Pius VII.: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
SieBot (diskuse | příspěvky)
m robot změnil: nl:Paus Pius VII
Řádek 43:
 
[[Soubor:Jacques-Louis David 019.jpg|thumb|Korunovace v Paříži proběhla opravdu nestandardně. Napoleon, aby ukázal, kdo je tu pánem, si nejprve sám posadil korunu na hlavu (což představovalo na tehdejší dobu nemyslitelné [[rouhání]]) a vzápětí osobně korunoval svoji manželku.]]
V roce 1804, navzdory varování papežské kúrie, se Pius VII. vydal do [[Paříž]]e na korunovaci Napoleona za císaře (2. prosince [[1804]]) v naději, že Napoleon pozmění organické články. Nic takového se nestalo. Po vypuknutí nové války v [[Evropa|Evropě]] se vztahy papeže s císařem zhoršily až natolik, že Napoleon 2. února [[1808]] obsadil Řím a 17. května [[1809]] zbytek papežského státu. Pius VII. 10. června 1809 exkomunikoval všech „loupežníků Petrova děditsví“dědictví“. Ačkoliv Napoleona výslovně neupomenul, dal ho císař 5. července 1809 internovat do úplné izolace v Savoně při [[Janov (Itálie)|Janově]]. Nejpozději (květen – červen 1812) ho dal přemístit do [[Fontainebleau]]. Tu ho vyčerpaného a chorého přinutil 25. ledna [[1813]] podepsat koncept konvence takzvaného „Fontainebleauského konkordátu“, v kterém papež udělal dalekosáhlé ústupky, dokonce se zřekl i papežského státu. Je pravda, že s výčitkami svědomí svůj podpis 24. března 1813 odvolal, zvrat ve válce vedl Napoleona k tomu, že papeže v lednu 1814 opět poslal do Savoně. Propustil ho 10. března [[1814]]. Papežův pohnutý život pokračoval. 24. března 1814 se sice vrátil do Říma, ale už na jaře 1815, když Napoleon utekl z [[Elba|Elby]], musel Pius hledat útočiště v Janově. Do Vatikánu se konečně vrátil 7. června [[1815]].
 
[[Soubor:PiusVII af Bertel Thorvaldsen.jpg|thumb|left|200px|Papežský památník v bazilice sv. Petra od [[Bertel Thorvaldsen|Bertela Thorvaldsena]]]]