Aurignacien: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
kat. +portál +styl |
m doplnění citací po editačním konfliktu s Jannem |
||
Řádek 4:
== Dějiny bádání ==
Eponymní lokalita la grotte d'Aurignac (Aurignacká jeskyně) byla zkoumána [[Édouard Lartet|Édouardem Lartetem]], který na základě nálezů z této lokality demonstroval současnost vyhynulých druhů zvířat s člověkem<ref>
| příjmení = Murray
| jméno = T. (ed.)
| rok = 2001
| vydání =
| vydavatel =
| místo = Santa Barbara
| počet stran =
| stránky = 793
| jazyk = anglicky
| isbn =
}}</ref>. [[Édouard Lartet|Lartet]] také dle nálezů z Aurignacké jeskyně vyčlenil ve své periodizaci [[paleolit|paleolitu]] (založené na paleontologických nálezech) tzv. ''období mamutů''. Specifičnosti aurignacké industrie si později povšiml [[Louis Laurent Gabriel de Mortillet|Gabriel de Mortillet]], který ovšem aurignacien nedovedl správně chronologicky zařadit a proto jej ve své periodizaci paleolitu vynechal<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Trigger
| jméno = B
| rok = 2007
| vydání =
| vydavatel =
| místo = Cambridge
| počet stran =
| stránky = 150
| jazyk = anglicky
| isbn =
}}</ref> .
Pojem aurignacien byl použit až r. 1906 [[Henri Breuil|Henri Breuilem]] a [[Émil Cartailhac|Émilem Cartailhackem]], a to pro označení mladopaleolitické industrie, kterou zařadili mezi (středopaleolitický) [[moustérien]] a [[solutréen]]<ref
| příjmení = Svoboda
| jméno = J
| spoluautoři = a kol.
| rok = 2002
| vydání =
| vydavatel = Svoboda
| místo = Brno
| počet stran =
| stránky = 153
| isbn =
}}</ref>. Breuil rozdělil aurignacien na 3 stupně (starší, střední a mladší).
Původní Breuilův pojem starší aurignacien byl ve 30. letech nahrazen samostatnou kulturou tzv. [[perigordién|perigordiénu]], kterou definoval [[Denis Peyrony]]. Další úpravu Breuilovi periodizace provedla [[Dorothy Garrod]], která definovala mladší stupeň aurignacienu jako tzv. [[gravettien]]<ref>Svoboda 2002: 153</ref>.
== Antropologie ==
Nositeli aurignacienu jsou již anatomicky [[Homo sapiens|moderní lidé]]. Nejstarší kosterní pozůstatky z prostředí evropského aurignacienu jsou známy z rumunské lokality [[Pestera cu Oase]]<ref>
| příjmení = Vančata
| jméno = V
| rok = 2007
| titul = Paleoantropologie a evoluční biologie
| vydání =
| vydavatel =
| místo = Praha
| počet stran =
| stránky = 91
| isbn =
}}</ref>.
== Reference ==
Řádek 16 ⟶ 64:
== Literatura ==
*{{Citace sborníku
▲* Murray, T. (ed.) 2001: Encyclopedia of archaeology: History and discoveries, Santa Barbara.
| příjmení = Valoch
▲* Svoboda, J. a kol. 2002: Paleolit Moravy a Slezska, Brno.
| jméno = K
▲* Trigger, B. 2007: A History of Archaeological Thought, Cambridge.
| příjmení sestavitele = Podborský
▲* [http://userweb.pedf.cuni.cz/kbio/Download/vancata/ucebnice_paleoantropologie_a_evolucni_antropologie_2007.pdf Vančata, V. 2007: Paleoantropologie a evoluční biologie, Praha.]
| jméno sestavitele = V
| sborník = Pravěké dějiny Moravy
| url =
| vydání =
| vydavatel =
| místo = Brno
| datum vydání =
| rok vydání = 1993
| isbn =
| strany = 11–70
}}
{{pahýl - archeologie}}
| |||