|
Otonské umění se opět soustřeďovalo na dvorech císařů a jeho cílem bylo velebení císařova obrazu. Inspirovalo se v karolinské renesanci, přejímalo však i vlivy [[Byzantská kultura|byzantské]].<ref name="Dějinydebicky" /> Typickou ukážkou karolinské renesance tak může být kostel svatého Cyriaka v [[Olpe]] s apsidami, kryptami a opevněnou částí mezi věžemi, který již předznamenává nástup slohu románského jak dispozicí tak výzdobou.<ref name="černáoblast" /> Postupně se stále více staví kostely s dvěma chóry, které v [[9. století]] zmohutní až do hmoty, kterou můžeme nalézt v kostele svatého Michala v [[Hildesheim]]u.<ref name="Dějinydebicky" /> Z malířství se zachovali fresky v kostele svatého Jiří v [[Oberzell]]u na ostrově [[Reichenau]] na [[Bodamské jezero|Bodamském jezeře]] charakteristické lineární abstraktní kresbou s kolorovanými postavami zvýrazňujícími tvar. Ze stejného místa pocházejí i četné iluminace. Význačné je i sochařství, které se reprezentuje zvláště [[reliéf]]ní prací. Jedná se například o antependium [[basilej]]ské tvořené dřevěným reliéfem ve zlatě zobrazujícím Ježíše Krista a Jindřicha II. s manželkou, nebo dveře hildesheimského domů s výjevy z Bible.<ref name="černáoblast" /> Byzantské vlivy se pak projevili zvláště v oblasti uměleckého řemesla vytříbeností linie.<ref name="Dějinydebicky" />
Nikoho to nebaví SERU na TOOOOOOOOO
== Románské umění ==
Románské umění pak začíná raným románským uměním.
=== Architektura ===
{{Viz též|Románská architektura}}
=== Sochařství ===
=== Malířství ===
{{Viz též|Románské malířství}}
[[Freska|Fresky]], z nichž se mnohé nezachovaly, byly v románských [[kostel]]ech zcela běžné. Podobně jako [[Plastika|plastiky]] také [[Malba|malby]] pokrývaly všechna volná místa. Respektovaly [[Architektura|architekturu]], aniž by se zabývaly [[Perspektiva|perspektivou]]. Inspirovaly se [[miniatura]]mi v [[rukopis]]ných knihách. Ve čtyřech barvách (červenohnědá, bílá, šedozelená a modrá) líčily výjevy z [[bible]] nebo ze života [[Světec|světců]]. [[Kristus]] je znázorněn jako [[soudce]], nebo vládce, většinou při posledním [[soud]]u.
Nástěnná malba měla sloužit především prostým lidem, kteří neuměli číst (tzv. bible chudých). Apsidu často ovládala postava Krista v mandorle (svatozáři kolem celého těla) obklopená evangelisty, nebo jejich symboly (lev - Marek, býk - Lukáš, orel - Jan, anděl - Matouš) a [[apoštol]]y.
V Itálii, kde se silně uplatňoval vliv byzantského umění, se rozvinula i malba desková, a to především v [[Toskánsko|Toskánsku]], kde v [[Pisa|Pise]] a [[Lucca|Lucce]] malovali [[Giunta Pisano]] a bratři Berlingierové velké obrazy Ukřižování a [[madona|madon]].
[[Kniha|Knižní]] malba byla určena lidem, kteří uměli číst a byli dostatečně bohatí, aby si knihu mohli dovolit, tj. především kněžím a vysokým feudálům. Většina knih byla liturgická (evangeliáře, evangelistáře, epištoláře, bible), daleko méně bylo knih světských - např. rytířských románů. Psalo se a malovalo kvašovými barvami na [[pergamen]] (kvaš = vodové barvy zahuštěné temperovou bělobou, pergamen byl z vydělávané oslí kůže), hojně se používalo [[zlato]]. Iniciály byly bohatě zdobeny miniaturními malbami [[ornament]]álními i figurálními, miniatury však často byly i celostránkové. Knihy se vytvářely především v [[klášter]]ech, v tzv. skriptoriích.
== Reference ==
|
