Verze z 2. 11. 2010, 12:03 editovat Ebrambot (diskuse \| příspěvky) 1 900 editací m robot přidal: fa:گراتیان ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 22. 12. 2010, 10:44 editovat zrušit editaci Jirka O. (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Výjimky z blokování IP adres 18 024 editací rozšíření a přepracování článku Přejít na další porovnání →
Řádek 1: [[Soubor:158 Gratianus.jpg\|thumb\|200px\|Gratianova mince]]'''Flavius Gratianus''', známý též jako ''Gracián'' ([[18. duben\|18. dubna]] [[359]], [[Sremska Mitrovica\|Sirmium]]<ref>[[Dietmar Kienast]], ''Römische Kaisertabelle'', Darmstadt 1996, s. 333.</ref> – [[25. srpen\|25. srpna]] [[383]], [[Lyon\|Lugdunum]]), byl [[Starověký Řím\|římský]] [[císař]] vládnoucí od [[24. srpen\|24. srpna]] [[367]] do [[25. srpen\|25. srpna]] [[383]], nejprve jako spoluvládce svého otce [[Valentinianus I.\|Valentiniana I.]], od [[17. listopad]]u [[375]] jako samostatný panovník na západě impéria. Jeho matkou byla Valentinianova první manželka Marina Severa. ~~[[Soubor:158 Gratianus.jpg\|thumb]]~~ '''Flavius Gratianus''' ([[18. dubna]]/[[23. května]] [[359]] – [[25. dubna]] [[383]]), krátce též pouze '''Gratianus''', byl [[římská říše\|římským]] [[císař]]em v letech [[375]] až 383. == Vláda == Gratiánova vláda představuje významný mezník v dějinách [[náboženství]], neboť právě za jeho vlády se stává [[křesťanství]] dominantním náboženstvím v římském impériu. Pod vlivem [[milán]]ského [[biskup]]a [[svatý Ambrož\|Ambrože]] Gratianus nechal z [[řím]]ského [[Senát]]u odstranit [[socha\|sochu]] [[bůh\|bohyně]] [[Victoria\|Vítězství]] a zastavil přísun prostředků tradičním římským [[kněz\|kněžským]] [[collegium\|kolegiím]]. Díky otcově proklamaci za císaře ([[364]]) se stal Gratianus již ve věku sedmi let [[Římský konzul\|konzulem]] a obdržel i titul ''nobilissimus puer''. V srpnu roku [[367]] byl v [[Amiens\|Ambianu]] prohlášen ''[[Augustus (titul)\|augustem]]'',<ref>[[Ammianus Marcellinus]] 27, 6, 4nn.</ref> tj. plnoprávným spoluvladařem Valentiniana I. Ten mu zajistil slušné vzdělání a brával ho s sebou i na vojenské výpravy, např. roku [[368]] proti [[Alamani\|Alamanům]]. Za ženu mu vybral Constantii, dceru [[Constantius II.\|Constantia II.]], čímž se valentinianovská dynastie pokrevně spojila s konstantinovskou. S císařovnou Marinou Severou (Gratianovou matkou) se Valentinianus kolem roku [[370]] rozvedl a nová žena Iustina mu během pěti let porodila syna [[Valentinianus II.\|Valentianiana (II.)]] a tři dcery. Na Gratianovo postavení neměl [[rozvod]] žádný vliv. ~~{{Portál Antika}}~~ {{Římský císař\|funkce=Římský císař\|pred=[[Valentinianus I.]] a [[Valens]]\|po=[[Valentinianus II.]] a [[Theodosius I.]]\|kdy=[[375]]–[[383]]▼ === Otcovým dědicem === ~~současně s [[Valens\|Valentem]] a [[Theodosius I.\|Theodosiem I.]]}}~~ Valentinianova smrt v listopadu [[375]] vynesla Gratiana do pozice samostatného vládce západní poloviny říše. Stal se ''de facto'' poručníkem mladšího bratra Valentiniana II., který byl nyní rovněž prohlášen císařem, a rovnocenným partnerem východního císaře [[Valens\|Valenta]], svého strýce. Značný vliv na něj měl touto dobou jeho učitel [[Ausonius]], povýšený do hodnosti ''quaestora sacri palatii''.<ref>[[Themistios]], ''Oratio'' 13; [[Quintus Aurelius Symmachus Eusebius\|Symmachus]], ''Epistulae'' 1, 13.</ref> Ausoniovou zásluhou je, že nová vláda vystupovala umírněně ([[amnestie]], edikt o prominutí daňových nedoplatků)<ref>Themistios, ''Oratio'' 13.</ref> a projevovala snahu zlepšit poněkud zkalené vztahy se [[Římský senát\|senátem]].<ref>Symmachus, ''Oratio'' 4; [[Codex Theodosianus]] 9, 1, 13; 6, 1n.</ref> Roku [[376]] navštívil Gratianus osobně [[Řím]] (asi u příležitosti svých decenalií) a i jinak dával všemožně najevo svůj zájem o hlavní město. Jeho rezidencí však byla většinou [[Trevír\|Augusta Treverorum]]. Na jaře [[378]] podnikl Gratianus úspěšnou výpravu proti Alamanům, zatímco východní císař Valens se chystal do boje s [[Gótové\|Góty]] – ty uvedl do pohybu nápor [[Hunové\|Hunů]] ze severního Přičernomoří. Podle kronikáře Ammiana Marcellina se mladý panovník (Gratianovi ještě nebylo dvacet) přesunul asi v červenci do Sirmia<ref>Ammianus Marcellinus 31, 10.</ref> a naléhavě strýce nabádal, aby nezačínal válku s Góty před jeho příchodem. Valens na rady nedbal, [[9. srpen\|9. srpna]] [[378]] se dal vtáhnout do [[Bitva u Adrianopole\|bitvy u Adrianopole]] a spolu s většinou svých vojáků padl. Vítězní Gótové se rozptýlili po celém jižním [[Balkán]]u. Gratianus reagoval na adrianopolskou katastrofu tím, že v lednu [[379]] prohlásil za císaře [[Theodosius I.\|Theodosia]], syna úspěšného vojevůdce téhož jména, který žil v Hispánii jako soukromá osoba. Dal mu k dispozici několik jednotek ze západu, jinak však musel Theodosius spoléhat při reorganizaci východního vojska především na sebe. Zdá se, že Gratianus poté zamířil do Galie,<ref>[[Zosimos]] 4, 24, 2.</ref> a roku [[380]] se znovu vypravil na východ – z jeho iniciativy byli Gótové a [[Alani]] usídleni v [[Panonie\|Panonii]].<ref>[[Jordanes]], ''Getica'' 141.</ref> === Náboženská politika === [[Soubor:TGratian.png\|thumb\|200px\|Gratianova busta]]Již od časného mládí projevoval císař velkou zbožnost a zajímal se o [[Teologie\|teologické]] otázky. V roce [[379]] se snad pod vlivem Theodosiovým zřekl [[Pohanství\|pohanského]] titulu ''pontifex maximus'', tedy nejvyšší velekněz. Postupem doby začal vystupovat ještě vyhraněněji. Vydal edikt, jímž ukončil dosavadní toleranci vůči nenikájským vyznáním víry,<ref>Codex Theodosianus 16, 5, 5.</ref> a energicky se postavil proti [[Donatisté\|donatistům]] v severní [[Afrika (provincie)\|Africe]]. Hlavní představitel křesťanské ortodoxie, [[Miláno\|milánský]] [[biskup]] [[Svatý Ambrož\|Ambrosius]], mu věnoval své spisy ''De fide'' (O víře) a ''De Spiritu sancto'' (O Duchu svatém). Pohanským kněžským kolegiím byly odňaty státní dotace a zkonfiskovány odkázané nemovitosti, což pro ně znamenalo tvrdou ránu. Zároveň vyšlo nařízení, aby byl z budovy senátu odstraněn oltář bohyně Vítězství. Poselstvo v čele s váženým řečníkem a politikem [[Quintus Aurelius Symmachus Eusebius\|Aureliem Symmachem]], které se snažilo prosadit změnu tohoto rozhodnutí, nedosáhlo úspěchu.<ref>Symmachus, ''Relatio'' 3; [[Svatý Ambrož\|Ambrosius]], ''Epistulae'' 17; 18.</ref> Náboženské otázky přispěly i k odcizení mezi Gratianem a Theodosiem, jakkoli spolu v hlavních rysech souhlasili. === Vzpoura Magna Maxima a smrt === V souvislosti s novou cestou do Panonie pobýval Gratianus na přelomu let [[382]]/[[383]] delší čas v Miláně (Mediolanu), kde se stýkal s biskupem Ambrosiem. Říši tehdy sužoval [[hladomor]], neboť úroda předchozího roku byla špatná.<ref>Symmachus, ''Relatio'' 3, 15; ''Epistulae'' 2, 6; 4, 74.</ref> Na jaře či na počátku léta byla slavena císařova svatba s Laetou, která nastoupila na místo předčasně zesnulé Constantie (jediný syn z prvního manželství zemřel v dětském věku). Gratianus se poté odebral do [[Raetie]], aby odrazil vpád Alamanů. Mezitím vojsko v [[Británie (provincie)\|Británii]] provolalo za císaře vojevůdce [[Magnus Maximus\|Magna Maxima]], údajně proto, že panovala všeobecná nespokojenost nad Gratianovým protežováním alanských žoldnéřů. Vzpoura rychle přeskočila do Galie a císařské vojsko přešlo u [[Paříž\|Lutetie]] na stranu [[uzurpátor]]a. Gratianus musel uprchnout do Lugduna, kde byl Maximovým velitelem Andragathiem [[25. srpen\|25. srpna]] [[383]] zabit,<ref>Zosimos 4, 35; [[Sókratés Scholastikos\|Sokrates Scholastikos]], ''Historia eccelesiastica'' 5, 11.</ref> aniž už stihl shromáždit novou armádu. Všechny jeho državy padly do rukou protivníka. == Hodnocení == V historických pramenech je Gratianus popisován jako vzdělaný zbožný muž, jemuž však v některých případech chyběla rozhodnost<ref>Viz např. kritika Ammiana Marcellina 31, 10, 18n.</ref> a který ve vnitropolitickém ohledu často kolísal. Jeho závislost na okolí (Ausonius a později Ambrosius) byla všeobecně známa a právě ona možná přispěla k jeho pádu. Celkově v mnohém navazoval na politiku svého otce (vojenství, přístup k obraně hranic), v některých směrech se od něj však odlišoval (dobré vztahy se senátem, a to navzdory svému protipohanskému zaměření). Jeho jméno je dodnes zachováno v názvu [[Grenoble\|Grenoblu]] (z [[Latina\|lat.]] ''Gratianopolis''), který byl na jeho počest přejmenován v roce [[377]]. == Poznámky == <references /> == Literatura == * {{Citace monografie \| příjmení = Ammianus Marcellinus \| jméno = \| titul = Dějiny římské říše za soumraku antiky \| vydavatel = Arista : Baset \| místo = Praha \| rok = 2002 \| počet stran = 849 \| isbn =80-86410-26-9 \| jazyk = česky}} * {{Citace monografie \| příjmení = Češka \| jméno = Josef \| titul = Zánik antického světa \| vydavatel = Vyšehrad \| místo = Praha \| rok = 2000 \| počet stran = 280 \| isbn =80-7021-386-8 \| jazyk = česky}} * {{Citace monografie \| příjmení = Grant \| jméno = Michael \| titul = Římští císařové \| vydavatel = BB art \| místo = Praha \| rok = 2002 \| počet stran = 387 \| isbn =80-7257-731-X \| jazyk = česky}} * {{Citace monografie \| příjmení = Socrates Scholasticus \| jméno = \| titul = Církevní dějiny, díl 2 \| vydavatel = Ústřední církevní nakladatelství \| místo = Praha \| rok = 1990 \| počet stran = 155 \| isbn = \| jazyk = česky \| url = http://www.fatym.com/taf/knihy/patrol/p_cdej2.htm}} * {{Citace monografie \| příjmení = \| jméno = \| titul = Synové slávy – oběti iluzí: Z pozdních římských panegyriků \| vydavatel = Svoboda \| místo = Praha \| rok = 1997 \| počet stran = 345 \| isbn = \| jazyk = česky}} * {{Citace monografie \| příjmení = Zosimos \| jméno = \| titul = Stesky posledního Římana \| vydavatel = Odeon \| místo = Praha \| rok = 1983 \| počet stran = 303 \| isbn = \| jazyk = česky}} == Externí odkazy == {{Commons\|Gratianus}} * {{cs}} [http://rim.me.cz/cisarove/gratianus/gratianus.php Gratianus (Římské císařství)] * {{en}} [http://www.roman-emperors.org/gratian.htm Gratianova biografie] ▲{{Římský císař\|funkce=Římský císař\|pred=[[Valentinianus I.~~]] a [[Valens~~]]\|po=[[Valentinianus II.]] a [[Theodosius I.]]\|kdy=[[375]]–[[383]]}} [[Kategorie:Římští císaři]]

Gratianus: Porovnání verzí