Talgo: Porovnání verzí

Koncepce vlaků Talgo pochází z roku [[1941]]. Zakladatel společnosti [[Alejandro Goicoechea]] mělse vsnažil první řadě za cíldocílit snížení hmotnosti [[vlak]]ů. VlakZ jeho návrhu vyšel vlak, který byl tvořen jednonápravovými vozy. U středních, vložených vozů, bylo [[Železniční dvojkolí|Dvojkolídvojkolí]] bylo umístěno v zadní části vozu (podle obvyklého směru jízdy), a přední část spočívala na předchozím voze. První vložený vůz se opíral o lokomotivu. Kromě úspory hmotnosti v pojezdové části, došlo k úsporám i na vozových skříních - vozy byly neobvykle nízké. Tento znak si udržely až do dnešních dob. Jelikož byly vozy byly opatřeny vlastně pouze zadními dvojkolími, měla dvojkolí v oblouku záporný úhel náběhu (úhel mezi ideální, t.j. radiální a skutečnou polohou dvojkolí v oblouku), což přispívalo k nízkému opotřebení, větší bezpečnosti proti vykolejení a kvalitě chodu vůbec. Nevýhodou byla nemožnost jízdy vlaku opačným směrem,. soupravyZ tohoto důvodu bylo nutnénutno soupravy otáčet.

Podvozky jsou tvořenykonstruovány s masivním rámem, který je nad koly vyklenutým vzhůru, zatímco mezi koly je prohnutý dolů, aby přechod mezi články byl v jedné úrovni s podlahou článků. Na rámu spočívají dva sloupy, na nichž jsou uloženy vzduchové měchy, fungující jako pružiny. Důsledkem takto vysoko uloženého vypružení je samočinné naklápění skříně vozidla v oblouku vlivem odstředivédostředivé síly, to je však vykoupeno nevýhodou absence primárního vypružení.