János Vajda: Porovnání verzí

{{Pracuje se}}

Jénos vajda pocházel z rodiny nadlesního, jehož rodina se brzy přestěhovala z Pešti do [[Vál (obec)|Vál]], malého města v [[Zadunají]]. Po studiích odešel Vajda ke kočovné herecké společnosti, ale pak se stal hospodářským adjunktem. Zdařilé literární pokusy (první báseň mu publikovali roku [[1844]]) jej přiměli k návratu do Pešti, kde se stal nejmladším členem tzv. ''Mladého Maďarska'', skupiny mladých básníků, spisovatelů a dalších intelektuálů, kteří se aktivně zúčastnili [[Maďarská revoluce 1848-1849|maďarské revoluce v letech 1848-1á49]]. Po její porážce byl z trestu povolán do rakouské armády a musel strávit dlouhé roky mimo svou vlast. Po návratu domů se zapojil do politického života, a v letech [[1857]]-[[1863]] redigoval literýární týdeník ''Nővilág'', [[1861]]-[[1862]] politický časopis ''Csatár'' a roku [[1863]] politický list ''Magyar Sajtó'' a ve svých článcích kritizoval pasivní rezistenci maďarské šlechty. Po [[Rakousko-uherské vyrovnání|rakousko-uherském vyrovnání]] z února roku [[1867]] vak brojil v duchu [[Lajos Kossuth|Kossuthova]] plánu podunajské konfederace národů jihovýchodní Evropy proti tomuto kompromisu, ocital se v izolaci a musel zápasit i existenčními starostmi. Nakonec zemřel v bídě.

První básně s revoluční tématikou psal Vajda pod vlivem [[Sándor Petőfi|Sándora Petőfiho]]. Po porážce revoluce pak zazněl v jeho tvorbě tón trpkého vystřízlivění. V té době prožil také neštastnou lásku k dívce, kterou pod jmeénem Gina zvěčnil ve svých bánnickýchbásnických cyklech ''Szerelem átka'' ([[1854]], Prokletí lásky), ''Gina emléke'' ([[1856]], Památka Giny) a ''Húsz év mulva'' [[1876]], Po dvaceti letech). V šedesátých letech pak ve svých článcích i brožůrách kritizoval pasivní rezistenci maďarské šlechty a prosazoval nutnost [[průmysl]]ového vývoje země. Moderní velkoměstký žiot pak zobrazil ve svých [[verš]]ovabých [[román]]ech ''Találkozásko'' ([[1873]], Setkání) a ''Alfréd regénye'' ([[1875]], Alfrédův román).