Gratianus: Porovnání verzí

Přidáno 8 412 bajtů ,  před 9 lety
rozšíření a přepracování článku
m (robot přidal: fa:گراتیان)
(rozšíření a přepracování článku)
[[Soubor:158 Gratianus.jpg|thumb|200px|Gratianova mince]]'''Flavius Gratianus''', známý též jako ''Gracián'' ([[18. duben|18. dubna]] [[359]], [[Sremska Mitrovica|Sirmium]]<ref>[[Dietmar Kienast]], ''Römische Kaisertabelle'', Darmstadt 1996, s. 333.</ref> – [[25. srpen|25. srpna]] [[383]], [[Lyon|Lugdunum]]), byl [[Starověký Řím|římský]] [[císař]] vládnoucí od [[24. srpen|24. srpna]] [[367]] do [[25. srpen|25. srpna]] [[383]], nejprve jako spoluvládce svého otce [[Valentinianus I.|Valentiniana I.]], od [[17. listopad]]u [[375]] jako samostatný panovník na západě impéria. Jeho matkou byla Valentinianova první manželka Marina Severa.
[[Soubor:158 Gratianus.jpg|thumb]]
'''Flavius Gratianus''' ([[18. dubna]]/[[23. května]] [[359]] – [[25. dubna]] [[383]]), krátce též pouze '''Gratianus''', byl [[římská říše|římským]] [[císař]]em v letech [[375]] až 383.
 
== Vláda ==
Gratiánova vláda představuje významný mezník v dějinách [[náboženství]], neboť právě za jeho vlády se stává [[křesťanství]] dominantním náboženstvím v římském impériu. Pod vlivem [[milán]]ského [[biskup]]a [[svatý Ambrož|Ambrože]] Gratianus nechal z [[řím]]ského [[Senát]]u odstranit [[socha|sochu]] [[bůh|bohyně]] [[Victoria|Vítězství]] a zastavil přísun prostředků tradičním římským [[kněz|kněžským]] [[collegium|kolegiím]].
Díky otcově proklamaci za císaře ([[364]]) se stal Gratianus již ve věku sedmi let [[Římský konzul|konzulem]] a obdržel i titul ''nobilissimus puer''. V srpnu roku [[367]] byl v [[Amiens|Ambianu]] prohlášen ''[[Augustus (titul)|augustem]]'',<ref>[[Ammianus Marcellinus]] 27, 6, 4nn.</ref> tj. plnoprávným spoluvladařem Valentiniana I. Ten mu zajistil slušné vzdělání a brával ho s sebou i na vojenské výpravy, např. roku [[368]] proti [[Alamani|Alamanům]]. Za ženu mu vybral Constantii, dceru [[Constantius II.|Constantia II.]], čímž se valentinianovská dynastie pokrevně spojila s konstantinovskou. S císařovnou Marinou Severou (Gratianovou matkou) se Valentinianus kolem roku [[370]] rozvedl a nová žena Iustina mu během pěti let porodila syna [[Valentinianus II.|Valentianiana (II.)]] a tři dcery. Na Gratianovo postavení neměl [[rozvod]] žádný vliv.
{{Portál Antika}}
 
{{Římský císař|funkce=Římský císař|pred=[[Valentinianus I.]] a [[Valens]]|po=[[Valentinianus II.]] a [[Theodosius I.]]|kdy=[[375]]–[[383]]
=== Otcovým dědicem ===
současně s [[Valens|Valentem]] a [[Theodosius I.|Theodosiem I.]]}}
Valentinianova smrt v listopadu [[375]] vynesla Gratiana do pozice samostatného vládce západní poloviny říše. Stal se ''de facto'' poručníkem mladšího bratra Valentiniana II., který byl nyní rovněž prohlášen císařem, a rovnocenným partnerem východního císaře [[Valens|Valenta]], svého strýce. Značný vliv na něj měl touto dobou jeho učitel [[Ausonius]], povýšený do hodnosti ''quaestora sacri palatii''.<ref>[[Themistios]], ''Oratio'' 13; [[Quintus Aurelius Symmachus Eusebius|Symmachus]], ''Epistulae'' 1, 13.</ref> Ausoniovou zásluhou je, že nová vláda vystupovala umírněně ([[amnestie]], edikt o prominutí daňových nedoplatků)<ref>Themistios, ''Oratio'' 13.</ref> a projevovala snahu zlepšit poněkud zkalené vztahy se [[Římský senát|senátem]].<ref>Symmachus, ''Oratio'' 4; [[Codex Theodosianus]] 9, 1, 13; 6, 1n.</ref> Roku [[376]] navštívil Gratianus osobně [[Řím]] (asi u příležitosti svých decenalií) a i jinak dával všemožně najevo svůj zájem o hlavní město. Jeho rezidencí však byla většinou [[Trevír|Augusta Treverorum]].
 
Na jaře [[378]] podnikl Gratianus úspěšnou výpravu proti Alamanům, zatímco východní císař Valens se chystal do boje s [[Gótové|Góty]] – ty uvedl do pohybu nápor [[Hunové|Hunů]] ze severního Přičernomoří. Podle kronikáře Ammiana Marcellina se mladý panovník (Gratianovi ještě nebylo dvacet) přesunul asi v červenci do Sirmia<ref>Ammianus Marcellinus 31, 10.</ref> a naléhavě strýce nabádal, aby nezačínal válku s Góty před jeho příchodem. Valens na rady nedbal, [[9. srpen|9. srpna]] [[378]] se dal vtáhnout do [[Bitva u Adrianopole|bitvy u Adrianopole]] a spolu s většinou svých vojáků padl. Vítězní Gótové se rozptýlili po celém jižním [[Balkán]]u.
 
Gratianus reagoval na adrianopolskou katastrofu tím, že v lednu [[379]] prohlásil za císaře [[Theodosius I.|Theodosia]], syna úspěšného vojevůdce téhož jména, který žil v Hispánii jako soukromá osoba. Dal mu k dispozici několik jednotek ze západu, jinak však musel Theodosius spoléhat při reorganizaci východního vojska především na sebe. Zdá se, že Gratianus poté zamířil do Galie,<ref>[[Zosimos]] 4, 24, 2.</ref> a roku [[380]] se znovu vypravil na východ – z jeho iniciativy byli Gótové a [[Alani]] usídleni v [[Panonie|Panonii]].<ref>[[Jordanes]], ''Getica'' 141.</ref>
 
=== Náboženská politika ===
[[Soubor:TGratian.png|thumb|200px|Gratianova busta]]Již od časného mládí projevoval císař velkou zbožnost a zajímal se o [[Teologie|teologické]] otázky. V roce [[379]] se snad pod vlivem Theodosiovým zřekl [[Pohanství|pohanského]] titulu ''pontifex maximus'', tedy nejvyšší velekněz. Postupem doby začal vystupovat ještě vyhraněněji. Vydal edikt, jímž ukončil dosavadní toleranci vůči nenikájským vyznáním víry,<ref>Codex Theodosianus 16, 5, 5.</ref> a energicky se postavil proti [[Donatisté|donatistům]] v severní [[Afrika (provincie)|Africe]]. Hlavní představitel křesťanské ortodoxie, [[Miláno|milánský]] [[biskup]] [[Svatý Ambrož|Ambrosius]], mu věnoval své spisy ''De fide'' (O víře) a ''De Spiritu sancto'' (O Duchu svatém).
 
Pohanským kněžským kolegiím byly odňaty státní dotace a zkonfiskovány odkázané nemovitosti, což pro ně znamenalo tvrdou ránu. Zároveň vyšlo nařízení, aby byl z budovy senátu odstraněn oltář bohyně Vítězství. Poselstvo v čele s váženým řečníkem a politikem [[Quintus Aurelius Symmachus Eusebius|Aureliem Symmachem]], které se snažilo prosadit změnu tohoto rozhodnutí, nedosáhlo úspěchu.<ref>Symmachus, ''Relatio'' 3; [[Svatý Ambrož|Ambrosius]], ''Epistulae'' 17; 18.</ref> Náboženské otázky přispěly i k odcizení mezi Gratianem a Theodosiem, jakkoli spolu v hlavních rysech souhlasili.
 
=== Vzpoura Magna Maxima a smrt ===
V souvislosti s novou cestou do Panonie pobýval Gratianus na přelomu let [[382]]/[[383]] delší čas v Miláně (Mediolanu), kde se stýkal s biskupem Ambrosiem. Říši tehdy sužoval [[hladomor]], neboť úroda předchozího roku byla špatná.<ref>Symmachus, ''Relatio'' 3, 15; ''Epistulae'' 2, 6; 4, 74.</ref> Na jaře či na počátku léta byla slavena císařova svatba s Laetou, která nastoupila na místo předčasně zesnulé Constantie (jediný syn z prvního manželství zemřel v dětském věku). Gratianus se poté odebral do [[Raetie]], aby odrazil vpád Alamanů.
 
Mezitím vojsko v [[Británie (provincie)|Británii]] provolalo za císaře vojevůdce [[Magnus Maximus|Magna Maxima]], údajně proto, že panovala všeobecná nespokojenost nad Gratianovým protežováním alanských žoldnéřů. Vzpoura rychle přeskočila do Galie a císařské vojsko přešlo u [[Paříž|Lutetie]] na stranu [[uzurpátor]]a. Gratianus musel uprchnout do Lugduna, kde byl Maximovým velitelem Andragathiem [[25. srpen|25. srpna]] [[383]] zabit,<ref>Zosimos 4, 35; [[Sókratés Scholastikos|Sokrates Scholastikos]], ''Historia eccelesiastica'' 5, 11.</ref> aniž už stihl shromáždit novou armádu. Všechny jeho državy padly do rukou protivníka.
 
== Hodnocení ==
V historických pramenech je Gratianus popisován jako vzdělaný zbožný muž, jemuž však v některých případech chyběla rozhodnost<ref>Viz např. kritika Ammiana Marcellina 31, 10, 18n.</ref> a který ve vnitropolitickém ohledu často kolísal. Jeho závislost na okolí (Ausonius a později Ambrosius) byla všeobecně známa a právě ona možná přispěla k jeho pádu. Celkově v mnohém navazoval na politiku svého otce (vojenství, přístup k obraně hranic), v některých směrech se od něj však odlišoval (dobré vztahy se senátem, a to navzdory svému protipohanskému zaměření). Jeho jméno je dodnes zachováno v názvu [[Grenoble|Grenoblu]] (z [[Latina|lat.]] ''Gratianopolis''), který byl na jeho počest přejmenován v roce [[377]].
 
== Poznámky ==
<references />
 
== Literatura ==
* {{Citace monografie | příjmení = Ammianus Marcellinus | jméno = | titul = Dějiny římské říše za soumraku antiky | vydavatel = Arista : Baset | místo = Praha | rok = 2002 | počet stran = 849 | isbn =80-86410-26-9 | jazyk = česky}}
* {{Citace monografie | příjmení = Češka | jméno = Josef | titul = Zánik antického světa | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok = 2000 | počet stran = 280 | isbn =80-7021-386-8 | jazyk = česky}}
* {{Citace monografie | příjmení = Grant | jméno = Michael | titul = Římští císařové | vydavatel = BB art | místo = Praha | rok = 2002 | počet stran = 387 | isbn =80-7257-731-X | jazyk = česky}}
* {{Citace monografie | příjmení = Socrates Scholasticus | jméno = | titul = Církevní dějiny, díl 2 | vydavatel = Ústřední církevní nakladatelství | místo = Praha | rok = 1990 | počet stran = 155 | isbn = | jazyk = česky | url = http://www.fatym.com/taf/knihy/patrol/p_cdej2.htm}}
* {{Citace monografie | příjmení = | jméno = | titul = Synové slávy – oběti iluzí: Z pozdních římských panegyriků | vydavatel = Svoboda | místo = Praha | rok = 1997 | počet stran = 345 | isbn = | jazyk = česky}}
* {{Citace monografie | příjmení = Zosimos | jméno = | titul = Stesky posledního Římana | vydavatel = Odeon | místo = Praha | rok = 1983 | počet stran = 303 | isbn = | jazyk = česky}}
 
== Externí odkazy ==
{{Commons|Gratianus}}
* {{cs}} [http://rim.me.cz/cisarove/gratianus/gratianus.php Gratianus (Římské císařství)]
* {{en}} [http://www.roman-emperors.org/gratian.htm Gratianova biografie]
 
{{Římský císař|funkce=Římský císař|pred=[[Valentinianus I.]] a [[Valens]]|po=[[Valentinianus II.]] a [[Theodosius I.]]|kdy=[[375]]–[[383]]}}
 
[[Kategorie:Římští císaři]]