Progresivní paralýza: Porovnání verzí

* '''melancholická forma'''; [[deprese_deprese (psychologie)|depresivní]] ladění, zahálčivost, úpadek vůle a myšlení, úzkost, neklid až běsnění. Mikromanické bludy, opět absurdní povahy (pacient uvažuje o sebevraždě, jelikož myšlenkou přiblížil konec světa o tisíc století, odmítá stravu, jelikož v jeho krku se nachází továrenský komplex). Kognitivní poruchy se zde rozvíjejí rychleji, četnější jsou i trofické vředy a proleženiny. Výraznější znaky nesou i stavy zmatenosti, připadně delirium.

Před objevem [[penicilin]]u, který je při vysokém dávkování úspěšný až v 80%, a ostatních [[Antibiotikum|ATB]], jako je [[doxycyklin]] byla progresivní paralýza obvykle smrtelná, vedoucí k úmrtí během tří až pěti let, ačkoliv jsou možné i formy trvající několik měsíců, či deset, patnáct let. K potlačení křečí a organické [[epilepsie]] se podávaly antikonvulziva, obvykle fenytoin. Před masovým využíváním penicilinu se od roku 1917 využívalo Wagner-Jaureggovy malarioterapie, která spočívá v naočkování nemocného [[malárie|malárií]]. Tento postup byl objeven dr. Juliem Wagner-Jaureggem, který si všiml neobjasnitelné úzdravy u paralytiků, kteří prodělali horečnaté onemocnění. Vzhledem k časté úmrtnosti se ovšem postupem času začalo přistupovat k bezpečnějším látkam, jako jsou rozličné toxiny a pyrogeny - [[spirochéty]] ''[[treponema pallidum]]'' obvykle hynou již při tělesné teplotě kolem 38,5  °C. Účinnost této pyroterapie kolísala mezi 30 - 60%, a roku [[1927]] byla za tento objev dr. Wagner-Jaureggovi udělena [[Nobelova cena]].

{{Portál Medicína}}