Přeclav z Pohořelé: Porovnání verzí

Přidáno 7 bajtů ,  před 9 lety
m
typo
(+reference)
m (typo)
 
Sám Přeclav z Pohořelé je v pramenech zmiňován až [[14. duben|14. dubna]] [[1329]] jako kanovník katedrální [[kapitula|kapituly]] ve [[Vratislav (město)|Vratislavi]].<ref name="NDB">,</ref> Někdy po 29. červenci 1336 odešel na studia na [[Boloňská univerzita|univerzitě v Bologni]], kde se zdržoval i [[5. květen|5. května]] [[1341]], když jej vratislavská kapitula po smrti biskupa [[Nanker z Oxy|Nankera]] zvolila novým biskupem.<ref name="ADB">,</ref><ref name="NDB">,</ref><ref name="DS80">.</ref><ref name="S-T29">.</ref><ref name="Grunhagen119">{{Citace monografie
| příjmení = GrunhagenGrünhagen
| jméno = Colmar
| odkaz na autora = Colmar GrunhagenGrünhagen
| titul = Geschichte Schlesiens (reprint)
| vydavatel = (General Books)
| strany = 219
| jazyk = de
}}</ref> Ohledně hradu Milíče, jehož obsazení bylo pohnutkou k uvedenému sporu, uzavřel s králem dohodu: hrad byl vydán zpět vratislavské kapitule, která jej držela dříve, ale král měl mít možnost jej vojensky využívat.<ref name="NDB">,</ref><ref name="Pater">,</ref><ref name="Fukala79">Fukala, s. 79</ref><ref name="S-T29">.</ref><ref name="Grunhagen119">,</ref> [[1. červenec|1. července]] [[1342]] vydal biskup Přeclav listinu, která konsolidovala a potvrzovala lenní vztah slezských knížat k českému králi. Bylo uznáno patronátní právo krále nad vratislavským biskupstvím, král byl vrchním pánem všech majetků biskupství a mohl využívat jeho hrady a biskup se zavázal církevně stíhat všechny (rozuměj především případná odbojná knížata), kdo by se zpronevěřili slibu věrnosti českému králi. Markrabě Karel jménem otce naopak přijal biskupství ve svou ochranu a zavázal se chránit jeho majetek.<ref name="NDB">,</ref><ref name="Pater">,</ref><ref name="Žáček 78">.</ref><ref name="DS81">Żerelik, s. 81</ref><ref name="S-T29">.</ref><ref>GrunhagenGrünhagen (1884), s. 119-120</ref>
 
[[Soubor:Wroclaw swDorotyStanislawaWaclawa.jpg|thumb|200px|right|Kostel sv. Vojtěcha, Stanislava a Dorotym postavený na paměť setkání Karla IV. a Kazimíra III.]]
Přeclav z Pohořelé hrál v následujících letech významnou úlohu v diplomatických vztazích s polským králem [[Kazimír III. Veliký|Kazimírem III. Velikým]], zejména při sjednávání [[Namyslovský mír|Namyslovského míru]] roku [[1348]]<ref>GrunhagenGrünhagen (1884), s. 127</ref> a při organizaci setkání Karla IV. s Kazimírem Velikým ve Vratislavi roku [[1351]].<ref name="S-T30">Skřívánek a Tovačovský, s. 30</ref> Za tyto zásluhy se Přeclav stal roku [[1352]] kancléřem Karla IV.<ref name="NDB">,</ref><ref name="Fukala79">.</ref> Ačkoli tento titul používal až do své smrti, výkon skutečných povinností s ním svázaných brzy přenechal na jiných.<ref name="ADB">.</ref><ref name="S-T29">.</ref>
 
Mezi Přeclavem a Karlem IV. totiž došlo k ochlazení vztahů v důsledku toho, že se nepodařilo uskutečnit císařův plán na vyčlenění vratislavského biskupství z hnězdenské církevní provincie a jeho přičlenění k církevní provincii pražské, založené roku [[1344]].<ref name "Žáček 79">Žáček, s. 79.</ref> Proti tomuto plánu se stavěli z pochopitelných důvodů hnězdenský arcibiskup i polský král, ale stejně důrazně i vratislavská katedrální kapitula.<ref name="Grunhagen134">GrunhagenGrünhagen (1884), s. 134</ref> Rovněž biskup Přeclav po počáteční podpoře zaujal k otázce spíše vlažný postoj. Dvojí příslušnost biskupství pod patronát českého krále a pod záštitu polského metropolity byla jeho výhodou, protože vytvářela manévrovací prostor.<ref name="ADB">.</ref><ref name="NDB">,</ref><ref name="Pater">,</ref><ref name="S-T31">Skřívánek a Tovačovský, s. 31</ref> Poté, co roku [[1352]] zemřel bývalý Karlův vychovatel papež [[Klement VI.]] a na jeho místo zasedl Lucemburkům mnohem méně nakloněný [[Inocenc VI.]], stal se záměr na převod (uvažovalo se i o rozdělení) vratislavské diecéze nerealizovatelným a Karel IV. se jej roku [[1360]] musel definitivně zříci. Již roku [[1358]] opět potvrdil všechna stará privilegia biskupství, včetně kknížecího titulu a panivnické patronace.<ref>Žáček, s. 85.</ref><ref>Skřívánek a Tovačovský, s. 30-31</ref><ref name="Grunhagen134">.</ref>
 
Roku [[1367]], kdy nový spor o privilegia mezi městskou radou a církví ve Vratislavi vyústil opět v interdikt nad městem, zasáhl Karel IV. rozhodně ve prospěch města, neboť si byl vědom jeho hospodářského i politického významu. Inerdikt zrušil roku 1368 sám papež [[Urban V.]], který císaře zmocnil i k urovnání sporu. Ten potvrdil soudní imunitu duchovních, ale rozhodl, že město má soudní pravomoc nad služebníky a poddanými církve, pokud se nacházejí na jeho území.<ref name="S-T31">.</ref><ref>GrunhagenGrünhagen (1884), s. 135</ref> Roku [[1370]] navíc vydal edikt, kterým duchovním zakazoval ve Vratislavi pořizovat nemovitosti nebo nakupovat domovní renty.<ref name="ADB">.</ref><ref name="DS81">.</ref>
 
=== Majetková strategie biskupa Přeclava ===
Přeclav z Pohořelé se zajímal nejen o rozlohu biskupského panství, ale i o jeho ekonomický rozvoj. Vymohl si na Karlu IV. výslovné potvrzení zakládání vsí na hospodářskému rozvoji příznivějším "německém" ([[Emfyteuze|emfyteutickém]]) právu, a zejména možnost změny práva v již existujících vsích.<ref>Wünsch, s. 225.</ref> Německé právo zavedl i do [[Otmuchov]]a ([[1347]])<ref>Weczerka, s. 387-388.</ref><ref>Wünsch, s. 215.</ref> a na město s německým právem povýšil [[Javorník (okres Jeseník)|Javorník]] ([[1373]]); i v těchto místech modernizoval opevnění.<ref name="NDB">,</ref>
 
Ve všech ohledech nejvýznamnějším přírůstkem bylo [[19. leden|19. ledna]] roku [[1344]] odkoupení města Grodkova (pol. ''Grodków'', něm. ''Grottkau'') s okolím od trvale zadluženého břežského knížete [[Boleslav III. Marnotratný|Boleslava III. Marnotratného]].<ref name="Pater">,</ref><ref name="DS80">.</ref><ref>GrunhagenGrünhagen (1884), s. 131</ref> Jelikož se v případě tohoto území jednalo o léno českého krále, musel z něj biskup a kapitula, kteří drželi nově nabyté území napůl, [[23. listopad]]u téhož roku složit lenní přísahu (dosavadní nisko-otmuchovské území lénu nepodléhalo).<ref name="ADB">,</ref><ref name="NDB">,</ref><ref>Wünsch, s. 224.</ref> Dědicové po břežském knížeti, [[Ludvík I. Lehnicko-břežský]] a [[Boleslav II. Malý]], darování neuznávali a roku [[1360]] Grodkov vojensky obsadili.<ref name="Grunhagen134">.</ref><ref>Wünsch, s. 229.</ref> Nedostatečně energický postup biskupa vyvolal rozhořčení katedrální kapituly, ale za určitých finančních obětí se Grodkov podařilo získat zpět.<ref name="ADB">.</ref> Rovněž zde biskup podnítil modernizaci městského opevnění doplněním věží.<ref name="Wec 163">Weczerka, s. 163.</ref>
 
Získání Grodkova se odrazilo i v biskupské titulatuře: nadále byl vratislavský biskup vévodou (Herzog) grodkovským a knížetem (Fürst) niským či nisko-otmuchovským. V dalších staletích se toto rozlišování vytratilo a léno se rozšířilo na celý útvar, nazývaný knížectví nisko-grodkovské.<ref name="ADB">.</ref><ref name="Wec 163">.</ref><ref name "Žáček 79">.</ref><ref>Skřívánek a Tovačovský, s. 28, 30</ref>