Siglo de Oro: Porovnání verzí

Období bývá vymezováno dvěma konkrétními roky: [[1492]]–[[1681]], vrcholné období pak zaujímá přibližně století [[1550]]–[[1650]]. Rok 1492 totiž nepřinesl jen [[Kryštof Kolumbus|Kolumbův]] objev [[Amerika|Ameriky]] Starémupro světu[[Starý svět]], ale také dokončení [[reconquista|reconquisty]] dobytím [[Granada|Granady]] a v kulturní sféře především vyjitívydání první španělské [[gramatika|gramatiky]] – ''Arte de la lengua castellana'', jejímž autorem byl [[Antonio de Nebrija]]. Jako konec zlatého století bývá uváděn rok 1681, kdy zemřel poslední z velkých autorů španělského baroka – dramatik [[Pedro Calderón de la Barca]]. Zejména v [[literární věda|literární vědě]] se pak ujalo vymezení roky [[1556]] (nástup [[Filip II. Španělský|Filipa II.]] na trůn) a 1681 (Calderónova smrt). Přestože většinavětší část [[17. století]] již znamená politický úpadek Španělska spojený s vylidňováním, španělská kultura prožívá svě vrcholné období ještě po několikdobu několika desetiletí této krize.

Ve stoletíV '''Siglo de Oro''' se dosud nevídanou měrou rozvinula zejména [[literatura]], dále též [[výtvarné umění]] a [[hudba]]; novým vývojem však prošla také [[lingvistika]], [[geografie]] (v souvislosti z prozkoumáváním Ameriky), [[přírodní vědy]] a [[matematika]]. Ve [[filosofie|filosofii]] je vůdčí postavou [[Francisco Suárez]], představitel tzv. [[druhá scholastika|druhé scholastiky]], v teologii pak [[Francisco de Vitoria]].

# Doba vlády [[Karel V.|Karla V.]] (1516–1556[[1516]]–[[1556]]): převládá otevřenost Evropě a světu, optimistický pohled na svět. V literatuře se rozvíjí především [[rytířský román|rytířský]] a [[pikareskní román]], z nichž nejznámější je ''[[Lazarillo z Tormesu]]'' (od neznámého autora, [[1554]]).

# Doba vlády [[Filip II. Španělský|Filipa II.]] (1556–1598[[1556]]–[[1598]]): obrana vůči vnějším vlivům, [[protireformace]], sklon k [[mystika|mystice]] ([[Terezie z Ávily]]), vědomí vlastní výlučnosti. Stavební památkou tohoto období je klášter [[El Escorial]].

Ve španělském literárním [[baroko|baroku]], které dalo světu i nejslavnější španělskou knihu, totiž ''[[Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha|Dona Quijota]]'' ([[1605]]), se osamostatňují dva směry – [[konceptismus]] a [[kulteranismus]] –, které spolu někdy soupeřily, ač měly mnohé shodné znaky; [[Ramón Menéndez Pidal]] uznává, že tyto dva směry jsou ''„koneckonců sourozenci“''<ref>Cit. dle [http://www.grin.com/de/preview/64721.html Jasmina Murad: Dichterpolemik im Siglo de Oro: Untersuchungen zur Kontroverse zwischen Góngora und Quevedo, str. 3]</ref> a [[Ernst Robert Curtius]] dokonce tvrdí, že ''„pokusy odlišit kultismus od konceptismu nemohou vést k úspěchu.“''<ref>E. R. Curtius: ''Evropské literatury a latinský středověk. Praha 1998, s. 317.</ref> Přesto bývá často udáváno následující rozlišení:

# ''[[Konceptismus]]'' je(název odvozen od slova ''concepto'' (- ''pojem'') je zaměřen především na ideovou a obsahovou stránku díla; užívá neokázalou slovní zásobu, zato jejsou však často využívánavyužívány [[dvojznačnost]], [[paradox]], [[kontrast]], slovní hříčka. Nejvýznamnějšími představiteli byli [[Francisco de Quevedo]] a [[Baltasar Gracián]].

# ''[[Kulteranismus]]'' (od slova ''culterano'') či [[kultismus]] (od lat. ''culto''), příbuzný s italským [[marinismus|marinismem]], anglickým [[eufuismus|eufuismem]] a francouzskou preciózní literaturou, se vyznačuje ornamentalismem, bombastickou slovní zásobou a novotvary, přebujelou [[metaforika|metaforikou]] na hranici srozumitelnosti a rozvolněnou syntaxí[[syntax]]í. Obsahově se však většinou omezuje na zpracovávání zavedených ]]mytologie|mytologických]] témat. Vůdčí figurou byl básník [[Luis de Góngora y Argote]], podle nějž se tento směr nazývá též ''góngorismus''.