Přeclav z Pohořelé: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo |
m wikilinky |
||
Řádek 184:
Přeclav z Pohořelé hrál v následujících letech významnou úlohu v diplomatických vztazích s polským králem [[Kazimír III. Veliký|Kazimírem III. Velikým]], zejména při sjednávání [[Namyslovský mír|Namyslovského míru]] roku [[1348]]<ref>Grünhagen (1884), s. 127</ref> a při organizaci setkání Karla IV. s Kazimírem Velikým ve Vratislavi roku [[1351]].<ref name="S-T30">Skřívánek a Tovačovský, s. 30</ref> Za tyto zásluhy se Přeclav stal roku [[1352]] kancléřem Karla IV.<ref name="NDB">,</ref><ref name="Fukala79">.</ref> Ačkoli tento titul používal až do své smrti, výkon skutečných povinností s ním svázaných brzy přenechal na jiných.<ref name="ADB">.</ref><ref name="S-T29">.</ref>
Mezi Přeclavem a Karlem IV. totiž došlo k ochlazení vztahů v důsledku toho, že se nepodařilo uskutečnit císařův plán na vyčlenění vratislavského biskupství z [[Hnězdenská církevní provincie|hnězdenské církevní provincie]] a jeho přičlenění k [[Česká církevní provincie|církevní provincii pražské]], založené roku [[1344]].<ref name "Žáček 79">Žáček, s. 79.</ref> Proti tomuto plánu se stavěli z pochopitelných důvodů hnězdenský arcibiskup i polský král, ale stejně důrazně i vratislavská katedrální kapitula.<ref name="Grunhagen134">Grünhagen (1884), s. 134</ref> Rovněž biskup Přeclav po počáteční podpoře zaujal k otázce spíše vlažný postoj. Dvojí příslušnost biskupství pod patronát českého krále a pod záštitu polského metropolity byla jeho výhodou, protože vytvářela manévrovací prostor.<ref name="ADB">.</ref><ref name="NDB">,</ref><ref name="Pater">,</ref><ref name="S-T31">Skřívánek a Tovačovský, s. 31</ref> Poté, co roku [[1352]] zemřel bývalý Karlův vychovatel papež [[Klement VI.]] a na jeho místo zasedl Lucemburkům mnohem méně nakloněný [[Inocenc VI.]], stal se záměr na převod (uvažovalo se i o rozdělení) vratislavské diecéze nerealizovatelným a Karel IV. se jej roku [[1360]] musel definitivně zříci. Již roku [[1358]] opět potvrdil všechna stará privilegia biskupství, včetně kknížecího titulu a panivnické patronace.<ref>Žáček, s. 85.</ref><ref>Skřívánek a Tovačovský, s. 30-31</ref><ref name="Grunhagen134">.</ref>
Roku [[1367]], kdy nový spor o privilegia mezi městskou radou a církví ve Vratislavi vyústil opět v interdikt nad městem, zasáhl Karel IV. rozhodně ve prospěch města, neboť si byl vědom jeho hospodářského i politického významu. Inerdikt zrušil roku 1368 sám papež [[Urban V.]], který císaře zmocnil i k urovnání sporu. Ten potvrdil soudní imunitu duchovních, ale rozhodl, že město má soudní pravomoc nad služebníky a poddanými církve, pokud se nacházejí na jeho území.<ref name="S-T31">.</ref><ref>Grünhagen (1884), s. 135</ref> Roku [[1370]] navíc vydal edikt, kterým duchovním zakazoval ve Vratislavi pořizovat nemovitosti nebo nakupovat domovní renty.<ref name="ADB">.</ref><ref name="DS81">.</ref>
Řádek 205:
}}</ref><ref name="DS80">.</ref><ref name="Wünsch219">,</ref> Výtěžek sloužil zejména k nákladnému vykoupení hradu [[Frýdberk]]a, jehož majitelé plenili a ohrožovali biskupské vesnice v [[Rychlebské hory|Rychlebských horách]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Kouřil | jméno = Pavel | odkaz na autora = Pavel Kouřil | příjmení2 = Prix | jméno2 = Dalibor | odkaz na autora2 = Dalibor Prix | příjmení3 = Wihoda | jméno3 = Martin | odkaz na autora3 = Martin Wihoda | titul = Hrady českého Slezska | vydavatel = Archeologický ústav AV ČR | místo = Brno | rok = 2000 | počet stran = 645 | strany = 447, 100 | isbn = 80-86023-22-2}}</ref><ref>Żerelik, s. 80-81</ref> Již předtím získal biskup zpět do přímého držení hrady [[Kaltenštejn]] ([[1345]]) a [[Jánský Vrch (zámek)|Javorník]] ([[1348]]).<ref name="NDB">,</ref><ref>Kouřil, Prix, Wihoda, s. 209, 199, 444.</ref> Roku [[1350]] upevnil také dosud spornou svrchovanost biskupství nad městem Wiązów (něm. ''Wansen'') s okolím, tzv. ''wansenskou zastávkou'', na půl cesty mezi Nisou a Vratislaví,<ref name="NDB">,</ref><ref name="DS80">.</ref> a zhruba v téže době též nad městem a hradem [[Pačkov]]em v jihozápadním cípu Niska, kde dal vystavět mohutné, dodnes ve většině hmoty zachované opevnění.<ref name="NDB">,</ref><ref name="Pater">,</ref><ref>Weczerka, s. 394.</ref><ref name="DS80">.</ref>
Přeclav z Pohořelé se zajímal nejen o rozlohu biskupského panství, ale i o jeho ekonomický rozvoj. Vymohl si na
Ve všech ohledech nejvýznamnějším přírůstkem bylo [[19. leden|19. ledna]] roku [[1344]] odkoupení města Grodkova (pol. ''Grodków'', něm. ''Grottkau'') s okolím od trvale zadluženého břežského knížete [[Boleslav III. Marnotratný|Boleslava III. Marnotratného]].<ref name="Pater">,</ref><ref name="DS80">.</ref><ref>Grünhagen (1884), s. 131</ref> Jelikož se v případě tohoto území jednalo o léno českého krále, musel z něj biskup a kapitula, kteří drželi nově nabyté území napůl, [[23. listopad]]u téhož roku složit lenní přísahu (dosavadní nisko-otmuchovské území lénu nepodléhalo).<ref name="ADB">,</ref><ref name="NDB">,</ref><ref>Wünsch, s. 224.</ref> Dědicové po břežském knížeti, [[Ludvík I. Lehnicko-břežský]] a [[Boleslav II. Malý]], darování neuznávali a roku [[1360]] Grodkov vojensky obsadili.<ref name="Grunhagen134">.</ref><ref>Wünsch, s. 229.</ref> Nedostatečně energický postup biskupa vyvolal rozhořčení katedrální kapituly, ale za určitých finančních obětí se Grodkov podařilo získat zpět.<ref name="ADB">.</ref> Rovněž zde biskup podnítil modernizaci městského opevnění doplněním věží.<ref name="Wec 163">Weczerka, s. 163.</ref>
| |||