Josip Broz Tito: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
zbytečná mezera
Řádek 112:
Komunističtí partyzáni brzy začali s obsáhlým a úspěšným tažením a začali osvobozovat kousek po kousku jednotlivá území, ale to až poté, co nacisté napadli Sovětský svaz. Do té doby byli prakticky pasivní a víceméně se vojenských operací neúčastnili. Aktivity partyzánů vedly Němce k odvetě proti civilistům. To vyústilo v masové vyvražďování (za každého zabitého německého vojáka bylo zabito 100 Srbů, za každého zraněného německého vojáka bylo zabito 50 Srbů). Na základě těchto skutečností se Tito snaží spojit síly s Mihailovičovými četniky. Na krátký okamžik se stanou spojenci, avšak pod tlakem okolností dochází znovu k výbojům mezi oběma skupinami, a v Srbsku dochází k bouřlivé občanské válce.
 
Na osvobozených územích partyzáni zakládají lidové spolky, které začínají fungovat jako občanská vládnoucí sdružení. Tito se stává prominentnímvrchním velitelem protifašistickéhoProtifašistického shromáždění národního osvobozeneckého shromážděníosvobození Jugoslávie (ANVOJ)[[AVNOJ]], které se sešlo v [[Bihać|Bihači]] 26. listopadu 1942, a v [[Jajce|Jajci]] 29. listopadu 1943. Na obou schůzích bylo projednáváno budoucí uspořádání země v duchu socialistické federace, která je ostrým kontrastem dělení království na [[bánovina|bánoviny]] v meziválečném období. V Jajci byl Tito jmenován prezidentem Národního svazu osvobození. 4. prosince 1943, když většina země byla stále ještě okupována zeměmi Osy, již Tito jmenoval provizorní vládu demokratické Jugoslávie. To přitáhlo pozornost Moskvy a ta následně začala s Titem a partyzány mnohem více spolupracovat.
 
Poté, co Titovi komunističtí partyzáni čelí stále větším nátlakům vojsk Osy v období od ledna do června roku 1943, přicházejí na pomoc partyzánům vojska spojenců. Partyzánské oddíly úspěšně čelily snahám Němců, na rozdíl od Mihajlovićových četniků, kteří byli stále slabší a neefektivnější. Král [[Petr II. Karadjordjević]], americký prezident [[Franklin Delano Roosevelt]] a britský ministerský předseda [[Winston Churchill]] se připojují k diktátorovi [[Stalin]]ovi a oficiálně uznávají Tita a jeho partyzány na [[Teheránská konference|Teheránské konferenci]]. To umožnilo spojencům přijít na pomoc partyzánům. Jakožto vůdce komunistického odboje stal se Tito hlavním terčem vojsk Osy v okupované Jugoslávii. Němcům se třikrát skoro podařilo Tita zatknout: v roce 1943 v ofenzivě tzv. “případ bílá” ([[Fall Weiss]]), následně v ofenzívě tzv. “případ černá” ([[Bitva o Sutjesku|Fall Schwarz]]), při které byl zraněn dne 9. června, a zachráněn jeho věrným psem{{chybí zdroj}}<!-- NepříjdeNepřijde vám to jako příliš fantastické tvrzení? --> a dále pak 25. května 1944, kdy se mu tak tak podařilo uniknout německému vojsku v operaci Rosselsprung ([[Unternehmen Rosselsprung]]) v [[Drvar]]u.
 
Partyzány podpořila spojenecká vojska, v čele s brigadýrem [[Fitzroy Maclean|Fitzroyem Macleanem]], který ve spojeneckých misích sehrával důležitou roli. V roce 1944 je založeno [[balkánské vojenské letectvo]].