Rastattský mír: Porovnání verzí

Ačkoli chtěl Ludvík XIV. po rastattském míru zlepšit vztahy s Rakouskem uzavřením spojenectví, po jeho smrti ([[1715]]) se Francie soustředila v zahraniční politice spíše na Velkou Británii. V [[18. století]] se státy řídily důsledně svými vlastními zájmy a ne snahou uspořádat evropské záležitosti na základě určitých principů.<ref>Kissinger, str. 67.</ref> V důsledku toho říše rakouských Habsburků a francouzské království občas měnily své spojence a i jejich vzájemný následující vztah byl tedy proměnlivý. Zhoršil v polovině 20. let 18. století, kdy se dcera uchazeče o polský trůn [[Stanislav I. Leszczyński|Stanislava Leszczyńského]] [[Marie Leszczyńská|Marie]] měla provdat za francouzského krále [[Ludvík XV.|Ludvíka XV.]] Tento francouzský zájem na ovlivnění situace v [[Polsko|Polsku]] spojil Rakousko a Španělsko a Francie se ocitla s těmito zeměmi na pokraji války. Změna ve vnitřní politice francouzského království nástupem kardinála [[André-Hercule de Fleury|André-Hercule de Fleury]] do funkce prvního ministra odvrátila válku [[válka o polské nástupnictví|o polské nástupnictví]] s habsburskou říší a ostatními zeměmi až do let [[1733]]–[[1735]]. Od roku 1741 Francie bojovala proti Habsburkům i v dalším konfliktu, ve [[Války o rakouské dědictví|válkách o rakouské dědictví]].<ref>Dějiny Francie, str. 282–284.</ref> V následující [[sedmiletá válka|sedmileté válce]] ([[1756]]–[[1763]]) už ale Francie stála po boku Rakouska jako spojenec<ref>Dějiny Francie, str. 286.</ref> a jejich vztah se zlepšil i v souvislosti se sňatkem následníka francouzského trůnu, budoucím králem [[Ludvík XVI.|Ludvíkem XVI.]] s rakouskou [[Arcivévoda|arcivévodkyní]] [[Marie Antoinetta|Marií Antoinettou]] v květnu roku 1770.<ref name="Herre">{{Citace monografie