Walter Raleigh: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Nový svět: článek rozšířen |
→Pozdní období: kapitola rozšířena a vytvořena kapitola Poslední léta života |
||
Řádek 36:
== Pozdní období ==
V prosinci roku [[1581]] se Raleigh vrátil z Irska do Anglie
V roce [[1587]] zahrnula královna svého oblíbence další poctou a sir Walter Raleigh se stal kapitánem její osobní stráže, což bylo prestižní postavení, které ho udržovalo v její nejtěsnější blízkosti. V létě roku [[1587]] však začal Raleighův postupný společenský pád. Tehdy byl královně představen dvacetiletý okouzlující muž [[Robert Devereux, hrabě z Essexu]], kterého si královna okamžitě oblíbila a svěřila mu funkci [[nejvyšší štolba|nejvyššího štolby]], tedy funkci, která ho udržovala po boku královny od svítání do setmění. Robert Devereux byl Raleighův silný protivník a snažil se svého rivala zničit. Roku [[1591]] se Raleigh tajně oženil s Alžbětinou dvorní dámou Alžbětou Throckmotovou, která s ním byla v té době těhotná. Následující rok byl tento sňatek odhalen a rozezlená královna Alžběta nechala sira Waltera Raleigha uvězit i s jeho manželkou v [[Tower]]u. Po pěti týdnech se ale sir Raleigh dostal na svobodu, když ho královna pověřila dohledem nad rozdělením kořisti z uloupené španělské lodě ''Madre de Dios'', jejíž bohaté zásoby byly v anglickém přístavu postupně rozkrádány námořníky a prodávány překupníkům. Sir Walter Raleigh tvrdě zakročil a většinu nákladu před rozkradením zachránil. Poděkování se nedočkal. Když královna přikročila k dělení kořisti, zabavila Raleighův podíl, čímž ho uvrhla do dluhů, a navíc ho na krátký čas poslala zpět do vězení. Dalších pět let zůstal Raleigh v nemilosti, ale mohl alespoň žít na svobodě. S královnou se znovu usmířili kolem roku [[1597]].
Roku [[1594]] se účastnil výpravy, jejímž cílem bylo najít pověstmi opředené ''město zlata''. Objevil území, které je součástí dnešní východní [[Venezuela|Venezuely]]. Poté co se vrátil do Anglie, popsal svou výpravu v knize ''The Discovery of Guiana'', která je považována za příspěvek k pověstem o ''El Doradu''. Roku [[1596]] se účastnil přepadení [[Cádiz]]u a následující rok i výpravy na [[Azory]].
== Poslední léta života ==
Raleighův konečný společenský pád začal po smrti královny [[Alžběta I.|Alžběty I.]] v roce [[1603]] a po nástupu krále [[Jakub I. Stuart|Jakuba I.]] na uprázdněný trůn. Jakub I. po svém nástupu zrušil všechny královské [[monopol]]y, čímž Raleigh ztratil hlavní zdroj příjmů. Obvinil také Raleigha z toho, že se zasloužil o rozšíření kouření [[tabák]]u v Anglii, což Jakub I. považoval za hanebný zlozvyk, na němž navíc vydělávají především Španělé, největší dovozci tabáku. Pak zbavil Raleigha funkce kapitána královských stráží a nařídil mu okamžitě opustit [[Durham House]], palác, který Raleigh získal od Alžběty I. V roce [[1603]] byl sir Raleigh vyslýchán kvůli své účasti na údajném spiknutí proti králi, obviněn z velezrady a odsouzen k trestu smrti. V den popravy mu král udělil milost a tak byl poslán do vězení v Toweru a zbaven všech práv. V Toweru si žil celkem pohodlně, měl k dispozici tři sluhy a brzy se k němu nastěhovala jeho žena i se synem Watem. Raleigh se ve vězení věnoval studiu a napsal první díl své Historie světa (''The Historie of the World''), popisující starověké [[Řecko]] a [[Starověký Řím|Řím]]. Uzavřel tu rovněž přátelství s dalším bohatým vězněm, hrabětem z Northumberlandu, který nešetřil penězi a snažil se svůj vězeňský úděl maximálně zpříjemnit. Raleigh dál snil o trvalém osídlení daleké [[Virginie]], ale organizaci tohoto plánu mezitím převzal sir John Popham. Sir Walter Raleigh však nadále tajně z vězení ovládal Virginskou radu, která organizovala další výpravy do Virginie. Z vězení byl propuštěn po třinácti letech, v roce [[1616]]. Dožil se tak ještě založení první trvale osídlené anglické osady v Americe, [[Jamestown]]u, a zjistil, že měl vždy pravdu, když tvrdil, že tabák je tím pravým a nejvýnosnějším zbožím Ameriky.
Po svém propuštění z vězení se připojil k druhé výpravě do Venezuely hledající El Dorado.
== Smrt ==
| |||