Přeclav z Pohořelé: Porovnání verzí

Přidáno 3 014 bajtů ,  před 9 lety
+reference
(+reference)
(+reference)
 
=== Původ, začátky a volba vratislavským biskupem ===
Přeclav z Pohořelé pocházel z rodu pánů z Pohořelé, který se nazýval po vsi Pohořelá (pol. ''Pogorzela'', něm. ''Pogarell'') poblíž [[Břeh (město)|Břehu]] (Brzeg) a nosil erb zvaný Grzymała. Byl to jeden z nejstarších známých rodů ve Slezsku, který byl mj. zakladatelem [[Klášter Kamenec|kláštera v Kamenci]].<ref name="ADBDS80">{{Citace sborníku
| příjmení = Żerelik
| jméno = Rościsław
| autor =
| odkaz na autora =
| titul = Dzieje Śląska do 1526 roku
| odkaz na titul =
| příjmení sestavitele = Czapliński
| jméno sestavitele = Marek
| sestavitel =
| sborník = Historia Śląska
| odkaz na sborník =
| vydavatel = Wydawnictvo Uniwersytetu Wrocławskiego
| místo = Wrocław
| rok vydání = 2002
| isbn = 83-229-2213-2
| url =
| kapitola =
| strany = 80-82
| jazyk = pl
* }}</ref><ref>{{Citace monografie | příjmení = Fukala | jméno = Radek | odkaz na autora = Radek Fukala | titul = Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740 | vydavatel = Veduta | místo = České Budějovice | rok = 2007 | počet stran = 344 | isbn = 978-80-86829-23-4 | stránky = 77, 79-80}}</ref><ref name="S-T29">{{Citace monografie
| příjmení = Skřivánek
| jméno = František
| odkaz na autora =
| příjmení2 = Tovačovský
| jméno2 = Jaroslav
| odkaz na autora2 =
| titul = Vratislavští biskupové v dějinách Slezska
| vydavatel = Nakladatelství ONYX
| vydavatel2 = Klub pro českou heraldiku a genealogii
| místo = Praha
| rok = 2004
| isbn = 80-86788-15-6
| isbn2 = 80-902907-7-9
| kapitola =
| strany = 29
| jazyk =
}}</ref> Byl to jeden z nejstarších známých rodů ve Slezsku, který byl mj. zakladatelem [[Klášter Kamenec|kláštera v Kamenci]].<ref name="ADB">{{Citace sborníku
| příjmení = Grünhagen
| jméno = Colmar
}}</ref>
 
Sám Přeclav z Pohořelé je v pramenech zmiňován až [[14. duben|14. dubna]] [[1329]] jako kanovník katedrální [[kapitula|kapituly]] ve [[Vratislav (město)|Vratislavi]].<ref name="NDB">,</ref> Někdy po 29. červenci 1336 odešel na studia na [[Boloňská univerzita|univerzitě v Bologni]], kde se zdržoval i [[5. květen|5. května]] [[1341]], když jej vratislavská kapitula po smrti biskupa [[Nanker z Oxy|Nankera]] zvolila novým biskupem.<ref name="ADB">,</ref><ref name="NDB">,</ref><ref name="DS80">.</ref><ref name="S-T29">.</ref><ref name="Grunhagen119">{{Citace monografie
| příjmení = Grunhagen
| jméno = Colmar
| odkaz na autora = Colmar Grunhagen
| titul = Geschichte Schlesiens (reprint)
| vydavatel = (General Books)
| místo = Gotha (Memphis, Tennessee, USA)
| rok = 18884 (2010)
| isbn = 978-1-152-92597-7
| kapitola =
| strany = 119
| jazyk = de
}}</ref>
 
Volba neproběhla bez problémů. Protože Vratislav dosud podléhala [[interdikt]]u, musela se konat v [[Nysa|Nise]].<ref name="Pater">{{Citace elektronického periodika
| strany = 78
| jazyk =
}}</ref> Kromě toho si již dříve vyhradil jmenování nového biskupa papež.<ref name="ADB">.</ref><ref name="Grunhagen119">.</ref> Přeclav se proto vydal osobně k papeži [[Benedikt XII.|Benediktu XII.]] do [[Avignon]]u. Od něj získal [[28. leden|28. ledna]] [[1342]] konfirmační bulu a [[17. březen|17. března]] biskupské svěcení. [[6. květen|6. května]] téhož roku se pak vrátil již jako právoplatný biskup do Vratislavi.<ref name="NDB">,</ref><ref name="Pater">,</ref>
 
=== Přeclav z Pohořelé a Karel IV. ===
Biskup Přeclav byl od počátku svázán s Lucemburky, a zejména s markrabětem Karlem, pozdějším [[Karel IV.|Karlem IV.]], který již v době Přeclavova nástupu spravoval jménem otce mimo jiné Slezsko. Mezi prvními kroky nového biskupa bylo rychlé vyřízení sporů, které s českým králem vedl biskup Nanker, a potvrzení králova postavení. Zrušil Nankerem uložený [[interdikt]] nad městem Vratislaví i [[exkomunikace|exkomunikaci]] Jana Lucemburského a členů vratislavské městské rady - ti však museli biskupa přijít odprosit v průvodu z [[radnice]] do kostela sv. Vojtěcha, bosí a v kajícnickém oděvu.<ref name="Pater">,</ref><ref name="Žáček 78">.</ref> Ohledně hradu Milíče, jehož obsazení bylo pohnutkou k uvedenému sporu, uzavřel s králem dohodu: hrad byl vydán zpět vratislavské kapitule, která jej držela dříve, ale král měl mít možnost jej vojensky využívat.<ref name="NDBWünsch219">,</ref><ref{{Citace name="Pater">,</ref> [[1. červenec|1. července]] [[1342]] vydal biskup Přeclav listinu, která konsolidovala a potvrzovala lenní vztah slezských knížat k českému králi. Bylo uznáno patronátní právo krále nad vratislavským biskupstvím, král byl vrchním pánem všech majetků biskupství a mohl využívat jeho hrady a biskup se zavázal církevně stíhat všechny (rozuměj především případná odbojná knížata), kdo by se zpronevěřili slibu věrnosti českému králi. Markrabě Karel jménem otce naopak přijal biskupství ve svou ochranu a zavázal se chránit jeho majetek.<ref name="NDB">,</ref><ref name="Pater">,</ref><ref name="Žáček 78">.</ref>sborníku
| příjmení = Wünsch
| jméno = Thomas
| autor =
| odkaz na autora =
| titul = Territorienbildung zwischen Polen, Böhmen und dem deutschen Reich:Das Breslauer Bistumsland von 12. bis 16. Jahrhundert
| odkaz na titul =
| příjmení sestavitele = Köhler
| jméno sestavitele = Joachim
| sestavitel =
| příjmení sestavitele2 = Bendel
| jméno sestavitele2 = Rainer
| sestavitel2 =
| sborník = Geschichte des christlichen Lebens im schlesichen Raum, Teilband 1
| odkaz na sborník =
| vydavatel = Lit Verlag
| místo = Münster-Hamburg-London
| rok vydání = 2002
| isbn = 3-8258-5007-2
| url =
| kapitola =
| strany = 219
| jazyk = de
}}</ref> Ohledně hradu Milíče, jehož obsazení bylo pohnutkou k uvedenému sporu, uzavřel s králem dohodu: hrad byl vydán zpět vratislavské kapitule, která jej držela dříve, ale král měl mít možnost jej vojensky využívat.<ref name="NDB">,</ref><ref name="Pater">,</ref><ref name="Fukala79">Fukala, s. 79</ref><ref name="S-T29">.</ref><ref name="Grunhagen119">,</ref> [[1. červenec|1. července]] [[1342]] vydal biskup Přeclav listinu, která konsolidovala a potvrzovala lenní vztah slezských knížat k českému králi. Bylo uznáno patronátní právo krále nad vratislavským biskupstvím, král byl vrchním pánem všech majetků biskupství a mohl využívat jeho hrady a biskup se zavázal církevně stíhat všechny (rozuměj především případná odbojná knížata), kdo by se zpronevěřili slibu věrnosti českému králi. Markrabě Karel jménem otce naopak přijal biskupství ve svou ochranu a zavázal se chránit jeho majetek.<ref name="NDB">,</ref><ref name="Pater">,</ref><ref name="Žáček 78">.</ref><ref name="DS81">Żerelik, s. 81</ref><ref name="S-T29">.</ref><ref>Grunhagen (1884), s. 119-120</ref>
 
[[Soubor:Wroclaw swDorotyStanislawaWaclawa.jpg|thumb|200px|right|Kostel sv. Vojtěcha, Stanislava a Dorotym postavený na paměť setkání Karla IV. a Kazimíra III.]]
Přeclav z Pohořelé hrál v následujících letech významnou úlohu v diplomatických vztazích s polským králem [[Kazimír III. Veliký|Kazimírem III. Velikým]], zejména při sjednávání [[Namyslovský mír|Namyslovského míru]] roku [[1348]]<ref>Grunhagen (1884), s. 127</ref> a při organizaci setkání Karla IV. s Kazimírem Velikým ve Vratislavi roku [[1351]].<ref name="S-T30">Skřívánek a Tovačovský, s. 30</ref> Za tyto zásluhy se Přeclav stal roku [[1352]] kancléřem Karla IV.<ref name="NDB">,</ref><ref name="Fukala79">.</ref> Ačkoli tento titul používal až do své smrti, výkon skutečných povinností s ním svázaných brzy přenechal na jiných.<ref name="ADB">.</ref><ref name="S-T29">.</ref>
 
Mezi Přeclavem a Karlem IV. totiž došlo k ochlazení vztahů v důsledku toho, že se nepodařilo uskutečnit císařův plán na vyčlenění vratislavského biskupství z hnězdenské církevní provincie a jeho přičlenění k církevní provincii pražské, založené roku [[1344]].<ref name "Žáček 79">Žáček, s. 79.</ref> Proti tomuto plánu se stavěli z pochopitelných důvodů hnězdenský arcibiskup i polský král, ale stejně důrazně i vratislavská katedrální kapitula.<ref name="Grunhagen134">Grunhagen (1884), s. 134</ref> Rovněž biskup Přeclav po počáteční podpoře zaujal k otázce spíše vlažný postoj. Dvojí příslušnost biskupství pod patronát českého krále a pod záštitu polského metropolity byla jeho výhodou, protože vytvářela manévrovací prostor.<ref name="ADB">.</ref><ref name="NDB">,</ref><ref name="Pater">,</ref><ref name="S-T31">Skřívánek a Tovačovský, s. 31</ref> Poté, co roku [[1352]] zemřel bývalý Karlův vychovatel papež [[Klement VI.]] a na jeho místo zasedl Lucemburkům mnohem méně nakloněný [[Inocenc VI.]], stal se záměr na převod (uvažovalo se i o rozdělení) vratislavské diecéze nerealizovatelným a Karel IV. se jej roku [[1360]] musel definitivně zříci. Již roku [[1358]] opět potvrdil všechna stará privilegia biskupství, včetně kknížecího titulu a panivnické patronace.<ref>Žáček, s. 85.</ref><ref>Skřívánek a Tovačovský, s. 30-31</ref><ref name="Grunhagen134">.</ref>
 
Roku [[1367]], kdy nový spor o privilegia mezi městskou radou a církví ve Vratislavi vyústil opět v interdikt nad městem, zasáhl Karel IV. rozhodně ve prospěch města, neboť si byl vědom jeho hospodářského i politického významu. Inerdikt zrušil roku 1368 sám papež [[Urban V.]], který císaře zmocnil i k urovnání sporu. Ten potvrdil soudní imunitu duchovních, ale rozhodl, že město má soudní pravomoc nad služebníky a poddanými církve, pokud se nacházejí na jeho území.<ref name="S-T31">.</ref><ref>Grunhagen (1884), s. 135</ref> Roku [[1370]] navíc vydal edikt, kterým duchovním zakazoval ve Vratislavi pořizovat nemovitosti nebo nakupovat domovní renty.<ref name="ADB">.</ref><ref name="DS81">.</ref>
 
=== Majetková strategie biskupa Přeclava ===
[[Soubor:Paczkow - fragment murów PL.jpg|thumb|300px|right|Hradby biskupského města Pačkova vybudované za vlády Přeclava z Pohořelé]]
Cílem soustředěného úsilí Přeclava z Pohořelé byla konsolidace pozemkového majetku biskupství. Hlavní centrum tvořilo [[Niské knížectví]], kterému proto věnoval největší pozornost. V řadě majetkových transakcí odkupoval statky, které se nalézaly roztříštěně uvnitř biskupské země nebo v jejím sousedství, a naopak prodával majetky, které s knížectvím územně nesouvisely; listiny Jana Lucemburského z 20. 2. 1346 a Karla IV. z 24. 11. 1348 výkup zbývajících cizích knížecích práv ke statkům na biskupském území výslovně umožňovaly a usnadňovaly.<ref name="NDB">,</ref><ref>Wünsch, s. 226</ref> Největším prodaným majetkem bylo panství zmíněného hradu Milíč, náležející katedrální kapitule. Jednalo se o statek málo výnosný a od ostatních církevních držav vzdálený, jehož strategická poloha na polských hranicích byla církvi spíše ke škodě než k užitku. Roku [[1358]] jej proto biskup a kapitula prodali [[Konrád I. Olešnický|olešnickému knížeti Konrádovi I.]]<ref name="ADB">.</ref><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Weczerka
| jméno = Hugo
| strany = 314
| jazyk = de
}}</ref><ref name="DS80">.</ref><ref name="Wünsch219">,</ref> Výtěžek sloužil zejména k nákladnému vykoupení hradu [[Frýdberk]]a, jehož majitelé plenili a ohrožovali biskupské vesnice v [[Rychlebské hory|Rychlebských horách]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Kouřil | jméno = Pavel | odkaz na autora = Pavel Kouřil | příjmení2 = Prix | jméno2 = Dalibor | odkaz na autora2 = Dalibor Prix | příjmení3 = Wihoda | jméno3 = Martin | odkaz na autora3 = Martin Wihoda | titul = Hrady českého Slezska | vydavatel = Archeologický ústav AV ČR | místo = Brno | rok = 2000 | počet stran = 645 | strany = 447, 100 | isbn = 80-86023-22-2}}</ref><ref>Żerelik, s. 80-81</ref> Již předtím získal biskup zpět do přímého držení hrady [[Kaltenštejn]] ([[1345]]) a [[Jánský Vrch (zámek)|Javorník]] ([[1348]]).<ref name="NDB">,</ref><ref>Kouřil, Prix, Wihoda, s. 209, 199, 444.</ref> Roku [[1350]] upevnil také dosud spornou svrchovanost biskupství nad městem Wiązów (něm. ''Wansen'') s okolím, tzv. ''wansenskou zastávkou'', na půl cesty mezi Nisou a Vratislaví,<ref name="NDB">,</ref><ref name="DS80">.</ref> a zhruba v téže době též nad městem a hradem [[Pačkov]]em v jihozápadním cípu Niska, kde dal vystavět mohutné, dodnes ve většině hmoty zachované opevnění.<ref name="NDB">,</ref><ref name="Pater">,</ref><ref>Weczerka, s. 394.</ref><ref name="DS80">.</ref>
 
Přeclav z Pohořelé se zajímal nejen o rozlohu biskupského panství, ale i o jeho ekonomický rozvoj. Vymohl si na Karlu IV. výslovné potvrzení zakládání vsí na hospodářskému rozvoji příznivějším "německém" ([[Emfyteuze|emfyteutickém]]) právu, a zejména možnost změny práva v již existujících vsích.<ref>Wünsch, s. 225.</ref> Německé právo zavedl i do [[Otmuchov]]a ([[1347]])<ref>Weczerka, s. 387-388.</ref><ref>Wünsch, s. 215.</ref> a na město s německým právem povýšil [[Javorník (okres Jeseník)|Javorník]] ([[1373]]); i v těchto místech modernizoval opevnění.<ref name="NDB">,</ref>
 
Ve všech ohledech nejvýznamnějším přírůstkem bylo [[19. leden|19. ledna]] roku [[1344]] odkoupení města Grodkova (pol. ''Grodków'', něm. ''Grottkau'') s okolím od trvale zadluženého břežského knížete [[Boleslav III. Marnotratný|Boleslava III. Marnotratného]].<ref name="Pater">,</ref><ref name="DS80">.</ref><ref>Grunhagen (1884), s. 131</ref> Jelikož se v případě tohoto území jednalo o léno českého krále, musel z něj biskup a kapitula, kteří drželi nově nabyté území napůl, [[23. listopad]]u téhož roku složit lenní přísahu (dosavadní nisko-otmuchovské území lénu nepodléhalo).<ref name="ADB">,</ref><ref name="NDB">,</ref><ref>Wünsch, s. 224.</ref> Dědicové po břežském knížeti, [[Ludvík I. Lehnicko-břežský]] a [[Boleslav II. Malý]], darování neuznávali a roku [[1360]] Grodkov vojensky obsadili.<ref name="Grunhagen134">.</ref><ref>Wünsch, s. 229.</ref> Nedostatečně energický postup biskupa vyvolal rozhořčení katedrální kapituly, ale za určitých finančních obětí se Grodkov podařilo získat zpět.<ref name="ADB">.</ref> Rovněž zde biskup podnítil modernizaci městského opevnění doplněním věží.<ref name="Wec 163">Weczerka, s. 163.</ref>
 
Získání Grodkova se odrazilo i v biskupské titulatuře: nadále byl vratislavský biskup vévodou (Herzog) grodkovským a knížetem (Fürst) niským či nisko-otmuchovským. V dalších staletích se toto rozlišování vytratilo a léno se rozšířilo na celý útvar, nazývaný knížectví nisko-grodkovské.<ref name="ADB">.</ref><ref name="Wec 163">.</ref><ref name "Žáček 79">.</ref><ref>Skřívánek a Tovačovský, s. 28, 30</ref>
 
=== Vnitřní život diecéze za biskupa Přeclava ===
| kapitola =
| strany = 15
| jazyk = de
}}</ref> Přeclavova doba byla na dlouho poslední dobou velkých církevních fundací. Lehnický kníže [[Václav I. Lehnický|Václav I.]] založil roku [[1354]] v Lehnici kolegiátní kapitulu Božího hrobu,<ref name="Wec 286">Weczerka, s. 286.</ref> jeho bratr břežský kníže [[Ludvík I. Lehnicko-břežský|Ludvík I.]] založil v při kapli břežského hradu roku [[1368]] kolegiátní kapitulu [[Hedvika Slezská|sv. Hedviky]]<ref>Weczerka, s. 54.</ref> a již předtím roku [[1348]] založili oba bratři v Lehnici klášter [[benediktinky|benediktinek]].<ref name="Wec 286">.</ref><ref name="Pater">,</ref> Ve Vratislavi založil Karel IV. roku [[1351]] na památku setkání s Kazimírem Velikým kostel zasvěcený patronům obou království, [[Stanisław I. ze Szczepanowa|sv. Stanislavovi]] a [[Svatý Václav|sv. Václavovi]], jakož i [[Svatá Dorota z Alexandrie|svaté Dorotě]], a u něj klášter [[Řád augustiniánů|augustiniánů poustevníků]].<ref>Weczerka, s. 45.</ref><ref name="Pater">,</ref><ref name="S-T30">.</ref> Kromě toho do Slezska v té době přišly nové řeholní řády - [[Řád karmelitánů|karmelitáni]], [[Kartuziánský řád|kartuziáni]] a [[Řád svatého Pavla Prvního Poustevníka|pavlíni]].<ref name="Pater">,</ref><ref name="S-T31">.</ref> Množil se také počet špitálů pod patronátem různých institucí: jako vzorové založil Přeclav z Pohořelé v biskupské [[Nysa|Nise]] mužský útulek [[Svatý Josef|sv. Josefa]] a ženský útulek [[Barbora z Nikomédie|sv. Barbory]].<ref name="Pater">,</ref><ref name="S-T31">.</ref>
 
Řada vrcholně gotických staveb ve Slezsku je přímo či nepřímo spojena se jménem biskupa Přeclava, nejosobnější památku však zanechal v rozsáhlé východní pobočné kapli vratislavské katedrály, zasvěcené Panně Marii. Tato kaple, vyzdobená freskami a vitrážemi, byla postavena roku [[1361]] a biskup zřídil i dotaci, která financovala denní bohoslužby dvanácti oltářníky.<ref name="ADB">.</ref><ref name="NDB">.</ref><ref name="Pater">,</ref>
Mentalita se však v pozdním středověku měnila a různé faktory, jako neuspokojivý stav papežství a spory mezi církevními frakcemi za Přeclavových předchůdců, způsobily jistý pokles prestiže církve i přes její materiální rozkvět. To se projevilo i přítomností sekt a lidových hnutí, kvalifikovaných oficiální církví jako [[hereze|kacířství]]. V roce [[1349]] například do Slezska přišli [[flagelant]]i, jejichž excesivní projevy zbožnosti mj. vedly k jednomu z prvních protižidovských [[pogrom]]ů ve Vratislavi. Biskup proti nim rázně zakročil a nechal jejich vůdce upálit.<ref>Žáček, s. 81.</ref>
 
Přeclav z Pohořelé zavedl v diecézi svěcení svátku [[Hedvika Slezská|svaté Hedviky]] ([[16. říjen|16. října]]) jako místní [[patron]]ky.<ref name="Pater">,</ref><ref name="S-T31">.</ref>
 
=== Smrt a dědictví Přeclava z Pohořelé ===
| kapitola =
| strany = 29-31
| jazyk =
}}
* {{Citace monografie | příjmení = Fukala | jméno = Radek | odkaz na autora = Radek Fukala | titul = Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740 | vydavatel = Veduta | místo = České Budějovice | rok = 2007 | počet stran = 344 | isbn = 978-80-86829-23-4 | stránky = 77, 79-80}}
* {{Citace sborníku
| příjmení = Żerelik
| jméno = Rościsław
| autor =
| odkaz na autora =
| titul = Dzieje Śląska do 1526 roku
| odkaz na titul =
| příjmení sestavitele = Czapliński
| jméno sestavitele = Marek
| sestavitel =
| sborník = Historia Śląska
| odkaz na sborník =
| vydavatel = Wydawnictvo Uniwersytetu Wrocławskiego
| místo = Wrocław
| rok vydání = 2002
| isbn = 83-229-2213-2
| url =
| kapitola =
| strany = 80-82
| jazyk =
}}