Xenofón: Porovnání verzí

}}</ref>, nebo [[444 př. n. l.|444]]/[[441 př. n. l.|1]]–[[354 př. n. l.]]<ref name="L. Canfora - Dějiny řecké literatury">{{Citace monografie | příjmení = Canfora | jméno = Luciano | titul = Dějiny řecké literatury | redaktoři = Tamara Kroupová, Jiří K. Kroupa | překladatelé = Dagmar Bartoňková a kol. | další = odborná recenze: A. Frolíková, R. Hošek | vydání = první | vydavatel = KLP - Koniasch Latin Press | místo = Praha | rok = 2001 | počet stran = 896 | strany = 296-327| isbn = 80-85917-69-6 }}</ref> ''jiné zdroje se mohou lišit'') byl [[Starověké Řecko|starořecký]] spisovatel, historik, vojevůdce a [[Sókratés|Sókratův]] žák. Zastával antidemokratické názory a stranil spíše [[Sparta|Spartě]], proto byl vypovězen z [[Athény|Athén]]. V roce [[401 př. n. l.]]<ref name="otto" /><ref name="grant" /><ref name="L. Canfora - Dějiny řecké literatury"/> se zúčastnil výpravy řeckých žoldnéřů ve službách [[Kýros Mladší|Kýra Mladšího]] do nástupnické války v [[Perská říše|Persii]]. O této výpravě napsal své nejznámější dílo ''Anabáze'' (termín anabaze znamená v starové řečtině cestu od pobřeží k vnitrozemí, vztahuje se tedy henjen k první části výpravy, před Kyrovou smrtí u Kúnax). Svůj obdiv k silným vládcům vyjádřil v dílech ''O Kýrově vychování'' a ''Hierón'', ke Spartě pak v díle ''Spartská ústava''. Filosofické spisy ''Obrana Sókratova'' a ''Vzpomínky na Sókrata'' jsou cennými prameny vědomostí o Sókratovi, ale filosofickou hloubkou se jeho odkazu nevyrovnají. S malým úspěchem navázal dílem ''Hellénika'' na historika [[Thúkýdidés|Thúkýdida]]. Vyšší úrovně dosahuje v prakticky zaměřených dílech s tematikou [[jezdectví]] (''O jezdectví, O výcviku jezdců'') nebo [[ekonomie]] (''O státních příjmech'') a jiných. Na konci života se mohl vrátit do Athén.