Jako '''léno''' (latinsky ''feudum'', německy ''Lehn'', ''Lehen'', francouzsky ''fief'') byla ve [[středověk]]u označována podmíněná držba půdy, eventuálně úřadů. Lenní systém byl v západní Evropě obvyklý způsob státní správy a páteř [[Feudalismus|feudálního]] společenského zřízení.
== Udělování lén ==
Vrchním vlastníkem veškeré půdy v zemi byl v době utváření středověkých států panovník, který uděloval pozemky do držení členům své [[družina|družiny]], aby je odměnil a zavázal si je. Zpočátku to bylo pouze do úmrtí panovníka i nabyvatele, jemuž navíc mohly být statky pro neposlušnost z panovníkovy vůle odebrány. Později si šlechta vymohla jejich dědičnost z otce na syna (v západofranské říši například roku [[877]] na [[Karel II. Holý|Karlu II. Holém]]).
Držitel propůjčené půdy (mohl jím být nejen [[šlechta|šlechtic]], ale také církevní hodnostář, klášter či biskupství) se nazýval '''leník''' nebo '''[[vazal]]'''. Vazalové byli vůči svému lennímu pánovi – '''seniorovi''' povinni „''radou a pomocí''“. K jejich hlavním povinnostem patřilo účastnit se shromáždění, které král svolal, a poskytnout mu v případě potřeby vojenskou nebo finanční pomoc.
Zatímco v [[Anglie|Anglii]] byla uplatňována zásada „vazal mého vazala je i mým vazalem“, což vedlo k centralizaci země, ve [[Francie|Francii]] platilo, že „vazal mého vazala není mým vazalem“.
