'''Kiang''' (''Equus kiang'') je větším druhem asijského osla a společně se [[zebra Grévyho|zebrou Grévyho]] je největším divokým koňovitýmzástupcem zvířetemčeledi koňovitých. Obývá horské [[step]]i [[Tibetská náhorní plošina|Tibetské náhorní plošiny]] v nadmořské výšce až 5000 m n.m.
== Popis ==
Řádek 26:
* výška v kohoutku: 140 cm
Kiang je divoký osel vzhledem podobný spíše domácímu [[kůň domácí|koni]] než [[osel domácí|domácímu oslu]]. V kohoutku je většívyšší než [[kůň Převalského]], má velkou, těžkou klabonosou hlavu a poměrně krátké zašpičatělé uši. Hříva je tmavá, krátká a vzpřímená. Hlava, hřeben krku, hřbet, boky i kýtakýty jsou červenohnědě až čokoládově zbarvené s černým úhořím pruhem, spodníkterý se táhne středem hřbetu. Spodní část těla včetně končetin je čistě bílá. Zimní [[srst]] je hnědá, vlnitá a dvakrát delší než srst letní.
== Rozšíření a stanoviště ==
Řádek 34:
== Biologie ==
Kiangové žijí v malých [[stádo|stádech]] vedených starou kobylouklisnou, obvyklý počet jedinců v jedné skupině je 5-20. Hřebci bývají samotáři nebo se sdružují do mládeneckých stád. V červenci se samci připojují ke stádům kobylklisen a během srpna si pak vytvářejí harémy, o které bojujíčasto svzájemně ostatními hřebcibojují. Březost trvá 11-12 měsíců, hříbata se ke stádu připojují již za několik týdnůdnů po narození, odstavena jsou v roce věku, kdy pohlavně dospívají.
Kiangové jsou aktivní hlavně ráno a večer. Jejich potravou je hlavně [[trávy|tráva]], slanomilné byliny, listy a větvičky keřů. Jejich přirozenými nepřáteli jsou hlavně [[vlk obecný|vlci]], jinak se kiang může dožít až 20 let. Zvláště hřebci jsou teritoriální, agresivní a nebezpečná zvířata, která se v případě ohrožení neváhají bránit kousáním a kopáním.
