Michael III.: Porovnání verzí

Přidáno 43 bajtů ,  před 10 lety
m
odkaz na rozcestnik Patriarcha opraven
m (Portálové šablony dle doporučení (s pomocí dat od Dannyho B.))
m (odkaz na rozcestnik Patriarcha opraven)
 
== Regentská vláda ==
Michael III. se stal císařem po smrti svého otce již jako batole, proto za něj vládu mnoho let vykonávala jeho matka císařovna [[Theodóra]]. Jedním z prvním opatření energické císařovny bylo obnovení uctívání obrazů. Ve spolupráci s patriarchou [[Methodios|Methodiem]] obnovila roku [[843]] platnost usnesení sedmého nikájského [[koncil]]u o [[obrazoborectví|ikonodúlii]] z roku [[787]], což bylo následně oficiálně vyhlášeno na [[konstantinopol]]ské [[Koncil|synodě]]. Biskupů, kteří odmítli toto nařízení přijmout, nebylo již mnoho. Nepostupovalo se proti nim tvrdě, byli pouze zbaveni svého úřadu. Císařovna, její rádci i [[Patriarchát (územní členění církve)|patriarcha]] nehodlali jít v obratu k ikonodúlii do krajních mezí a jejich tolerantní postoj přispěl k tomu, že tato zásadní změna proběhla vcelku bez odporu. Jedni z mála, kdo nekompromisně požadovali tvrdé potrestání obrazoborců, byli mniši ze známého kláštera [[Studios]]. Ve svém tvrdošíjném protestu se obrátili proti vládě i patriarchovi, který nakonec studijské mnichy exkomunikoval a poslal je do vyhnanství, odkud se navrátili teprve nedávno. Ikonodúlští mniši se sice stali vítězi věroučného sporu o uctívání obrazů, ale prosadit církevně politický požadavek, aby císaři přestali rozhodovat o záležitostech církve, jejž vyzdvihli během bojů o ikonoklasmus (Jan z Damašku, Theodóros Studijský), se jim nepodařilo. Také majetek zkonfiskovaný církvi ve prospěch vojínů - stratiótů jim zůstal zachován.
 
Již v době regentské vlády se logothet [[Theoktistos]], Theodořin favorit, snažil zajistit říši a vládu ještě stále nové dynastie smělými vojenskými podniky. Roku 843 dobyli Byzantinci Krétu, která však padla o rok později znovu do rukou Arabů, 853 získali Damiettu, strategicky velmi důležitou pevnost v ústí [[Nil]]u. Na Peloponnésu byli poraženi povstalí Slované a v Malé Asii byly vedeny těžké války proti příslušníkům sekty [[Paulikiáni|paulikiánů]]. Ti začali být pronásledováni již za ikonoklastických císařů Leóna V. a Theofila na základě zákonů proti manichejským (za manichejské byli pokládáni také paulikiáni), jejichž platnost obnovil [[Michael I. Rangabe]]. Počátkem 60.let utrpěla sekta při byzantské ofenzívě těžké ztráty. Mnoho paulikiánů bylo pobito, další byli masově přesídlováni do Thrákie nebo vyháněni z říše. Emír z Melitene jim proto povolil usadit se na jeho území a založit vlastní město Tefrike. Odsud pak podnikali výpravy proti Byzanci, kterou považovali za svého úhlavního nepřítele. K arabským útokům na východní hranici docházelo již jen ojediněle, neboť chálífát byl znovu rozdělen vnitřními konflikty.
1 325

editací