Demetrios Palaiologos: Porovnání verzí

Demetrios byl nevalné povahy. Byl nepokojný, ctižádostivý a bez skrupulí. Považoval se za bojovníka za řeckou víru proti latinizujcím tendencím svého bratra Jana, kterého doprovázel na [[koncil]] ve [[Florencie|Florencii]].

Za svého života se dostával často do sporu se svou rodinou. V mládí požadoval [[Morejský despotát]], avšak jeho otec Manuel ho roku 1422 jmenoval guvernérem na ostrově Lémnos. Ambiciozní Demetrios se s tím však nespokojil a utekl roku 1423 na dvůr Uherského[[seznam uherských králů|uherského krále]] [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda Lucemburského]]. Zde pobýval až do roku [[1425]], kdy se po smrti otce manuelaManuela vrátil na své panství na Lemnosu. Jak již bylo výše zmíněno, roku [[1437]] se spolu s bratrem Janem účastnil jednání koncilu ve Florencii. Zpět do byzanceByzance se vrátil roku [[1439.]], Avšak domů s koncilu se vrátilavšak bez souhlasu Jana, který když se roku 1440 vrátil domů, ho zbavil Lémnu. Místo Lémnu ho Jan jmenoval guvernérem [[Mesembrie]].

Uražený Demetrios se roku [[1442]] pokusil s pomocí [[Osmanská říše|Osmanských Turků]] dobýt [[Konstantinopol]]. To se mu však naštěstí nepodařilo díky včasnému příchodu Konstantina XI., který s posilami pomohl svému bratru Janovi pomohl DemetrioseDemetria porazit. Po smrti bratra Jana pospíchal Demetrios ze svého panství v Selymbrii ohlásit své nároky na trůn. Jeho snahy byli však překazenypřekazila císařovnoucísařovna HelenouHelena, která se zasadila o to, že na trůn musí nastoupit její nejstarší žijící syn Konstantin.

Aby Konstantin odklidil Demetria sz okolí hlavního města, rozdělil Morejský despotát na dvě poloviny, Mezimezi Demetria a jeho bratra Tomase. Aby nemohl roku [[1453]] spolu s Tomasem připochodovat na pomoc obležené Konstantinopoli, usadil sultán [[Mehmed II.]] na [[Korintská šíje|Korintskou šíji]] vojsko, které drželo despoty na Peloponésu[[Peloponés]]u. Po pádu Konstantinopole [[29.5. května]] [[1453]] vyslali oba morejští despotové k sultánusultánovi posly a zavázali se k vazalství[[vazal]]ství a placení tributu[[tribut]]u. Oba bratři však mezi sebou často měli spory a při nich zapomněli zaplatit sultánovi tribut zaplatit. Rozzuřený sultán vtrhl roku [[1458]] na PeleponésPeleponésos, dobyl Korint, a poté vyplenil celý poloostrov. Despotové byli potrestáni ztrátou poloviny panství, čímž byl ztracen [[Korint]], [[Patras]], [[Argolida]] i [[Karytena]]. Sotva však sultán odešel, despotové znovu soupeřili znovu. Zatímco Demetrios viděl poslední naději v podrobení se Turkům, tak Tomas se spoléhal na pomoc papeže[[papež]]e, který mu poslal tři sta žoldnéřů[[žoldnéř]]ů. Oba despotové znovu opomněli zaplatit tribut. Mehmed už toho měl dost a rozhodl se despotát zničit. Začátkem května se objevil u Korintu v čele obrovské armády. Demetrios se po krátkém váhání vzdal.

Demetrios s počátkuzpočátku našel u sultána v celkuvcelku přívětivé přijetí. Dostal apanáž seze zemí, které dříve patřily Gattilusimu, - z města Enu a z ostrovů [[Lémnos|Lémnu]] a [[Imbros|Imbru]]. Vynášelo mu to ročně šest set tisíc stříbrných mincí a k tomu dostával sto tisíc od sultána. Po sedm let žil v poklidu ve městě Enu se svou ženou Zoe a jejím bratrem Matyášem Asenem. Trávil své dny v radovánkách, na honech a při stolování a mnoho ze svého obrovského bohatství daroval církvi. Roku [[1467]] mu byla apanáž náhle odňata. Demetrios přišel o své příjmy a byl poslán do Adrianopole, kde žil v chudobě. Jednoho dne tudy prý projížděl sultán a byl pohnut k soucitu s ním. Přidělil mu pak roční důchod ve výši pěti tisíc stříbrných mincí, které měly být vypláceny seze sultánova obilného monopolu. Brzy však Demetrios a manželka složili [[řehole|řeholní sliby,]] a Demetrios zemřel roku [[1470]] v Adrianopoli. Jeho jediná dcera Helena skončila již za života rodičů v sultánově harému[[harém]]u.