Novořečtina: Porovnání verzí

| kapitola = 2.4.1.5. Řecké dialekty a dějiny řeckého jazyka

}}, dále Úvod 2008

 

V dobách turecké nadvlády se spontánně vyvinula lidová varianta jazyka, [[démotiké]] (novořecky ''dimotiki''), kterou na přelomu 18. a 19. století doplnila puristická a archaizující [[kathareusa]] (novořecky ''katharevúsa''). Obě tyto varianty byly po vzniku moderního řeckého národa prosazovány jako kandidáti spisovného jazyka, čímž vznikla [[dvojjazyčnost]], diglossie. Spor mezi zastánci obou možností se nazývá ''jazyková otázka'' (novořecky ''glossiko zítima''). Ta byla v podstatě rozhodnuta až r. 1976, kdy byla uzákoněna jako spisovný jazyk '''novořecká koiné''', tedy '''spisovná novořečtina''', založená především na démotiké, obsahující však i prvky kathareusy.<ref>Přehled novořecké gramatiky</ref> Vývoj základní struktury spisovné řeči v dnešní podobě byl dovršen roku 1982, kdy byl zaveden tzv. [[monotonický systém]] a byly zrušeny [[přídech]]y.<ref>Úvod 2008</ref>