Wikipedie

Jindřich Kastilský: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
+refy
+en wikipedie
Řádek 8:
 
== Život ==
Jindřich byl mladším synem [[seznam kastilských králů|kastilského krále]] [[Ferdinand III. Kastilský|Ferdinanda&nbsp;III.]] a [[Alžběta Štaufská|Alžběty]], dcery [[Filip Švábský|Filipa Švábského]]. Po otcově smrti roku 1252 se společně s mladším bratrem Fadriquem vzbouřil proti nejstaršímu [[Alfons X. Kastilský|Alfonsovi]], bylprotože poražense s nimi Alfons odmítl podělit o moc.<ref name="Run99">{{Citace monografie | příjmení = Runciman | jméno = Steven | odkaz na autora = Steven Runciman | titul = The Sicilian vespers. A History of the Mediterranean World in the Later Thirteenth Century | vydavatel = Cambridge University press | místo = Cambridge | rok = | počet stran = 356 | isbn = 978-0-521-43774-5 | jazyk = anglicky| poznámky = Dále jen ''The Sicilian vespers''| strany = 99}}</ref> Revolta byla poražena a Jindřich na návrh nevlastní matky [[Johana z Ponthieau|Johany]] zřejmě odešel na anglický dvůr,{{#tag:ref|Do Anglie byla provdána Jindřichova nevlastní sestra [[Eleonora Kastilská (1241)|Eleonora]].|group=pozn.}} kam přibyl v srpnu 1256.<ref name="e-str">[http://www.e-stredovek.cz/view.php?nazevclanku=bitva-u-tagliacozzo-23-srpen-1268&cisloclanku=2009030002 www.e-stredovek.cz]</ref> O tři roky později se musel s pohodlným azylem na žádost krále [[Jindřich III. Anglický|Jindřicha&nbsp;III.]] rozloučit a odešel do [[Aragonské království|Aragonie]]. Tam se ucházel o princeznu Konstancii, král [[Jakub I. Aragonský|Jakub]] souhlasil se sňatkem až poté, co si Jindřich podmanil maurské území Niebla. Na základě intervence Alfonse X. ke svatbě nedošlo, Konstancie byla nakonec provdána za dalšího z kastilských bratrů – [[Juan Manuel Kastilský|Juana]].<ref name="Man-fmg">[http://fmg.ac/Projects/MedLands/CASTILE.htm#Manueldied1283B www.fmg.ac]</ref>
 
Rozezlený Jindřich Alfonse s malou armádou napadl a drancoval zemi. Poté odešel do afrického Cádizu, kde se společně s bratrem Fadriquem stal žoldákem. V roce 1266 se připojil ke svému příteli [[Karel I. z Anjou|Karlovi z&nbsp;Anjou]],<ref name="Jin-fmg"></ref> pomáhal mu dobýt Itálii a půjčil mu značnou sumu peněz. Karel jej učinil v červenci 1267 římským senátorem,<ref name="Run99">{{Citace monografie | příjmení = Runciman | jméno = Steven | odkaz na autora = Steven Runciman | titul = The Sicilian vespers. A History of the Mediterranean World in the Later Thirteenth Century | vydavatel = Cambridge University press | místo = Cambridge | rok = | počet stran = 356 | isbn = 978-0-521-43774-5 | jazyk = anglicky| poznámky = Dále jen ''The Sicilian vespers''| strany = 99}}</ref> ale neměl na vrácení dluhů a ani se neměl k tomu, aby vyslyšel Jindřichovy ambice a propůjčil významný titul sardinského krále či vévody z Epiru. Výsledkem marného čekání byl Jindřichův obrat k [[štaufové|štaufské]] dynastii. Roku 1268 se připojil ke svému bratranci [[Konradin]]ovi a pomáhal mu při snaze získat zpět sicilské království. Byl jedním z velitelů v pro Štaufy tragické [[bitva u Tagliocozzo|bitvě u Tagliocozza]]. Z bitvy se mu podařilo uniknout do kláštera Monte Cassino, kde byl poznán a zajat. ▼
 
▲Rozezlený Jindřich Alfonse s malou armádou napadl a drancoval zemi. Poté odešel do afrického Cádizu, kde se společně s bratrem Fadriquem stal žoldákem. V roce 1266 se připojil ke svému příteli [[Karel I. z Anjou|Karlovi z&nbsp;Anjou]],<ref name="Jin-fmg"></ref> pomáhal mu dobýt Itálii a půjčil mu značnou sumu peněz. Karel jej učinil v červenci 1267 římským senátorem,<ref name="Run99">{{Citace monografie | příjmení = Runciman | jméno = Steven | odkaz na autora = Steven Runciman | titul = The Sicilian vespers. A History of the Mediterranean World in the Later Thirteenth Century | vydavatel = Cambridge University press | místo = Cambridge | rok = | počet stran = 356 | isbn = 978-0-521-43774-5 | jazyk = anglicky| poznámky = Dále jen ''The Sicilian vespers''| strany = 99}}</ref> ale neměl na vrácení dluhů a ani se neměl k tomu, aby vyslyšel Jindřichovy ambice a propůjčil významný titul sardinského krále či vévody z Epiru. Výsledkem marného čekání byl Jindřichův obrat k [[štaufové|štaufské]] dynastii. Roku 1268 se připojil ke svému bratranci [[Konradin]]ovi a pomáhal mu při snaze získat zpět sicilské království. Byl jedním z velitelů v pro Štaufy tragické [[bitva u Tagliocozzo|bitvě u Tagliocozza]]. Z bitvy se mu podařilo uniknout do kláštera Monte Cassino, kde byl poznán a zajat.
[[File:Castel del Monte.jpg|thumb|left|upright|[[Castel del Monte]]]]
Příštích dvacet tři let<ref name="Run115">''The Sicilian vespers'', str. 115</ref> strávil jako zajatec Anjouovců na hradě v [[Canosa|Canose]] a na [[Castel del Monte]]. Narozdíl od synů krále [[Manfréd Sicilský|Manfréda]], kteří tam byli také vězněni, měl Jindřich k dispozici dva sluhy a poměrně uctivé zacházení.<ref name="Úsvit223">{{Citace monografie | jméno= Peter | příjmení=Kováč | titul=Úsvit renesance. Dvorské umění císaře Fridricha II. Bamberský a Magdeburský jezdec.|vydavatel=Petr Kováč - Ars Auro Prior| místo= Praha | rok=2010| jazyk = |strany=223|isbn= 978-80-904298-2-6|poznámky = Dále jen ''Úsvit renesance''}}</ref> Král Alfons X. se zdržel vejít do válečného sporu s Karlem z Anjou, bratra sice neměl zrovna v lásce, ale nechtěl riskovat jeho život.<ref name="Run117">''The Sicilian vespers'', str. 117</ref> V roce 1272 se na Sicílii při návratu z [[devátá křížová výprava|kruciáty]] vylodila Jindřichova sestra, anglická královna [[Eleonora Kastilská (1241)|Eleonora]] s [[Eduard I.|manželem]] a snažila se zprostředkovat propuštění. Snaha byla neúspěšná.
 
Jindřich byl propuštěn až roku 1291 a roku 1298 byl stanoven regentem svého nezletilého prasynovce [[Ferdinand IV. Kastilský|Ferdinanda&nbsp;IV.]] Jako starý muž roku 1300 uzavřel manželství se čtrnáctiletou [[Juana Núñez de Lara|Janou]].<ref name="Jin-fmg"></ref> Zemřel roku 1303 bez legitimního potomstva a byl pohřben v kostele sv.&nbsp;Františka ve [[Valladolid]]u.
 
== Vývod předků ==
Řádek 42:
|15 = Irena Komnenovna
}}
{{Překlad|en|Infante Henry of Castile|}}
 
== Odkazy ==
{{commonscat|Henry of Castile}}
Řádek 52:
=== Literatura ===
* Giuseppe Del Giudice. ''Don Arrigo, infante di Castiglia: Narrazione istorica con note e documenti'', 1875. (italsky)
* {{Citace monografie | příjmení = Runcimande Mata Carriazo | jméno = StevenJuan | odkaz na autora = Steven Runciman | titul = TheEn la frontera Siciliande vespersGranada | vydavatel = CambridgeUniversidad Universityde pressSevilla | místo = CambridgeSevilla | rok = 19582002 | počet stran = 356671 | isbn = 05212865229788433828422 | jazyk = anglickyšpanělsky}}
* {{Citace monografie | příjmení = Runciman | jméno = Steven | odkaz na autora = Steven Runciman | titul = The Sicilian vespers | vydavatel = Cambridge University press | místo = Cambridge| rok = 1958 | počet stran = 356| isbn = 0521286522 | jazyk = anglicky}}
=== Externí odkazy ===
* {{es}} [http://books.google.cz/books?id=qI6y3tn9OSIC&pg=PA307&dq=Enrique+de+Castilla+%22el+Senador%22&hl=cs&ei=wIIDTazMEcfssgbmmfTiCQ&sa=X&oi=book_result&ct=result&resnum=2&ved=0CC8Q6AEwAQ#v=onepage&q=Enrique%20de%20Castilla%20%22el%20Senador%22&f=false ''Enrique de Castilla "el Senador"'' v ''Memorias de D. Fernando IV de Castilla'']
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Jindřich_Kastilský“