Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 282 bajtů, před 8 lety
obr.
Svatý '''Štěpán''' (řecky {{cizojazyčně|el|Στέφανος}}, ''Stefanos'', kolem roku 1 – asi 36 až 40, Jeruzalém) byl [[křesťanství|křesťanský]] kazatel a [[diakon]], první [[mučedník]] křesťanství (prvomučedník), [[kamenování|ukamenovaný]] po [[soudní proces|procesu]] před židovskou [[Sanhedrin|radou]] jako údajný rouhač proti [[judaismus|judaismu]]. Jeho život je znám pouze z jediného dobového pramene, [[Nový zákon|novozákonního]] spisu ''[[Skutky apoštolů]]'', který Štěpánovi věnuje 6., 7. a počátek 8. kapitoly.
 
Štěpán je připomínán v prakticky všech křesťanských denominacích; ty církve, které znají [[kult svatých]], ho uctívají jako světce. Západní křesťané jeho svátek slaví 26. prosince v těsné návaznosti na [[Vánoce]]. Štěpánovi jsou zasvěceny četné chrámy; šíření svatoštěpánského kultu po Evropě dosvědčuje již roku 449 zasvěcení [[katedrála v Arles|katedrály v Arles]], jméno sv. Štěpána nesou i katedrály v [[Katedrála svatého Štěpána|Litoměřicích]], ve [[Katedrála svatého Štěpána (Vídeň)|Vídni]] a na mnoha jiných místech. Štěpán se mimo jiné uctívá jako patron [[Řím]]a (kde je od roku 585 údajně pohřben v chrámu [[S.San Lorenzo fuori le Mura]]), kameníků a zedníků (kvůli způsobu své popravy) nebo šťastné [[smrt]]i. Znázorňuje se s jáhenskými a mučednickými atributy, jeho hlavním atributem jsou kameny.
 
== Život ==
| místo =
| jazyk = německy
}}</ref> Konflikt mezi helénisty a zbytkem jeruzalémské obce se vyřešil tím, že bylo vybráno sedm mužů „o nichž se ví, že jsou plni [[Duch svatý|Ducha]] a moudrosti,“ (Sk 6,3<ref>{{Citát bible|Sk|6|3}}</ref>) kteří dostali péči o vdovy na starost, takže záležitost pak neodváděla vedení obce od apoštolské práce (Sk 6,4<ref>{{Citát bible|Sk|6|4}}</ref>). S tím je ovšem v jistém rozporu<ref name="Go"/> to, že i Štěpán je v dalším líčení představen především jako zdatný apoštol a divotvůrce (Sk 6,8<ref>{{Citát bible|Sk|6|8}}</ref>) a jeho péče o vdovy již není zmiňována. Jako první [[diakon]]y (jáhny) křesťané vybrali Štěpána, Filipa, Prochora, Nikánora, Timóna, Parména a Mikuláše z Antiochie (Sk 6,5<ref>{{Citát bible|Sk|6|5}}</ref>); Štěpán je snad kvůli svému dalšímu osudu<ref name="Go"/> uveden v seznamu na prvním místě a je ještě jednou zdůrazněno, že byl „plný víry a Ducha svatého“.
 
[[Image:Damascus gate.JPG|thumb|left|Damašská brána v Jeruzalémě]]
''Skutků apoštolů'' po popsání volby a posvěcení diakonů líčí úspěšné Štěpánovo apoštolské působení a jeho konflikt s některými vyznavači judaismu, patřícími „k synagóze, zvané synagóga [[propuštěnec|propuštěnců]], a k synagóze Kyrénských a Alexandrijských“ „společně se židy z Kilikie a z Asie,“ (Sk 6,9<ref>{{Citát bible|Sk|6|9}}</ref>) tedy mimojeruzalémskými návštěvníky svatého města. Židé podle ''Nového zákona'' křivě obvinili, že „mluví rouhavě proti Mojžíšovi a proti Bohu“ (Sk 6,11<ref>{{Citát bible|Sk|6|11}}</ref>) a předvedli před [[sanhedrin]], židovskou radu, která měla soudní pravomoc a jíž předsedal [[velekněz]]. Štěpán s tváří „jako tvář anděla“ (Sk 6,15<ref>{{Citát bible|Sk|6|15}}</ref>) poté před radou podle ''Skutků apoštolů'' pronesl dlouhou řeč, v níž vylíčil křesťanské pojetí [[dějiny spásy|dějin spásy]] od [[Abraham]]a po Ježíše (Sk 7,2–53<ref>{{Citát bible|Sk|7|2||53}}</ref>). Řeč vrcholí nikoli jako obhajoba, ale naopak jako obžaloba Štěpánových soudců a potažmo [[judaismus|judaismu]] vůbec: „Jste tvrdošíjní a máte pohanské srdce i uši! Nepřestáváte odporovat Duchu svatému, jako to dělali vaši otcové. Byl kdy nějaký [[prorok]], aby ho vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod [[Ježíš Kristus|Spravedlivého]], a toho vy jste nyní zradili a zavraždili. Přijali jste Boží zákon z rukou andělů, ale sami jste jej nezachovali!“ Poté, co Štěpán ještě dodal „Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží.“ (Sk 7,56<ref>{{Citát bible|Sk|7|56}}</ref>) líčení pokračuje, jak se na něj přítomní vrhli (zřejmě bez formálního vynesení rozsudku) a vyvlekli ho za město, kde ho ukamenovali.(Sk 7,57–60<ref>{{Citát bible|Sk|7|57||60}}</ref>)
 
 
== Kult ==
[[Image:San Lorenzo fuori le mura - facade.jpg|thumb|Římská basilika San Lorenzo fuori le Mura]]
Štěpán jako prvomučedník je odedávna považován ze mimořádně významného světce. Podle [[legenda|legendy]], rovněž navazující na pašijové líčení, byly jeho ostatky uloženy [[Nikodém]]em a [[Gamaliel]]em do nového hrobu na Gamalielově pozemku. V dobách císaře [[Honorius|Honoria]] se Gamaliel třikrát zjevil ve snu knězi Lucianovi a vyzval ho k vyzvednutí kostí z opuštěných hrobů čtyř prvokřesťanů, mezi nimi Štěpána; hroby byly pak podle popisu nalezeny a roku 415 exhumovány a nově pohřbeny v Jeruzalémě. Roku 439 je biskup Juvenalis převezl do nového chrámu sv. Štěpána na místě světcova umučení; zde pak byla roku 484 vysvěcena rozměrná basilika, kterou však roku 614 zničili Peršané.<ref name="Sch"/> Další legenda pak líčí, jak byly ostatky zázračnou záměnou pod ochranou [[archanděl Michael|archanděla Michaela]] převezeny do [[Konstantinopol]]e, odkud je pak nechal papež [[Pelagius II.]] kolem roku 585 odvézt do Říma. Zde byly pohřbeny v kryptě kostela [[S. Lorenzo fuori le Mura]] vedle ostatků dalšího diakona-mučedníka [[Svatý Vavřinec|sv. Vavřince]], přičemž byla Vavřincova rakev odsunuta stranou, aby uvolnila čestné místo ostatkům Vavřincova vzoru. Štěpán a Vavřinec, „arcijáhni a arcimučedníci“, pak se společně stali patrony města Říma, bývali často zobrazováni společně a patřili ve [[středověk]]u k nejuctívanějším světcům.<ref name="Sch"/>
 
[[Image:Hans Memling 034.jpg|thumb|left|upright 0.7|''Sv. Štěpán'' ([[Hans Memling]], kolem r. 1480)]]
Další legenda pak líčí, jak byly ostatky zázračnou záměnou pod ochranou [[archanděl Michael|archanděla Michaela]] převezeny do [[Konstantinopol]]e, odkud je pak nechal papež [[Pelagius II.]] kolem roku 585 odvézt do Říma. Zde byly pohřbeny v kryptě kostela [[San Lorenzo fuori le Mura]] vedle ostatků dalšího diakona-mučedníka [[Svatý Vavřinec|sv. Vavřince]], přičemž byla Vavřincova rakev odsunuta stranou, aby uvolnila čestné místo ostatkům Vavřincova vzoru. Štěpán a Vavřinec, „arcijáhni a arcimučedníci“, pak se společně stali patrony města Říma, bývali často zobrazováni společně a patřili ve [[středověk]]u k nejuctívanějším světcům.<ref name="Sch"/>
 
Štěpánovo mučednictví zmiňují již [[Ireneus z Lyonu]] a [[Tertullianus]]. Štěpánův kult je na Východě doložen ve 4. století, na Západě od 6. století. Části Štěpánových ostatků se jako cenné [[relikvie]] šířily po Středomoří a existuje řada legend o zázracích s nimi spojených. První chrám sv. Štěpána, [[S. Stefano Rotondo]], byl postaven v Římě kolem poloviny 5. století a vysvěcen papežem [[Simplicius|Simpliciem]].<ref name="Sch"/> Ve stejné době, roku 449, vznikla basilika sv. Štěpána v [[Arles]] na místě dnešního [[chrámu sv. Trofima (Arles)|chrámu sv. Trofima]], první doklad Štěpánova uctívání v [[Galie|Galii]]; na francouzském území se světec postupně stal patronem 21 katedrál.<ref name="Sch"/> Do Německa se svatoštěpánská úcta rozšířila ke konci prvního tisíciletí, kdy se světcovy ostatky dostaly do [[Mohuč]]e a místní arcibiskup Willigis na nejvyšším místě města založil klášter sv. Štěpána. Kult se přes [[Pasov]] pak šířil dále na východ, jak dokazuje uctívání sv. Štěpána v Uhrách i dedikace [[katedrála svatého Štěpána (Vídeň)|katedrály ve Vídni]].<ref name="Sch"/> Na území Česka o středověkém a raně novověkém svatoštěpánském kultu svědčí [[katedrála svatého Štěpána]] v Litoměřicích i řada kostelů zasvěcených tomuto světci.