Přeclav z Pohořelé: Porovnání verzí

Přidáno 2 190 bajtů ,  před 9 lety
+reference
m (Změna portálových šablon podle doporučení Wikipedie:Wikiportál)
(+reference)
}}
 
'''Přeclav z Pohořelé''' (též ''z Pogorely'', ''z Pogorella'', ''z Pohořelce'', lat. ''Przeclaus de Pogarella'' nebo ''de Pogorella'', pol. ''Przecław z Pogorzeli'', něm. ''Preczlaw von Pogarell'') ([[5. květen|5. května]] [[1299]] nebo [[1310]], Pohořelá (Pogorzela) nebo Michalov (Michałów), [[Lehnické knížectví]] – noc z [[5. duben|5. dubna]] na [[6. duben|6. dubna]] [[1376]], [[Otmuchov]], [[NisskéNiské knížectví]]) byl dvacátý [[seznam vratislavských biskupů a arcibiskupů|vratislavský biskup]] (1341-1376) a od roku [[1352]] kancléř [[Karel IV.|Karla IV.]] Doba jeho episkopátu je označována jako zlatý věk vratislavské diecéze.
 
== Život ==
 
=== Původ, začátky a volba vratislavským biskupem ===
Přeclav z Pohořelé pocházel z rodu pánů z Pohořelé, který se nazýval po vsi Pohořelá (pol. ''Pogorzela'', něm. ''Pogarell'') poblíž [[Břeh (město)|Břehu]] (Brzeg) a nosil erb zvaný Grzymała. Byl to jeden z nejstarších známých rodů ve Slezsku, který byl mj. zakladatelem [[Klášter Kamenec|kláštera v Kamenci]].<ref Přeclavovýmname="ADB">{{Citace otcem byl Bohuš z Michalova a z Pohořelé (zmiňován v letech 1284-1309). Přeclav měl tři starší bratry (Jindřicha, Bohuše a Mirzana) a mladšího bratra Gunthera. V době, kdy byl biskupem, se kanovníky vratislavské kapituly stali také jeho synovci Čambor (zm. 1343-1383, též kanovník v [[Krakov]]ě) a Jakub (zm. 1352-1362, též kanovník v [[Hlohov]]ě), v biskupských službách jako [[rytíř]] sloužil další synovec Jaroch (zm. 1349-1383).sborníku
| příjmení = Grünhagen
| jméno = Colmar
| autor =
| odkaz na autora =
| titul = Preczlaw von Pogarell
| odkaz na titul =
| příjmení sestavitele =
| jméno sestavitele =
| sestavitel =
| sborník = Allgemeine Deutsche Biographie, Band 26
| odkaz na sborník =
| vydavatel = Duncker & Humblot
| místo = Leipzig
| rok vydání = 1888
| isbn =
| url = http://www.deutsche-biographie.de/artikelADB_pnd128736127.html
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2010-05-10
| kapitola =
| strany = 541-545
| jazyk = de
}}</ref> Přeclavovým otcem byl Bohuš z Michalova a z Pohořelé (zmiňován v letech 1284-1309). Přeclav měl tři starší bratry (Jindřicha, Bohuše a Mirzana) a mladšího bratra Gunthera. V době, kdy byl biskupem, se kanovníky vratislavské kapituly stali také jeho synovci Čambor (zm. 1343-1383, též kanovník v [[Krakov]]ě) a Jakub (zm. 1352-1362, též kanovník v [[Hlohov]]ě), v biskupských službách jako [[rytíř]] sloužil další synovec Jaroch (zm. 1349-1383).<ref name="NDB">{{Citace sborníku
| příjmení = Schmilewski
| jméno = Ulrich
| autor =
| odkaz na autora =
| titul = Preczlaus von Pogarell
| odkaz na titul =
| příjmení sestavitele =
| jméno sestavitele =
| sestavitel =
| sborník = Neue Deutsche Biographie, Band 20
| odkaz na sborník =
| vydavatel = Duncker & Humblot
| místo = Berlin
| rok vydání = 2001
| isbn =
| url = http://www.deutsche-biographie.de/artikelNDB_pnd128736127.html
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2010-05-17
| kapitola =
| strany = 704-705
| jazyk = de
}}</ref>
 
Sám Přeclav z Pohořelé je v pramenech zmiňován až [[14. duben|14. dubna]] [[1329]] jako kanovník katedrální [[kapitula|kapituly]] ve [[Vratislav (město)|Vratislavi]].<ref name="NDB">,</ref> Někdy po 29. červenci 1336 odešel na studia na [[Boloňská univerzita|univerzitě v Bologni]], kde se zdržoval i [[5. květen|5. května]] [[1341]], když jej vratislavská kapitula po smrti biskupa [[Nanker z Oxy|Nankera]] zvolila novým biskupem.<ref name="ADB">,</ref><ref name="NDB">,</ref>
 
Volba neproběhla bez problémů. Protože Vratislav dosud podléhala [[interdikt]]u, musela se konat v [[Nysa|Nise]].<ref name="Pater">{{Citace elektronického periodika
Volba neproběhla bez problémů. Protože Vratislav dosud podléhala [[interdikt]]u, musela se konat v [[Nysa|Nise]]. Většina vratislavské kapituly podporovala [[Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]] a Přeclav byl kandidátem Lucemburky podporovaným, nebyla však v zájmu Polska a arcibiskup [[Hnězdno|hnězdenský]] [[Janislav]] jakožto metropolita vratislavské diecéze odmítl volbu potvrdit a udělit Přeclavovi biskupské svěcení. Kromě toho si již dříve vyhradil jmenování nového biskupa papež. Přeclav se proto vydal osobně k papeži [[Benedikt XII.|Benediktu XII.]] do [[Avignon]]u. Od něj získal [[28. leden|28. ledna]] [[1342]] konfirmační bulu a [[17. březen|17. března]] biskupské svěcení. [[6. květen|6. května]] téhož roku se pak vrátil již jako právoplatný biskup do Vratislavi.
| příjmení = Pater
| jméno = Józef
| autor =
| odkaz na autora =
| spoluautoři =
| titul = Z dziejów archidiecezji wrocławskiej - 7. Złote biskupstwo (1301-1376)
| periodikum = Nowe Życie
| odkaz na periodikum =
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2010-05-17
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = http://www.archidiecezja.wroc.pl/dzieje_07.php
| issn =
| jazyk = pl
}}</ref> Většina vratislavské kapituly podporovala [[Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]] a Přeclav byl kandidátem Lucemburky podporovaným, nebyla však v zájmu Polska a arcibiskup [[Hnězdno|hnězdenský]] [[Janislav]] jakožto metropolita vratislavské diecéze odmítl volbu potvrdit a udělit Přeclavovi biskupské svěcení. Kromě toho si již dříve vyhradil jmenování nového biskupa papež.<ref name="ADB">.</ref> Přeclav se proto vydal osobně k papeži [[Benedikt XII.|Benediktu XII.]] do [[Avignon]]u. Od něj získal [[28. leden|28. ledna]] [[1342]] konfirmační bulu a [[17. březen|17. března]] biskupské svěcení. [[6. květen|6. května]] téhož roku se pak vrátil již jako právoplatný biskup do Vratislavi.<ref name="NDB">,</ref><ref name="Pater">,</ref>
 
=== Přeclav z Pohořelé a Karel IV. ===
Biskup Přeclav byl od počátku svázán s Lucemburky, a zejména s markrabětem Karlem, pozdějším [[Karel IV.|Karlem IV.]], který již v době Přeclavova nástupu spravoval jménem otce mimo jiné Slezsko. Mezi prvními kroky nového biskupa bylo rychlé vyřízení sporů, které s českým králem vedl biskup Nanker, a potvrzení králova postavení. Zrušil Nankerem uložený [[interdikt]] nad městem Vratislaví i [[exkomunikace|exkomunikaci]] Jana Lucemburského a členů vratislavské městské rady - ti však museli biskupa přijít odprosit v průvodu z [[radnice]] do kostela sv. Vojtěcha, bosí a v kajícnickém oděvu.<ref name="Pater">,</ref> Ohledně hradu Milíče, jehož obsazení bylo pohnutkou k uvedenému sporu, uzavřel s králem dohodu: hrad byl vydán zpět vratislavské kapitule, která jej držela dříve, ale král měl mít možnost jej vojensky využívat.<ref name="NDB">,</ref><ref name="Pater">,</ref> [[1. červenec|1. července]] [[1342]] vydal biskup Přeclav listinu, která konsolidovala a potvrzovala lenní vztah slezských knížat k českému králi. Bylo uznáno patronátní právo krále nad vratislavským biskupstvím, král byl vrchním pánem všech majetků biskupství a mohl využívat jeho hrady a biskup se zavázal církevně stíhat všechny (rozuměj především případná odbojná knížata), kdo by se zpronevěřili slibu věrnosti českému králi. Markrabě Karel jménem otce naopak přijal biskupství ve svou ochranu a zavázal se chránit jeho majetek.<ref name="NDB">,</ref><ref name="Pater">,</ref>
 
Přeclav z Pohořelé hrál v následujících letech významnou úlohu v diplomatických vztazích s polským králem [[Kazimír III. Veliký|Kazimírem III. Velikým]], zejména při sjednávání [[Namyslovský mír|Namyslovského míru]] roku [[1348]] a při organizaci setkání Karla IV. s Kazimírem Velikým ve Vratislavi roku [[1351]]. Za tyto zásluhy se Přeclav stal roku [[1352]] kancléřem Karla IV.<ref name="NDB">,</ref> Ačkoli tento titul používal až do své smrti, výkon skutečných povinností s ním svázaných brzy přenechal na jiných.<ref name="ADB">.</ref>
Biskup Přeclav byl od počátku svázán s Lucemburky, a zejména s markrabětem Karlem, pozdějším [[Karel IV.|Karlem IV.]], který již v době Přeclavova nástupu spravoval jménem otce mimo jiné Slezsko. Mezi prvními kroky nového biskupa bylo rychlé vyřízení sporů, které s českým králem vedl biskup Nanker, a potvrzení králova postavení. Zrušil Nankerem uložený [[interdikt]] nad městem Vratislaví i [[exkomunikace|exkomunikaci]] Jana Lucemburského a členů vratislavské městské rady - ti však museli biskupa přijít odprosit v průvodu z [[radnice]] do kostela sv. Vojtěcha, bosí a v kajícnickém oděvu. Ohledně hradu Milíče, jehož obsazení bylo pohnutkou k uvedenému sporu, uzavřel s králem dohodu: hrad byl vydán zpět vratislavské kapitule, která jej držela dříve, ale král měl mít možnost jej vojensky využívat. [[1. červenec|1. července]] [[1342]] vydal biskup Přeclav listinu, která konsolidovala a potvrzovala lenní vztah slezských knížat k českému králi. Bylo uznáno patronátní právo krále nad vratislavským biskupstvím, král byl vrchním pánem všech majetků biskupství a mohl využívat jeho hrady a biskup se zavázal církevně stíhat všechny (rozuměj především případná odbojná knížata), kdo by se zpronevěřili slibu věrnosti českému králi. Markrabě Karel jménem otce naopak přijal biskupství ve svou ochranu a zavázal se chránit jeho majetek.
 
Mezi Přeclavem a Karlem IV. totiž došlo k ochlazení vztahů v důsledku toho, že se nepodařilo uskutečnit císařův plán na vyčlenění vratislavského biskupství z hnězdenské církevní provincie a jeho přičlenění k církevní provincii pražské, založené roku [[1344]]. Proti tomuto plánu se stavěli z pochopitelných důvodů hnězdenský arcibiskup i polský král, ale stejně důrazně i vratislavská katedrální kapitula. Rovněž biskup Přeclav po počáteční podpoře zaujal k otázce spíše vlažný postoj. Dvojí příslušnost biskupství pod patronát českého krále a pod záštitu polského metropolity byla jeho výhodou, protože vytvářela manévrovací prostor.<ref name="ADB">.</ref><ref name="NDB">,</ref><ref name="Pater">,</ref> Poté, co roku [[1352]] zemřel bývalý Karlův vychovatel papež [[Klement VI.]] a na jeho místo zasedl Lucemburkům mnohem méně nakloněný [[Inocenc VI.]], stal se záměr na převod (uvažovalo se i o rozdělení) vratislavské diecéze nerealizovatelným a Karel IV. se jej roku [[1360]] musel definitivně zříci. Již roku [[1358]] opět potvrdil všechna stará privilegia biskupství.
Přeclav z Pohořelé hrál v následujících letech významnou úlohu v diplomatických vztazích s polským králem [[Kazimír III. Veliký|Kazimírem III. Velikým]], zejména při sjednávání [[Namyslovský mír|Namyslovského míru]] roku [[1348]] a při organizaci setkání Karla IV. s Kazimírem Velikým ve Vratislavi roku [[1351]]. Za tyto zásluhy se Přeclav stal roku [[1352]] kancléřem Karla IV. Ačkoli tento titul používal až do své smrti, výkon skutečných povinností s ním svázaných brzy přenechal na jiných.
 
Roku [[1367]], kdy nový spor o privilegia mezi městskou radou a církví ve Vratislavi vyústil opět v interdikt nad městem, zasáhl Karel IV. rozhodně ve prospěch města, neboť si byl vědom jeho hospodářského i politického významu. Inerdikt zrušil roku 1368 sám papež [[Urban V.]], který císaře zmocnil i k urovnání sporu. Ten potvrdil soudní imunitu duchovních, ale rozhodl, že město má soudní pravomoc nad služebníky a poddanými církve, pokud se nacházejí na jeho území. Roku [[1370]] navíc vydal edikt, kterým duchovním zakazoval ve Vratislavi pořizovat nemovitosti nebo nakupovat domovní renty.<ref name="ADB">.</ref>
Mezi Přeclavem a Karlem IV. totiž došlo k ochlazení vztahů v důsledku toho, že se nepodařilo uskutečnit císařův plán na vyčlenění vratislavského biskupství z hnězdenské církevní provincie a jeho přičlenění k církevní provincii pražské, založené roku [[1344]]. Proti tomuto plánu se stavěli z pochopitelných důvodů hnězdenský arcibiskup i polský král, ale stejně důrazně i vratislavská katedrální kapitula. Rovněž biskup Přeclav po počáteční podpoře zaujal k otázce spíše vlažný postoj. Dvojí příslušnost biskupství pod patronát českého krále a pod záštitu polského metropolity byla jeho výhodou, protože vytvářela manévrovací prostor. Poté, co roku [[1352]] zemřel bývalý Karlův vychovatel papež [[Klement VI.]] a na jeho místo zasedl Lucemburkům mnohem méně nakloněný [[Inocenc VI.]], stal se záměr na převod (uvažovalo se i o rozdělení) vratislavské diecéze nerealizovatelným a Karel IV. se jej roku [[1360]] musel definitivně zříci. Již roku [[1358]] opět potvrdil všechna stará privilegia biskupství.
 
Roku [[1367]], kdy nový spor o privilegia mezi městskou radou a církví ve Vratislavi vyústil opět v interdikt nad městem, zasáhl Karel IV. rozhodně ve prospěch města, neboť si byl vědom jeho hospodářského i politického významu. Inerdikt zrušil sám papež [[Urban V.]], který císaře zmocnil i k urovnání sporu. Ten potvrdil soudní imunitu duchovních, ale rozhodl, že město má soudní pravomoc nad služebníky a poddanými církve, pokud se nacházejí na jeho území. Roku [[1370]] navíc vydal edikt, kterým duchovním zakazoval ve Vratislavi pořizovat nemovitosti nebo nakupovat domovní renty.
 
=== Majetková strategie biskupa Přeclava ===
Cílem soustředěného úsilí Přeclava z Pohořelé byla konsolidace pozemkového majetku biskupství. Hlavní centrum tvořilo [[Niské knížectví]], kterému proto věnoval největší pozornost. V řadě majetkových transakcí odkupoval statky, které se nalézaly roztříštěně uvnitř biskupské země nebo v jejím sousedství, a naopak prodával majetky, které s knížectvím územně nesouvisely.<ref name="NDB">,</ref> Největším prodaným majetkem bylo panství zmíněného hradu Milíč, náležející katedrální kapitule. Jednalo se o statek málo výnosný a od ostatních církevních držav vzdálený, jehož strategická poloha na polských hranicích byla církvi spíše ke škodě než k užitku. Roku [[1358]] jej proto biskup a kapitula prodali [[Konrád I. Olešnický|olešnickému knížeti Konrádovi I.]]<ref name="ADB">.</ref> Výtěžek sloužil zejména k nákladnému vykoupení hradu [[Frýdberk]]a, jehož majitelé plenili a ohrožovali biskupské vesnice v [[Rychlebské hory|Rychlebských horách]]. Již předtím získal biskup zpět do přímého držení hrady [[Kaltenštejn]] ([[1345]]) a [[Jánský Vrch (zámek)|Javorník]] ([[1348]]).<ref name="NDB">,</ref> Roku [[1350]] upevnil také dosud spornou svrchovanost biskupství nad městem Wiązów (něm. ''Wansen'') s okolím, tzv. ''wansenskou zastávkou'', na půl cesty mezi Nisou a Vratislaví,<ref name="NDB">,</ref> a zhruba v téže době též nad městem a hradem [[Pačkov]]em v jihozápadním cípu Niska, kde dal vystavět mohutné, dodnes ve většině hmoty zachované opevnění.<ref name="NDB">,</ref><ref name="Pater">,</ref>
 
Přeclav z Pohořelé se zajímal nejen o rozlohu biskupského panství, ale i o jeho ekonomický rozvoj. Vymohl si na Karlu IV. výslovné potvrzení zakládání vsí na hospodářskému rozvoji příznivějším "německém" ([[Emfyteuze|emfyteutickém]]) právu, a zejména možnost změny práva v již existujících vsích. Německé právo zavedl i do [[Otmuchov]]a ([[1347]]) a na město s německým právem povýšil [[Javorník (okres Jeseník)|Javorník]] ([[1373]]); i v těchto místech modernizoval opevnění.<ref name="NDB">,</ref>
 
Ve všech ohledech nejvýznamnějším přírůstkem bylo [[19. leden|19. ledna]] roku [[1344]] odkoupení města Grodkova (pol. ''Grodków'', něm. ''Grottkau'') s okolím od trvale zadluženého břežského knížete [[Boleslav III. Marnotratný|Boleslava III. Marnotratného]].<ref name="Pater">,</ref> Jelikož se v případě tohoto území jednalo o léno českého krále, musel z něj biskup a kapitula, kteří drželi nově nabyté území napůl, [[23. listopad]]u téhož roku složit lenní přísahu (dosavadní nisko-otmuchovské území lénu nepodléhalo).<ref name="ADB">,</ref><ref name="NDB">,</ref> Dědicové po břežském knížeti, [[Ludvík I. Lehnicko-břežský]] a [[Boleslav II. Malý]], darování neuznávali a roku [[1360]] Grodkov vojensky obsadili. Nedostatečně energický postup biskupa vyvolal rozhořčení katedrální kapituly, ale za určitých finančních obětí se Grodkov podařilo získat zpět.<ref name="ADB">.</ref> Rovněž zde biskup podnítil modernizaci městského opevnění doplněním věží.
 
Získání Grodkova se odrazilo i v biskupské titulatuře: nadále byl vratislavský biskup vévodou (Herzog) grodkovským a knížetem (Fürst) niským či nisko-otmuchovským. V dalších staletích se toto rozlišování vytratilo a léno se rozšířilo na celý útvar, nazývaný knížectví nisko-grodkovské.<ref name="ADB">.</ref>
 
=== Vnitřní život diecéze za biskupa Přeclava ===
Úspěšná majetková správa biskupa, politické uklidnění v zemi i celkový hospodářský vzestup se kladně odrazily zejmén na zřizování řady nových farností a stavbu nových kostelů. (Roku 1300 bylo v diecézi 310 farností, roku 1370 již 1030).<ref>{{Citace sborníku
| příjmení = Kopiec
| jméno = Jan
| autor =
| odkaz na autora =
| titul = Preczlaw von Pogarell
| odkaz na titul =
| příjmení sestavitele = Gatz
| jméno sestavitele = Erwin
| sestavitel =
| sborník = Die Bischöfe des Heiligen Römischen Reiches 1198-1448
| odkaz na sborník =
| vydavatel = Duncker u. Humblot
| místo = Berlin
| rok vydání = 2001
| isbn = 3-428-10303-3
| url =
| kapitola =
| strany = 15
| jazyk =
}}</ref> Přeclavova doba byla na dlouho poslední dobou velkých církevních fundací. Lehnický kníže [[Václav I. Lehnický|Václav I.]] založil roku [[1354]] v Lehnici kolegiátní kapitulu Božího hrobu, jeho bratr břežský kníže [[Ludvík I. Lehnicko-břežský|Ludvík I.]] založil v při kapli břežského hradu roku [[1368]] kolegiátní kapitulu [[Hedvika Slezská|sv. Hedviky]] a již předtím roku [[1348]] založili oba bratři v Lehnici klášter [[benediktinky|benediktinek]].<ref name="Pater">,</ref> Ve Vratislavi založil Karel IV. roku [[1351]] na památku setkání s Kazimírem Velikým kostel zasvěcený patronům obou království, [[Stanisław I. ze Szczepanowa|sv. Stanislavovi]] a [[Svatý Václav|sv. Václavovi]], jakož i [[Svatá Dorota z Alexandrie|svaté Dorotě]], a u něj klášter [[Řád augustiniánů|augustiniánů poustevníků]].<ref name="Pater">,</ref> Kromě toho do Slezska v té době přišly nové řeholní řády - [[Řád karmelitánů|karmelitáni]], [[Kartuziánský řád|kartuziáni]] a [[Řád svatého Pavla Prvního Poustevníka|pavlíni]].<ref name="Pater">,</ref> Množil se také počet špitálů pod patronátem různých institucí: jako vzorové založil Přeclav z Pohořelé v biskupské [[Nysa|Nise]] mužský útulek [[Svatý Josef|sv. Josefa]] a ženský útulek [[Barbora z Nikomédie|sv. Barbory]].<ref name="Pater">,</ref>
 
Řada vrcholně gotických staveb ve Slezsku je přímo či nepřímo spojena se jménem biskupa Přeclava, nejosobnější památku však zanechal v rozsáhlé východní pobočné kapli vratislavské katedrály, zasvěcené Panně Marii. Tato kaple, vyzdobená freskami a vitrážemi, byla postavena roku [[1361]] a biskup zřídil i dotaci, která financovala denní bohoslužby dvanácti oltářníky.<ref name="ADB">.</ref><ref name="NDB">.</ref><ref name="Pater">,</ref>
Úspěšná majetková správa biskupa, politické uklidnění v zemi i celkový hospodářský vzestup se kladně odrazily zejmén na zřizování řady nových farností a stavbu nových kostelů. (Roku 1300 bylo v diecézi 310 farností, roku 1370 již 1030). Přeclavova doba byla na dlouho poslední dobou velkých církevních fundací. Lehnický kníže [[Václav I. Lehnický|Václav I.]] založil roku [[1354]] v Lehnici kolegiátní kapitulu Božího hrobu, jeho bratr břežský kníže [[Ludvík I. Lehnicko-břežský|Ludvík I.]] založil v při kapli břežského hradu roku [[1368]] kolegiátní kapitulu [[Hedvika Slezská|sv. Hedviky]] a již předtím roku [[1348]] založili oba bratři v Lehnici klášter [[benediktinky|benediktinek]]. Ve Vratislavi založil Karel IV. roku [[1351]] na památku setkání s Kazimírem Velikým kostel zasvěcený patronům obou království, [[Stanisław I. ze Szczepanowa|sv. Stanislavovi]] a [[Svatý Václav|sv. Václavovi]], jakož i [[Svatá Dorota z Alexandrie|svaté Dorotě]], a u něj klášter [[Řád augustiniánů|augustiniánů poustevníků]]. Kromě toho do Slezska v té době přišly nové řeholní řády - [[Řád karmelitánů|karmelitáni]], [[Kartuziánský řád|kartuziáni]] a [[Řád svatého Pavla Prvního Poustevníka|pavlíni]]. Množil se také počet špitálů pod patronátem různých institucí: jako vzorové založil Přeclav z Pohořelé v biskupské [[Nysa|Nise]] mužský útulek [[Svatý Josef|sv. Josefa]] a ženský útulek [[Barbora z Nikomédie|sv. Barbory]].
 
Řada vrcholně gotických staveb ve Slezsku je přímo či nepřímo spojena se jménem biskupa Přeclava, nejosobnější památku však zanechal v rozsáhlé východní pobočné kapli vratislavské katedrály, zasvěcené Panně Marii. Tato kaple, vyzdobená freskami a vitrážemi, byla postavena roku [[1361]] a biskup zřídil i dotaci, která financovala denní bohoslužby dvanácti oltářníky.
 
Mentalita se však v pozdním středověku měnila a různé faktory, jako neuspokojivý stav papežství a spory mezi církevními frakcemi za Přeclavových předchůdců, způsobily jistý pokles prestiže církve i přes její materiální rozkvět. To se projevilo i přítomností sekt a lidových hnutí, kvalifikovaných oficiální církví jako [[hereze|kacířství]]. V roce [[1349]] například do Slezska přišli [[flagelant]]i, jejichž excesivní projevy zbožnosti mj. vedly k jednomu z prvních protižidovských [[pogrom]]ů ve Vratislavi. Biskup proti nim rázně zakročil a nechal jejich vůdce upálit.
 
Přeclav z Pohořelé zavedl v diecézi svěcení svátku [[Hedvika Slezská|svaté Hedviky]] ([[16. říjen|16. října]]) jako místní [[patron]]ky.<ref name="Pater">,</ref>
 
=== Smrt a dědictví Přeclava z Pohořelé ===
[[Soubor:Przecław z Pogorzeli.jpg|thumb|300px|right|Náhrobek Přeclava z Pohořelé ve vratislavské katedrále]]
 
Biskup Přeclav z Pohořelé zemřel na biskupském hradě Otmuchově dne [[6. duben|6. dubna]] [[1376]]. Pochován byl v mariánské kapli vratislavské katedrály, kterou dal sám vystavět. Jeho dosud zachovaný náhrobek je cennou památkou [[gotika|gotického]] sochařství.<ref name="ADB">.</ref>
 
Přeclavovou smrtí skončilo jedno z vrcholných období dějin vratislavské diecéze. Zejména z hospodářského hlediska bylo biskupství tak mocné jako nikdy dříve. Jeho středověký životopis uvádí: ''"Vratislavskou církev tak pozvedl a tak velkou učinil svatbami, zakládáním rybníků, vysazováním a nákupem vesnic, zlatými a stříbrnými nádobmi, drahými ozdobami a početným náčiním, že se jí nyní obecně říká zlaté biskupství."''<ref name="ADB">{{Citace,</ref> Ale rovněž rychlé rozšiřování farní sítě, zakládání nových církevních institucí a nalezení smírného ''modu vivendi'' se světskou mocí pozvedlo - ač jen dočasně - společenskou vážnost církve, která byla před Přeclavovým nástupem řadou vnitřních i vnějších sporů sborníkuoslabena.
| příjmení = Grünhagen
| jméno = Colmar
| autor =
| odkaz na autora =
| titul = Preczlaw von Pogarell
| odkaz na titul =
| příjmení sestavitele =
| jméno sestavitele =
| sestavitel =
| sborník = Allgemeine Deutsche Biographie, Band 26
| odkaz na sborník =
| vydavatel = Duncker & Humblot
| místo = Leipzig
| rok vydání = 1888
| isbn =
| url = http://www.deutsche-biographie.de/artikelADB_pnd128736127.html
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 17.5.2010
| kapitola =
| strany = 545
| jazyk =
}}</ref> Ale rovněž rychlé rozšiřování farní sítě, zakládání nových církevních institucí a nalezení smírného ''modu vivendi'' se světskou mocí pozvedlo - ač jen dočasně - společenskou vážnost církve, která byla před Přeclavovým nástupem řadou vnitřních i vnějších sporů oslabena.
 
== Reference ==
| kapitola =
| strany = 80-82
| jazyk =
}}
* {{Citace sborníku
| příjmení = Kopiec
| jméno = Jan
| autor =
| odkaz na autora =
| titul = Preczlaw von Pogarell
| odkaz na titul =
| příjmení sestavitele = Gatz
| jméno sestavitele = Erwin
| sestavitel =
| sborník = Die Bischöfe des Heiligen Römischen Reiches 1198-1448
| odkaz na sborník =
| vydavatel = Duncker u. Humblot
| místo = Berlin
| rok vydání = 2001
| isbn = 3-428-10303-3
| url =
| kapitola =
| strany = 111
| jazyk =
}}
| kapitola =
| strany = 704-705
| jazyk = de
}}
* {{Citace elektronického periodika
| příjmení = Pater
| jméno = Józef
| titul = Z dziejów archidiecezji wrocławskiej - 7. Złote biskupstwo (1301-1376)
| periodikum = Nowe Życie
| odkaz na periodikum =
| rokdatum vydání =
| měsícdatum aktualizace =
| datum přístupu = 2010-05-17
| ročník =
| číslo =
| url = http://www.archidiecezja.wroc.pl/dzieje_07.php
| issn =
| jazyk = pl
}}