Jan III. Dukas Vatatzés: Porovnání verzí

Přidáno 67 bajtů ,  před 11 lety
opravy
(Doplnění textu, dodržování doporučeného přepisu řeckých jmen.)
(opravy)
[[Soubor:JohnIIIVatatzesGoldHyperpyronMagnesiaJohn III Doukas Vatatzes.jpg|thumb200px|right|Zlatý hyperpyron s vyobrazením JanaIoannes III.]]
'''Jan III. Dukas Vatatzés''' (řecky ''Ιωάννης Γ΄ Δούκας Βατάτζης, Iōannēs III Doukas Vatatzēs'', někdy řecky '''Ioannes III.''' či počeštěně '''Vatacés''' [[1193]] [[Didymoteichon]] - [[3. listopad]]u [[1254]]) byl nikájský (resp. [[seznam byzantských císařů|byzantský císař]]) v letech [[1222]]-1254. Za jeho vlády se rozmohla tzv. byzantská reconquista.
 
== Život, počátky vlády ==
Ioannes se narodil okolo roku 1193 jako syn jistého Basileia Vatatza. Byl velmi vzdělaný, ale kromě toho byl také dobrým vojevůdcem. Roku [[1212]] se oženil s dcerou nikajského císaře [[Theodoros I. Laskaris|Theodora I. Laskarida]] Irenou a Theodoros určil Ioanna za svého nástupce, jímž se po tchánově smrti roku 1222 stal. Zpočátku se však musel vypořádat s odbojnými bratry zesnulého císaře, kteří byli ale Ioannem odraženi. Ioannes pokračoval v protilatinské politice nastoupené Theodorem I. a roku [[1225]] získal všechno latinské území v [[Malá Asie|Malé Asii]], některé řecké ostrovy a část [[Balkán|Balkánu]]. Dobytí [[Konstantinopol]]e se mohlo zdát být otázkou času. Jenže o dobytí ''Města měst'' usilovali i [[Seznam vládců Bulharska|bulharský car]] [[Ivan Asen II.]] a [[Epirský despotát|epirský despota]], který se roku [[1224]] nechal korunovat ''císařem římanů'' a stal se Ioannovým významným protivníkem, ale roku [[1230]] byl poražen a zajat Ioannovým spojencem Ivanem Asenem II. v bitvě u Klokotnice. S Ivanem Asenem udržoval Ioannes Dukas přátelské styky, roku [[1234]] uzavřeli oba císaři spojenectví proti latinům a také byl zasnouben Ioannův syn a pozdější nástupce [[Theodoros II. Laskaris|Theodoros]] s Asenovou dcerou Helenou (Elenou). Kromě toho Ioannes a nikajský patriarcha svolili k založení bulharského ortodoxního patriarchátu nezávislého na Byzanci. Roku [[1235]] se Ioannes a Ivan Asen snažili dobýt Konstantinopol, ale byli odraženi stařičkým regentem [[Jan z Brienne|Janem z Brienne]]. Následujícího roku pokus zopakovali, opět byl ale úspěšnější energický regent. Roku [[1237]] ale Ivan Asen rozvázal spojenectví s Ioannem Vatatzem a zrušil zasnoubení Heleny a Theodora. Ne však nadlouho. V bulharském hlavném městě [[TernovoTarnovo|Tarnovu]] vypukl mor a Asen to vzal jako boží varování a obnovil jednak spojenectví s Ioannem a taky vzájemné zasnoubení dětí. Roku [[1241]] však Ivan Asen II. zemřel a Ioannes III. tím přišel o spojence proti latinům, ale zároveň na Bulharsku získal celou [[Makedonie (region)|Makedonii] a [[Thrákie|Thrákii]].
 
[[Soubor:JohnIIIVatatzesGoldHyperpyronMagnesia.jpg|thumb|right|Zlatý hyperpyron s vyobrazením Ioanna III.]]
== Pozdní léta, skon ==
Vzdělaný Ioannes udržoval přátelské styky také s poněkud extravagantníma a inteligentním [[Svatá říše římská|císařem Svaté říše římské]] a [[Seznam sicilských králů|sicilským králem]] [[Fridrich II. Štaufský|Friedrichem II. Rogerem]]. Také se Ioannes oženil po smrti své první ženy Ireny (1239) s dcerou Friedricha II. Konstancií. Po Friedrichově smrti ([[1250]]) však přátelské vztahy se štaufským domem ustrnuly, protože Friedrichův nástupce na Sicílii, jeho levoboček Manfred byl odpůrcem Nikaie a naopak podporoval latiny. Roku [[1245]] ovládl Ioannes [[Soluň]] a následujícího roku vyhlásil válku Demetriovi Angelovi, epirskému despotovi, synovi samozvaného císaře Theodora Angela, a byl úspěšný: Demetrios uznal Ioannovu svrchovanost. Na přelomu půlstoletí na tom Ioannes již nebyl zdravotně nejlépe, trpěl [[Epilepsie|epilepsií]], kterou po něm zdědil i syn Theodoros. Ioannes III. Dukas Vatatzés, největší byzantský (nikajský) císař 13. století, zemřel v listopadu roku 1254 a nedožil se tak svého snu: dovršení byzantské reconquisty a dobytí Konstantinopole, která nakonec roku [[1261]] padla. Vládu po Ioannovi nastoupil jeho syn, Theodoros II. Dukas Laskaris.
 
== Hodnocení ==
Ioannes III. svou politikou a válečnými výboji učinil hodně pro znovudobytí Konstantinopole. Svými manévry způsobil, že Nikajské císařství se stalo nejvýznamnějším státem v západní MAléMalé Asii a po smrti Ivana Asena II. v Bulharsku také na Balkáně. Ioannes byl také velmi vzdělaný a za jeho vlády se Nikaia stala centrem byzantské vzdělanosti.
 
== Rodina ==