Ferdinand Marcos: Porovnání verzí

'''Ferdinand Emmanuel Edralin Marcos''' ([[11. září]] [[1917]] v Sarratu - [[28. září]] [[1989]] v [[Honolulu]]) byl [[Filipíny|filipínský]] politik a právník. PresidentPrezident [[Filipíny|Filipínské republiky]] v letech 1965-1985.

V roce 1965 Marcos, který si získal značnou prestiž jako asistent v [[Manuel Roxas|Roxasově]] Liberální straně, kandidoval ve volbách na presidentaprezidenta proti zástupci Nacionální strany, [[Diosdado Macapagal|Macapagalovi]]. Po zvolení dokázal během svého prvního mandátního období výrazně zlepšit situaci v zemědělství, průmyslu i vzdělání. Coby přesvědčený antikomunista dal poslat vojenské posily pro [[Jižní Vietnam|jihovietnamský]] režim. V roce [[1969]] byl znovu zvolen presidentemprezidentem. Marcos začínal jako [[demokracie|demokratický]] vládce, postupně se však jeho režim stával stále více autoritářským, až se v r. [[1972]] změnil ve tvrdou diktaturu (mj. zavedl [[stanné právo]], které pak zrušil až po devíti letech, na začátku r. [[1981]]). To vedlo k zesílení [[guerilla|guerillového]] [[komunistické hnutí|komunistického]] hnutí a posílilo [[muslimové|muslimské]] [[separatismus|separatistické]] tendence. Během druhého období musel také čelit studentským revoltám.

Díky stannému právu se mohl vypořádat bez velkých formalit se svými politickými protivníky, které dal většinou uvěznit a mezi nimiž byl i [[Benigno Aquino]]. V r. 1973 Marcos vyhlásil novou Ústavu, podle níž měl nadále vykonávat současně funkci presidentaprezidenta i předsedy vlády. V roce [[1981]] byl při dalších presidentskýchprezidentských volbách (po 12 letech) znovu zvolen, zrušil stanné právo a přistoupil k ústavní reformě. Oposice proti jeho režimu však sílila, zejména od r. [[1983]], po zavraždění B. Aquina, který se po třech letech vracel z [[USA|amerického]] [[exil]]u. Vdova po Aquinovi, [[Corazón Aquinová]], ho ve volbách v r. [[1986]] porazila, a třebaže Marcos odmítal její vítězství uznat, podpora vojska, jíž se těšila Aquinová, jakož i masové lidové protesty ho donutily utéci i s nejbližšími spolupracovníky do exilu na [[Havaj]]i, kde mu umožnil asyl tehdejší americký presidentprezident [[Ronald Reagan|Reagan]] – údajně i s 24 kufry plnými zlatých cihel a šperků.