Otakar Čapek: Porovnání verzí

[[Doktor práv|JUDr.]] [[Inženýr|Ing.]] [[Doktor (titul)|Dr.]] '''Otakar Čapek''' ([[23. březen|23. března]] [[1893]] [[Hvožďany (okres Příbram)|Hvožďany]] -– [[11. leden|11. ledna]] [[1967]] [[Praha]]) byl [[osobnost]] české [[Mystika|mystiky]], [[spisovatel]], autor několika odborných, dětských a duchovních knih, předseda spolku [[Psyché (spolek)|Psyché]], agrární a politický činovník, jenž se stal obětí bolševického monstrprocesu.

Narodil 23.  března 1893 ve Hvožďanech na Blatensku. Měl o pět let mladšího bratra Arnošta a tři sestry: Růženu, Marii a Helenu. V roce [[1920]] dosáhl právnického doktorátu a o dva roky později se z něj stal ještě [[zemědělský inženýr]]. V roce [[1923]] vydal odbornou publikaci o chovu domácího vepřového bravu, za kterou získal titul třetí – byl promován na [[doktor technických věd|doktora technických věd]].

Karel Weinfurter, který s Otakarem počítal coby se svým nástupcem, jej před svou smrtí ([[1942]]) požádal, aby se postaral o jeho manželku Boženu a také o spolek [[Psyché]]. Po Weinfurterově smrti se oficiálně stal zemědělským dělníkem na hospodářství Boženy v Bučovicích a vzali se brzy po válce roku [[1945]]. Společně pak obnovili spolek [[Psyché (spolek)|Psyché]] jehož se stal předsedou a jeho manželka se starala o veškerou administrativu. Tyto aktivity ukončily komunistické úřady zákazem činnosti spolku roku [[1951]]. Zemřel po úraze 11.  ledna 1967 ve věku nedožitých 74  let.

=== Profašistické a agrární aktivity ===

V roce 1922 se stal členem studentské profašistické organizace, která vydávala časopis ''Výzva'', do něhož přispíval. Stal se členem a později místopředsedou Národního hnutí, které vystoupilo proti úmyslu tehdejšího ministra zahraničí dr.  [[Edvard Beneš|Edvarda Beneše]], který se chystal oficiálně uznat existenci RSFSR, pozdějšího [[Sovětský svaz|SSSR]]. V roce [[1925]] vstoupil do [[Karel Prášek|Práškovy]] agrárně konzervativní strany za kterou v témže roce kandidoval na poslance. Zvolen ale nebyl a strana se rozpadla. Roku [[1926]] vstoupil do [[Národní obec fašistická|Národní obce fašistické]], v níž se stal ihned místopředsedou. Jejím mottem bylo: „Blaho vlasti – zákon nejvyšší!“ Vůdcem byl rodinný přítel Čapků generál [[Radola Gajda]]; v novinách se jim také říkalo „gajdovci“.

Veřejně vystupoval jak proti předválečné amerikanizaci české společnosti, tak proti pozdějšímu poněmčování či bolševizaci – tedy vždy za ryze české národní zájmy. Na konci [[druhá světová válka|druhé světové války]] bojoval se zbraní v ruce proti Němcům na pražských barikádách, přičemž byl zraněn střelou do nohy. Po válce byly u nás [[Košický vládní program|Košickým vládním programem]] zakázány strany, jež se „provinily na zájmech národa za protektorátu“. K těm patřila i strana agrární, celým názvem „Republikánská„[[Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu“lidu]]“.

=== Proces se „Zelenou internacionálou„internacionálou“ ===

Po únorovém puči se nemohl vnitřně smířit s nástupem bolševismu u nás, věřil v brzký návrat předválečných časů a podílel se na práci skupiny kolem bývalého ministerského rady ing.  Tomáše Mrkvana, která se na ně měla připravit. Čapek jako zemědělský odborník navrhl připravit program chystané agrární strany, s nímž by šla do voleb, návrh ale nebyl ostatními přijat jako předčasný. 24.  května [[1951]] byl zatčen, vyslýchán a 24.  srpna vzat do vazby. 23.  dubna [[1952]] začal proces, ve kterém prokurátor Miroslav Kolaja skupinu obžaloval z rozvětveného protistátního spiknutí, řízeného ze západu tzv. „[[Zelená internacionála|Zelenou internacionálou]]“, agenturou amerického imperialismu. Organizace tohoto druhu ve skutečnosti neexistovala, byla fiktivní a vymyšlená. Podle [[Státní bezpečnost|StB]] sídlila kdesi na západě, odkud její imperialističtí vůdcové „tahali za nitky“. Protože s ní žádný politický proces vést nemohli, vedli ho “jen„„jen“ s jejími údajnými domácími přisluhovači.

Ačkoliv na začátku byl proces notně propírán v tisku (vyšla dokonce brožura „Agenti''Agenti Zelené internacionály – nepřátelé naší vesnice“vesnice''), po odsouzení už tomu bylo jinak. V průběhu vyšetřování bylo totiž příliš mnoho nesrovnalostí a žádný důkaz viny, pouze psychicky i fyzicky utrápení obvinění a vynucená doznání s řadou rozporů ve výpovědích. Režim najednou neměl zájem, aby se o existenci procesu veřejně vědělo, a  tak poté, co dostal své oběti za mříže, se o něm již nemluvilo a nepsalo a jeho protagonisté nebyli pro jistotu ani veřejně pranýřováni. Proto je i dnes obecné povědomí o procesu Zelené internacionály mezi veřejností mizivé.

=== Vězení ===

Podobně jako většina obviněných dostal za tuto vymyšlenou protistátní činost doživotní trest. Propuštěn byl na začátku roku [[1964]], když soud zjistil, že ''„stupeň nebezpečnosti trestné činnosti by dnes hodnotil jiným stupněm, než se stalo v původním řízení“''. Ve vězeních v [[Věznice Leopoldov|Leopoldově]], ve [[ValdiceValdická kartouza|Valdicích]] a v [[Ilava|Ilavě]] strávil více než 12 let.

*[http://www.dingir.cz/archiv/Dingir304.pdf DINGIR 3/200 4 2004, část POČÁTKY ČESKÉHO HERMETISMU, triviální zmínka, Peter Kalač] (formát [[Portable Document Format|PDF]])