Nová scéna (Praha): Porovnání verzí

Odebráno 11 bajtů ,  před 9 lety
m (typografická náhrada: x → ×)
=== Historie budovy ===
V rámci rozsáhlé rekonstrukce pražského [[Národní divadlo|Národního divadla]], která se uskutečnila v letech 1977 – 1983, se řešil i náročný urbanistický úkol nové zástavby prostoru mezi [[Národní divadlo|Národním divadlem]] a voršilským klášterem. O využití nejbližšího okolí historické budovy [[Národní divadlo|Národního divadla]] se uvažovalo už brzo po druhé světové válce, když při obnově starých divadelních budov evropských metropolí, zničených za náletů, docházelo k výrazné modernizaci jejich provozů. Bezprostřední pohyb do celé věci vnesla v roce 1958 nezbytná demolice tzv. Chourových (správně Kaurových) domů, velkého objektu činžákového typu, který stál na Národní třídě mezi budovou [[Národní divadlo|Národního divadla]] a voršilským klášterem. Tento prostor, rozšířený postupně především dalšími demolicemi, se pokusilo - za stále se měnících dispozic - zvládnout několik architektů. Po architektonických soutěžích v letech 1958 - 1959, 1962 a 1964 byl vypracováním projektu pověřen vítěz obou posledních soutěží [[Bohuslav Fuchs]]. Po jeho smrti v roce 1973 bylo jeho autorské právo převedeno na Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů, který v roce 1976 předložil ke schválení finální plány. Na volném prostranství měly vzniknout tři nové objekty: provozní budova divadla, restaurace a přímo u Národní třídy budova se společenským sálem. Pro posledně jmenovaný objekt vytvořil architekt Karel Prager projekt multifunkčního kulturního prostoru.
V roce 1980, kdy rekonstrukce historické budovy [[Národní divadlo|Národního divadla]] a hlavně výstavba nových budov značně pokročily, se do projektu zapojil scénograf Josef Svoboda (když před tím zkrachoval jeho projekt nové divadelní budovy pro soubor [[Laterna magika|Laterny magiky]] ve Spálené ulici). Svoboda přišel s protinávrhrem na konečné řešení novostavby divadelní budovy a její následné využití pro Laternu magiku. Budova současné Nové scény byla v té době již rozestavěná, nicméně byly provedeny úpravy projektu: zatímco Karel Prager ve své koncepci sledoval prosazoval víceúčelovost projektu a prostorovou flexibilitu, Josef Svoboda se Zdeňkem Kunou prosazovali jednoúčelovost pevného, funkčně odpovídajícího kukátkového prostoru. Ideová rada nakonec vybrala k realizaci projekt Svobody a Kuny, kteří však na realizaci požadovali prodloužení lhůty k dopracování náročného projektu. To se nelíbilo městskému výboru komunistické strany, který měl v rozhodování o projektu hlavní slovo, a ten nakonec pověřil realizací Karla Pragera.
 
Jedním z problémů, které změna původního projektu přinesla, byla nutnost zajistit zvukovou izolaci sálu proti hluku z velmi frekventované Národní třídy. To bylo nakonec vyřešeno - na úkor rozměrů interiéru - těžkým fasádním pláštěm s obkladem z kamenných desek ze zeleného kubánského mramoru, před kterým je předsazena stěna z vyfoukaných skleněných tvarovek podle návrhu [[Stanislav Libenský |Stanislava Libenského]]. Těchto nepřehlédnutelných tvarovek, které tvoří typický vzhled budovy Nové scény, je celkem 4306, každá má rozměr 80 × 60 × 40 cm a váží cca 40 kg. Průčelí budovy při klášteře voršilek je z velikých tabulí determálního skla. Vstupní hala Nové scény má stěny obložené deskami z kubánského hadce, je zde socha Píseň rodné země od Miloše Axmana, ve foyeru je obraz Česká krajina od Františka Jiroudka a reliéf Umění od Jana Simoty. Návrhy interiérů vytvořil Karel Prager za spolupráce výtvarníků Martina Sladkého, Zorky Smetanové, Pavla Hlavy, Jaroslava Štursy a Františka Víznera.
Anonymní uživatel