Enzio Sardinský: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
úprava |
|||
Řádek 16:
Roku 1238 byl Enzio pasován na rytíře a téhož roku se oženil s ovdovělou Adélou, jíž patřila polovina Sardínie. Nápad na sňatkové spojení vzešel od nevěstina klanu, který se tak chtěl vyvarovat nadvlády [[Pisa|Pisánců]]. Roku 1239 byl jmenován sardinským králem. Sňatek byl roku 1246 z manželčina podnětu anulován.
Enzio podporoval zájmy svého otce, byl jmenován generálním vikářem. Zúčastnil se [[bitva u Giglia|bitvy u Giglia]], kde se střetl s papežským loďstvem a u Gorgonzoly byl zajat [[Milán|Miláňany]] a poté vyměněn za jiného zajatce protistrany. Roku 1247 se podílel na obléhání [[Parma|Parmy]]. O dva roky později jej těsně po sňatku s dcerou [[Verona|veronského]] podesty v [[bitva u Fossalty|bitvě]] zajali Bolognané.{{#tag:ref| Fridrich varován astrology před bitvou marně posílal synovi výstrahu
Enzio se svobody nedočkal, byl vězněn až do své smrti roku 1272.<ref name="Flor227">{{Citace monografie | titul = Florentské kroniky doby Dantovy | editoři = Zdeněk Kalista | redaktoři = | překladatelé = Zdeněk Kalista| vydavatel = Odeon | místo = Praha | rok = 1969 | strany = 227| isbn = }}</ref> Dlouhou chvíli si krátil skládáním básní a byl pohřben v kostele sv. Dominika v Bologni.<ref name="fmgEnzio"></ref> Jeho osud ztvárnil [[Johann Josef Abert]] v opeře ''Král Enzio'' a palác, jenž mu sloužil za nucený příbytek se dnes jmenuje ''Palác krále Enzia''.
| |||