Simplonský tunel: Porovnání verzí

== Projekt ==

[[Soubor:Simplontunnel 01.jpg|thumb|left|Severní portál u Brigu ve Švýcarsku]]

[[Soubor:Simplontunnel01.jpg|thumb|left|Jižní portál u Iselle v Itálii]]

 

Z&nbsp;důvodu stále rostoucích požadavků na objem železniční přepravy <ref name=ST1/> i&nbsp;na požadavky převozu nákladních vozidel po železnici, prošel tunel v&nbsp;letech 1985-2003 rozsáhlými změnami a&nbsp;úpravami, mezi něž patří i&nbsp;zvětšení průjezdího profilu právě pro přepravu nákladních vozidel po železnici. Tyto úpravy byly realizovány jako následek úbytku automobilové dopravy v&nbsp;letech 1970-1980 po železnici přes Simplonský průsmyk. První železniční vůz pro přepravu silničních vozidel by představen ale již v roce 1959 pro přepravu v&nbsp;[[Gotthardský tunel|Gotthardským tunelem]] <ref>[http://www.worldlingo.com/ma/enwiki/en/Simplon_Tunnel Simplonský tunel - WorldLigno]</ref>.

 

== Ražba tunelu ==

Ražba tunelu, plánované délky 19.803 m, byla sice prováděna v&nbsp;obou plánovaných tubusech, ale pouze východní byl rařen v&nbsp;plném požadovaném profilu. V&nbsp;druhém tubusu byla ražena pouze menší pomocná štola. Tunel má převážně přímý směr v&nbsp;délce 19.318,63 metru, pouze u&nbsp;portálů jsou krátké oblouky, které zprostředkují napojení tunelu na trať v údolí.

 

Jednokolejný tunel má vnitřní výšku max. 5,5&nbsp;m, šíři 4,5&nbsp;m v&nbsp;místě uložení pražců, a&nbsp;šíři 5&nbsp;m ve výšce 2&nbsp;m mad pražci. Světlý profil je pak 23,2&nbsp;m². Kanál pro odvádění prosakující vody byl zvětšen na 40-50&nbsp;cm poté, co na severní straně ražby dosáhla vydatnost prosakující vody 800-1000 l/vteřinu. Každých 50&nbsp;metrů jsou ve stěně malé výkleny, střídavě na jedné a&nbsp;druhé straně, na délkových 1.000 m pak 4 větší komory. Spojovací chodby a&nbsp;pomocná štola byly raženy v&nbsp;průřezu 5-7 m² o&nbsp;maximálních rozměrech 3,2&nbsp;m šířky a&nbsp;2,4&nbsp;m výšky.

 

V&nbsp;průběhu stavby bylo nutno pro zajištění potřebného proudění vzduchu a&nbsp;jeho výměnu zvýšit z&nbsp;17,3&nbsp;m³/h na jižní straně v&nbsp;roce 1902 a&nbsp;z&nbsp;53&nbsp;m³ na severní straně v&nbsp;roce 1905. Oběh vzduchu zajišťovaly ventilátory a&nbsp;komresory Rhone&nbsp;&&nbsp;Diveria o&nbsp;výkonu 1.500-2.200 koňských sil (hp). Další techniku jako turbíny dodala firma Sulzer&nbsp;Brothers, dále pak kompresory a&nbsp;čerpadla, parní systémy, vzduchové kompresory a&nbsp;odstředivá čerpadla pro dodávku užitkové vody, chladící systémy pro úpravu vody a&nbsp;vzduchu. Tato technika byla umístěna převážně u&nbsp;portálů, stejně tak jako sociální zázemí pro dělníky. Tlakové pumpy dodávaly pro vrtačky vodu o&nbsp;tlaku 80 až 100 atmosfér. Chladící voda byla dodávána pomocí odstředivých čerpadel o&nbsp;tlaku 22&nbsp;atm., v místě průrazu, vlivem hydrodymických ztrát, byl tento tlak 10-15 atm.