Vystřelovací sedadlo: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Doplněn "Popis sedadla" ze stránek válka.cz |
přidána první část odkazů |
||
Řádek 1:
{{Pracuje se}}
[[File:Ejection Seats @ Deutsche Museum Flugwerft Schleißheim.jpg|thumb| 320 px|right|]]
'''Vystřelovací sedadlo''' (někdy nazývané i '''katapultovací sedadlo''') je letecký automatický systém navržený pro záchranu [[Pilot|pilota]] a dalších členů posádky letounu, obvykle [[Vojenský letoun|vojenského]], pokud se ocitne v nebezpečí. Ve většině provedení je sedadlo vystřeleno i s letcem z letounu pomocí výbušné nálože nebo raketového motoru. Byly zkoušeny i varianty opuštění letadla pomocí únikové kapsle. Po opuštění letadla se letec snáší k zemi na [[Padák|padáku]]. Vystřelovací sedadla jsou běžným vybavením určitých typů vojenských letounů.
==Historie==
[[Image:Martin Baker-WY6AM-Ejection Seat(Impala Mk2)01.jpg|thumb|right|Vystřelovací sedadlo Martin-Baker WY6AM]]
[[Image:ejectionseat.jpg|thumb|right|Zkouška sedadla pro [[F-15 Eagle]] s figurínou]]
[[File:US Navy 040616-N-6213R-001 Aviation Structural Mechanic 3rd Class Robert Hall, of Whidbey Island, Wash., works on a rocket propelled ejection seat, removed from the cockpit of a EA-6B Prowler.jpg|thumb|right|Letecký mechanik pracuje na vystřelovacím sedadle, které bylo vyjmuto z letounu [[Grumman EA-6B Prowler]] na palubě letadlové lodi USS John C. Stennis.]]
[[Image: MiG-21 bis ejector seat.JPG|thumb|right|Vystřelovací sedadlo letounu [[MiG-21]]]]
22. září [[1916 v letectví|1916]] si [[Spojené království|britský]] železniční inženýr a vynálezce prvních typů padáků Everard Richard Calthrop nechal patentovat první vystřelovací sedadlo používající stlačený vzduch.<ref>[http://www.ejection-history.org.uk/PROJECT/YEAR_Pages/1910s.htm#1916 Compressed Air Parachute Extraction System Patented] (anglicky)</ref>
Moderní projekt vystřelovacího sedadla první předložil [[Rumunsko|rumunský]] vynálezce Anastase Dragomir koncem 20. let 20. století. Návrh byl úspěšně vyzkoušen 25. srpna [[1929 v letectví|1929]] na letišti Paris-Orly nedaleko [[Paříž|Paříže]] a v říjnu 1929 na letišti Băneasa poblíž [[Bukurešť|Bukurešti]]. Dragomir si nechal svůj vynález patentovat u Francouzského patentového úřadu 2. dubna [[1930 v letectví|1930]] ''(patent č. 678566)''.
Návrh byl podstatně zdokonalen během [[2. světová válka|2. světové války]]. V bojových letounech se vystřelovací sedadla začala objevovat až koncem války. Ve větším měřítku je používali pouze [[Němci]].<ref name="horká křesla">[http://www.valka.cz/clanek_10611.html „Horká křesla“ na stránkách válka.cz] Citováno: 8. ledna 2011</ref> Před tím bylo možné opustit letadlo pouze prostým vyskočením z letounu, což bylo často velmi obtížné kvůli zranění, neschopnosti dostat se ze stísněného prostoru, velkého přetížení, proudění vzduchu kolem letounu a z dalších příčin.
První použitelná vystřelovací sedadla byla nezávisle vyvinuta společnostmi [[Heinkel]] ([[Německo]]) a [[Saab]] ([[Švédsko]]) během 2. světové války. První modely byly poháněny stlačeným vzduchem a prvním letounem, který byl tímto sedadlem vybaven byl prototyp proudového stíhače [[Heinkel 280]] v roce [[1940 v letectví|1940]]. Jeden z jeho zkušebních pilotů, Helmut Schenk, se stal prvním člověkem, který tímto způsobem opustil letoun poté, co jeho letounu 13. ledna [[1942 v letectví|1942]] zamrzly řídicí plochy a stroj se stal neovladatelným. Stíhačka právě testovala pulzační motory Argus As 014 pro bezpilotní letounové střely [[Fieseler Fi 103]], přičemž její běžné [[proudové motory]] HeS 8A byly odstraněny. Letoun byl vlečen z letiště Rechlin v Německu dvojicí letounů [[Bf 110]]C skrze silné sněžení. Ve výšce 2 400 m Schenk zjistil, že je letoun neovladatelný. Odpoutal se tedy od vlečných letounů a katapultoval se.<ref name="Green" >Green, William, "The Warplanes of the Third Reich", Galahad Books, New York, 1986, Library of Congress card number 86-80568, ISBN 88365-666-3, str. 363.</ref> Letoun He 280 se však nikdy nedostal do výroby. Proto se prvním sériovým letounem, který měl vystřelovací sedadla pro posádku, stal v roce 1942 noční stíhací letoun [[Heinkel He 219|Heinkel He 219 Uhu]]. Tento letoun se stal i prvním strojem, ze kterého byla 11. dubna [[1944 v letectví|1944]] provedena první úspěšná katapultáž v bojových podmínkách.<ref name="horká křesla"/>
Na koci roku 1944 byl na letounu [[Heinkel He 162|Heinkel He 162 Salamander]] představen nový typ vystřelovacího sedadla, tentokrát poháněné výbušnou náplní. Do konce války bylo vystřelovacími sedadly vybaveno letadlo [[Dornier Do 335 Pfeil|Do-335 Pfeil]] a několik dalších [[Prototyp|prototypů]]. Do května [[1945 v letectví|1945]] vystřelovací sedadla zachránila životy asi 60 pilotů.<ref name="statistika">[http://www.ejection-history.org.uk/PROJECT/ejection_statistics.htm Ejection history] Citováno: 8. ledna 2011 (anglicky)</ref>
Ve [[Švédsko|Švédsku]] byla verze na stlačený vzduch testována v roce [[1941 v letectví|1941]]. Vystřelovací sedadlo poháněné [[Střelný prach|střelným prachem]] bylo vyvinuto společností Bofors pro letoun [[Saab 21]] a bylo testováno v roce [[1943 v letectví|1943]]. První test ve vzduchu byl uskutečněn na letounu [[Saab 17]] 27. února [[1944 v letectví|1944]]<ref>[http://www.canit.se/~griffon/aviation/text/saabejec.htm Early Swedish ejection seats]</ref> a první skutečné použití nastalo 29. července [[1946 v letectví|1946]], kdy Lt. Bengt Johansson se musel katapultovat po vzdušné kolizi mezi letouny Saab J 21 a J 22.<ref>[http://www.canit.se/~griffon/aviation/text/21saab.htm The Swedish military aviation - Saab J 21/A 21/A 21R]</ref>
Po 2. světové válce tlak na vývoj těchto systémů rychle vzrůstal, protože stále rostla rychlost letadel, která se již blížila [[Rychlost zvuku|rychlosti zvuku]]. Běžné opuštění letadla bylo v takové rychlosti nemožné. [[USAAF]] experimentovaly zpočátku s katapultováním pilota směrem dolů pomocí pružin, ale byla to nakonec práce Sira Jamese Martina a jeho společnosti [[Martin-Baker]], která nakonec rozhodla o dnešní podobě vystřelovacích sedadel.
Dlouhou dobu sedadla do letounů vyvíjel sám výrobce letounu. Každá společnost tak vyvíjela obvykle do každého typu letounu zvlášť nový typ sedadla. Časem se však ukázalo, že vystřelovací sedadla jsou natolik specifickou součástí letounu, že se na jeho vývoj, zkoušení a výrobu specializuje několik firem, které je pak dodávají do celé řady letadel.
První sedadla používala výbušnou patronu uvnitř teleskopické trubky připojené k sedadlu, která po aktivování katapultovala sedadlo s pilotem. Jak však rostla rychlost letadel, tak se tato metoda ukázala nedostatečnou ke katapultování do dostatečné vzdálenosti od letounu. Zvětšením množství výbušné látky by vzrostlo riziko poškození [[Páteř|páteře]] katapultované osoby a tak začaly zkoušky s raketovým pohonem. V roce [[1958 v letectví|1958]] se letoun [[F-102 Delta Dagger]] stal prvním letounem osazeným vystřelovacím sedadlem na raketový pohon. Společnost Martin-Baker vyvinula podobné sedadlo s využitím několika raketových jednotek se společnou tryskou. Větší tah takového uspořádání měl tu výhodu, že umožnil pilotovi katapultování do dostatečné výšky, dokonce i když byl letoun velice blízko země.
Na začátku 60. let začala být používána raketami poháněná vystřelovací sedadla určená pro nadzvukové rychlosti pro letouny jako byl [[F-106 Delta Dart]]. Šest pilotů se katapultovalo při rychlostech větších než 1 300 km/h. Největší výška ve které došlo ke katapultování sedadlem Martin-Baker byla 17 400 m (z [[Bombardér|bombardéru]] [[English Electric Canberra|Canberra]] v roce [[1958 v letectví|1958]]). Při pokusu o vypuštění bezpilotního prostředku [[Lockheed D-21/M-21|D-21
Později ve [[Válka ve Vietnamu|válce ve Vietnamu]] si [[USAF]] a [[US Navy]] začaly dělat starosti o piloty, kteří se katapultovali nad nepřátelským územím. Tito piloti bývali buď zajati nebo zabiti a navíc rostly i ztráty mužů, kteří se pokoušeli o jejich záchranu. V důsledku toho zahájily obě vojenské složky výzkum, který je a pravděpodobně i zůstane v historii letectví tím nejneobvyklejším vystřelovacím sedadlem, jaké kdy bylo vyvíjeno. Obě složky zahájily program nazývaný ''Air Crew Escape/Rescue Capability'' nebo ''Aerial Escape and Rescue Capability'' (AERCAB) (oba termíny byly používány v amerických ozbrojených silách a obranném průmyslu), což bylo vystřelovací sedadlo, které po katapultáži odletí daleko od místa, kde bylo katapultování provedeno do místa, kde může být pilot bezpečně vyzvednut.
== Hlavní výrobci sedadel ==
| |||