prof. Čáda usiloval, aby pedopatologie propojovala vědy o biologii i psychologii „abnormálního dítěte“. Dále zavedl termín „děti úchylné“, tím označoval přechodovou kategorii mezi hluboce ment. postiženými, tj. „nejhlubšími idioty“ a lehce mentálně postiženými, „lehce abnormálními“. Původně úzce chápaný pojem nabyl později širšího významu a dostal se do názvu oborového časopisu „Úchylná mládež“, který vycházel od r. 1925. [[Jan Mauer]] (1878-1937) zavedl termín [[nápravná pedagogika]] (zkratka NP). Vědní obor, který měl být protiváhou medicínsky orientované pedopatologie a měl 3 cíle: 1. pomáhat „abnormálním“ jedincům k tělesnému uzdravení 2. podněcovat jejich vývoj tělesným a duševním cvičením 3. v rámci jejich možností je připravovat pro praktický život Největšího rozvoje dosáhla NP v období první republiky, a to ve všech dílčích zaměřeních podle skupin postižených. Dokladem toho bylo 5 sjezdů pro výzkum dítěte, které se konaly v letech 1922-1933. Praktickou odezvou bylo vybudování sítě „pomocného školství“, tj. speciálního školství. O to se nejvíc zasloužil [[Josef Zeman]] (1867-1961), který byl všestranně zaměřeným pedagogem a po roce 1919 působil na ministerstvu školství a národní osvěty. V tomto období byly položeny základy teorie komplexní rehabilitační péče, ale i tzv. „koedukace“ (integrace) tělesně postižených a zdravých dětí a mládeže, obhájena nutnost zřízení škol při nemocnicích, zavedena léčebná tělesná výchova, pracovní výchova používána v rámci komplexní terapie i přípravy pro povolání pohybově postižených, publikovány první metodické příručky tzv. exkurzního vyučování a nápravného psaní tělesně postižených. Druhé období spec-ped. myšlení bylo zaměřeno zejména na zpracovávání jednotlivých spec-ped. podoborů (dle typů postižených). === 3. období speciálně-pedagogického myšlení === přibližně 1945 – 1950 Je spjata se jménem antropologa [[František Štampach\|Františka Štampacha]] (1895-1976). Pokusil se vymezit obecnou teorii pro nápravu „vad a chorob mládeže“. Použil termín sociální pedagogika, která byla zaměřena na oblast ochranné, nápravné a léčebné výchovy mládeže tělesně, duševně a mravně narušené. Rozlišil 4 tzv. pracovní soubory: - psychopedii pro vady duševní a mravní - ortopedii pro vady tělesné - logopedii pro vady hlasu, řeči a sluchu - okulopedii pro vady zraku Základním principem i metodou sociální pedagogiky byla [[reedukace]], jíž Štampach chápal sociální regeneraci. === 4. období === období od r. 1948 [[Miloš Sovák\|Prof. MUDr. et PhDr. Miloš Sovák]] (1905-1989) užil v r. 1953 pojem [[defektologie]]. U nás [[František Ludvík]] uvedl pojem „zvláštní péče“ v r. 1954. Pojem speciální pedagogika poprvé užil v roce [[1957]] [[Bohumír Popelář]]. [[Ludvík Edelsberger]] pokusil se v roce 1965 zavést termín speciální pedagogika defektologická. Termín '''speciální pedagogika''' definitivně zavedl [[Miloš Sovák]] (v Nárysu speciální pedagogiky - 1972), jako první vedoucí [[katedra\|katedry]] speciální pedagogiky na [[Univerzita Karlova\|Univerzitě Karlově]]. Speciální školství označil tehdy jako „školství pro mládež vyžadující zvláštní péče“. Vytvořil základní rámec oboru; Nárys SP je dodnes platným východiskem SP teorie i praxe u nás. <ref>{{Citace monografie \| příjmení = Renotiérová \| jméno = Marie \| titul = Speciální pedagogika \| vydavatel = Univerzita Palackého \| místo = Olomouc \| rok = 2006 \| počet stran = 313 \| kapitola = \| strany = 5 \| isbn = 80-244-1475-9 }} </ref> == Reference == <references /> == Literatura == * EDELSBERGER, L.: Defektologický slovník. 3. upr. vyd. Praha : Nakladatelství H&H, 2000. 418 s. ISBN 80-86022-76-5 * RENOTIÉROVÁ, M.; LUDÍKOVÁ, L. a kol.: Speciální pedagogika. 4. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého, 2006. 313 s. ISBN 80-244-1475-9 * SOVÁK, M.: Nárys speciální pedagogiky. 6. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1986. 230 s. * PIPEKOVÁ, J.: Kapitoly ze speciální pedagogiky. 2. roz. a přepr. vyd. Brno : Paido, 2006. 404 s. ISBN 80-7315-120-0 * VÁGNEROVÁ, M.; HADJ-MOUSSOVÁ, Z.; ŠTECH, S.: Psychologie handicapu. 2. vyd. Praha : Karolinum, 2000. 230 s. ISBN 80-7184-929-4 == Externí odkazy == * [[ ]] [[Kategorie:Pedagogika]]

Speciální pedagogika: Porovnání verzí