Novinářská kachna: Porovnání verzí

Patrně za to mohou [[Francie|francouzské]] Zemědělské noviny, které roku 1775 otiskly článek '''Nový způsob chytání diokých kachen'''.{{<ref>heslo ''Novninářská kacna'' in Pokorný, Jindřich: ''Zakopaný pes aneb O tom jak, proč a kde vznikla některá slova, jména, rčení, úsloví, pořekadla a přísloví''. Praha Albatros, 1976</ref>}} [[Kachna divoká|kachny]] měly být chyceny za pomocí [[žalud]]u, uvařeného v projímadle a uvázaného na rybářský [[vlasec]]. Ten měl lovec přinést k rybníku, kde žijí kachny a předhodit jim ho. Některá z kachen nastražený žalud spolkla, ale díky projímadlu ho ihned vykálela, pak žalud spolkla druhá, opět ho vykálela a tak to pokračovalo, dokud nebylo celé hejno navlečené v řadě za sebou na vlasci jako korálky. Tento způsob lovu je samozřejmě nesmyslný, ale dostal se i do literatury{{Fakt/dne|20101213090822}}. Obdobně měl totiž chytat kachny i legendární [[baron Prášil]]. Tuto a jí podobné kuriózní, neověřené informace vydavatelé novin opatřovali [[latina|latinskou]] zkratkou N .T. (Non testatur) – neověřeno. Fonetická podoba zkratky – enté – je zvukově podobná německému ''die Ente'', česky [[kachna]]. Je tedy pravděpodobné, že pojem novinářská kachna vznikl už v 18. století souhoruve francouzského článku a latinské zkratky v německém prostředí{{Fakt/dne|20101213090822}}, odkud se v průběhu 19. století dostal doFrancii češtiny.