}}'''Jindřich Kastilský''', ''[[španělština|šp.]] Enrique "el Senador"'', ''[[italština|it.]] Arrigo di Castiglia'' (po 10. březnu 1230 -– [[8. srpna]] [[1303]] [[Roda]])<ref name="Jin-fmg">[http://fmg.ac/Projects/MedLands/CASTILE.htm#Enriquedied1304 www.fmg.ac]</ref> byl kastilský infant a římský senátor. Svůj život strávil na bitevním poli a ve vězení sicilských králů.
== Život ==
Jindřich byl mladším synem [[seznam kastilských králů|kastilského krále]] [[Ferdinand III. Kastilský|Ferdinanda III.]] a [[Alžběta Štaufská|Alžběty]], dcery [[Filip Švábský|Filipa Švábského]]. Po otcově smrti roku 1252 se společně s mladším bratrem Fadriquem vzbouřil proti nejstaršímu [[Alfons X. Kastilský|Alfonsovi]], byl poražen a na návrh nevlastní matky [[Johana z Ponthieau|Johany]] odešel na anglický dvůr,{{#tag:ref|do Anglie byla provdána Jindřichova nevlastní sestra [[Eleonora Kastilská (1241)|Eleonora]].|group=pozn.}} kam přibyl v srpnu 1256. O tři roky později se musel s pohodlným azylem na žádost krále [[Jindřich III. Anglický|Jindřicha III.]] rozloučit a odešel do [[Aragonské království|Aragonie]]. Tam se ucházel o princeznu Konstancii, král [[Jakub I. Aragonský|Jakub]] souhlasil se sňatkem až poté, co si Jindřich podmanil maurské území Niebla. Na základě intervence Alfonse X. ke svatbě nedošlo, Konstancie byla nakonec provdána za dalšího z kastilských bratrů -– [[Juan Manuel Kastilský|Juana]].
Rozezlený Jindřich Alfonse s malou armádou napadl a drancoval zemi. Poté odešel do afrického Cádizu, kde se společně s bratrem Fadriquem stal žoldákem. V roce 1266 se připojil ke [[Karel I. z Anjou|Karlovi z Anjou]], pomáhal mu dobýt Itálii a půjčil mu značnou sumu peněz. Karel jej učinil v červenci 1267 římským senátorem, ale neměl na vrácení dluhů a ani se neměl k tomu, aby vyslyšel Jindřichovy ambice a propůjčil významný titul sardinského krále či vévody z Epiru. Výsledkem marného čekání byl Jindřichův obrat k [[štaufové|štaufské]] dynastii. Roku 1268 se připojil ke svému bratranci [[Konradin]]ovi a pomáhal mu při snaze získat zpět sicilské království. Byl jedním z velitelů v pro Štaufy tragické [[bitva u Tagliocozza|bitvě u Tagliocozza]]. Z bitvy se mu podařilo uniknout do kláštera Monte Casino, kde byl zajat. Příštích dvacet tři let strávil jako zajatec Anjouovců na hradě v [[Canosa|Canose]] a na [[Castel del Monte]]. Narozdíl od synů [[Manfréd Sicilský|Manfréda]], kteří tam byli také vězněni, měl Jindřich k dispozici dva sluhy a celkem uctivé zacházení.<ref name="Úsvit223">{{Citace monografie | jméno= Peter | příjmení=Kováč | titul=Úsvit renesance. Dvorské umění císaře Fridricha II. Bamberský a Magdeburský jezdec.|vydavatel=Petr Kováč - Ars Auro Prior| místo= Praha | rok=2010| jazyk = |strany=223|isbn= 978-80-904298-2-6|poznámky = Dále jen ''Úsvit renesance''}}</ref> V roce 1272 se na Sicílii při návratu z kruciáty vylodila Jindřichova sestra Eleonora s manželem a snažila se zprostředkovat propuštění. Snaha byla neúspěšná.
Jindřich byl propuštěn až roku 1291 a roku 1298 byl stanoven regentem svého prasynovce [[Ferdinand IV. Kastilský|Ferdinanda IV.]] Jako starý muž roku 1300 uzavřel manželství se čtrnáctiletou [[Juana Núñez de Lara|Janou]].<ref name="Jin-fmg"></ref> Zemřel roku 1303 bez legitimního potomstva a byl pohřben v kostele sv. Františka ve [[Valladolid]]u.
