Jako '''léno''' (latinsky ''feudum'', německy ''Lehn'', ''Lehen'', francouzsky ''fief'') byla ve [[středověk]]u označována podmíněná držba půdy, eventuálně úřadů. Lenní systém byl v západní Evropě obvyklý způsob státní správy a páteř [[Feudalismus|feudálního]] společenského zřízení.
== Feudální hierarchie ==
Renta byla pro feudály velkým zdrojem bohatství. Přesto se jim někdy jevilo jako výhodnější zachovat se podobně jako panovník a část svých držav dále propůjčit. Královský vazal se tak stal zároveň lenním pánem svého vazala. Také on na něm požadoval „''radu a pomoc''“. Do lenního poměru k mocným a bohatým šlechticům vstupovala především drobná šlechta - rytíři a zemani.
Složitý systém lenních závislostí, jímž byli mezi sebou propojeni vlastníci větších i menších držav, které byly obdělávané závislými rolníky, se poprvé objevil ve franské říši za vlády Karlovců (první léno bylo uděleno v pol. 8. st. majordomem [[Karel Martel|Karlem Martelem]]). V 9. - 11. století se postupně prosadil téměř v celé Evropě. Podle latinského výrazu ''feudum'' se celý systém i středověká společnost označují jako feudální.
Koncem středověku, v době, kdy [[rytíř]]ská vojska začali nahrazovat nájemní vojáci, [[žoldnéř]]i, začalo lenní právo ztrácet na významu. Formálně trvalo v našich zemích až do konce [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] roku [[1806]], v [[Anglie|Anglii]] do roku [[1649]], ve [[Francie|Francii]] do roku [[1789]]. V [[Čechy|Čechách]] se lenní vztahy nejdéle udržely na [[Frýdlantsko|Frýdlantsku]], kde vrchnost udělovala jednotlivé vsi nižším šlechticům jako léno. Tito šlechtici neměli téměř žádný větší majetek a žili jen v lepších chalupách. Lenní systém zde zanikl do poloviny 18. století.
