Allen Carr: Porovnání verzí

Přidáno 2 134 bajtů ,  před 9 lety
bez shrnutí editace
 
Carr uznával, že někteří lidé přestali kouřit jen díky své vůli, ale tvrdil, že vede častěji k nezdaru než k úspěchu, že je nudná a obtížná že díky ní i po několika letech nekouření se bývalí kuřáci ke kouření mohou zase vrátit. Jako základní problém viděl v tom, že kuřák začíná z pocitem, že musí jakoby zdolat Mount Everest, že se musí cigaret "vzdát". Po určitém čase začne zpochybňovat své rozhodnutí, díky tomu začne bědovat, bude mít špatnou náladu a nakonec své snažení vzdá. Ale jestliže se kuřák, ještě než přestane kouřit, zbaví všech iluzí o kouření, prohlédne-li celý mechanismus pasti závislosti, pak přestane kouřit s radostným pocitem, že se vyléčil z hrozné nemoci a že si v budoucnu bude daleko lépe vychutnávat dobré chvíle a snáze překoná ty nepříznivé, díky čemuž nebude ani v odvykacím období trpět a po uplynutí doby fyzického odstoupení od nikotinu už vůbec ne. Stane se nekuřákem v momentě, kdy zamáčkne svou poslední cigaretu a od té doby se bude na kouření dívat jako na obyčejnou drogovou závislost, kterou skutečně je. A s kuřáky bude mít soucit, nebude je nenávidět jako většina bývalých kuřáků papežštějších papeže, kteří se i po letech stále cítí zranitelní a proto musí z obraného mechanismu útočit na kuřáky.
 
== Názor na tzv. náhradní uspokojení ==
 
Allen Carr nedoporučoval v období odvykání používat jakékoli náhražkové produkty, např. žvýkačky, bonbóny a další, zvláště tehdy, když náhražka obsahuje nikotin. Vysvětloval, že budou-li kuřáci místo cigaret např. žvýkat žvýkačky, jen se v nich umocní pocit, že se museli něčeho vzdát a musejí to proto nahrazovat něčím jiným. Říkal, že abstinenční symptomy jdou snadno zaměnit z hladem, ovšem hlad jde uspokojit jídlem, kdežto touha po nikotinu nejde uspokojit ničím jiným než nikotinem. Tedy i kdyby se kuřák žvýkačkami nacpal k prasknutí, nepomůže mu to a svou náladu si jenom zhorší.
 
Podobnou argumentaci používal při řešení problému se vzrůstem tělesné hmotnosti při odvykání kouření. Kuřák musí rozlišit, co je skutečný hlad a co jsou abstinenční příznaky. On sám dokonce poté, co přestal kouřit, zhubl třináct kilo. Vysvětloval, že kuřáci často příliš mnoho jedí, protože neustále trpí abstinenční symptomy, ale schopnost snést škodlivé látky je u každého individuální, což staví množství vykouřených cigaret určité hranice. Čili mnoho kuřáků v určitých chvílích radší jí, přestože nemají hlad, ale trpí nedostatkem nikotinu. Carr ve své knize psal, že se postupem času v období kuřáctví naučil nejíst ani ráno, ani v poledne, a místo toho kouřil celý den jednu cigaretu za druhou. Ovšem večer dokázal úspěšně relaxovat bez cigarety, ale musel neustále něco jíst. Myslel si, že má hlad, ale ve skutečnosti trpěl abstinenčními příznaky. Přes den tedy nahrazoval jídlo nikotinem a večer nikotin jídlem.
 
Carr zkrátka vysvětloval, že až kuřáci přijdou na to, že nepotřebují kouřit a ani místo toho dělat něco jiného, bude to pro ně přínos.
 
== Názor na náhradní nikotin ==
 
Allen Carr byl silný odpůrce tzv. náhradní nikotinové terapie. Sice uznával, že některým kuřákům se podařilo přestat kouřit současně s užíváním těchto prostředků, ale tvrdil, že se jim to podařilo navzdory těmto výrobkům, nikoli jejich zásluhou. Jeho názor se dá ve stručnosti vyjádřit tak, že je absurdní léčit závislost na nikotinu užíváním nikotinu. Při náhradní nikotinové terapii není nikotin nahrazen, je to jen pokračování užívání nikotinu a, udržení závislosti na něm. Carr vysvětloval, že půjde-li kuřák k lékaři a ten zjistí, že pacient kouří, bude se ho lékař snažit od kouření odradit vysvětlováním všech zdravotních rizik spojených s kouřením, což pacientovi nijak nepomůže, jelikož to on sám moc dobře ví, a navíc mu to problém ještě zesílí, protože je z výkladu vystrašený a vystresovaný - a první, co udělá, že pro zmírnění stresu sáhne po cigaretě. A nebo pacientovi doporučí nikotin v náplastech, žvýkačkách atd. - přesně tu drogu, které se kuřákzbytečné chceprodlužování zbavitutrpení.
 
Carr vysvětloval, že půjde-li kuřák k lékaři a ten zjistí, že pacient kouří, bude se ho lékař snažit od kouření odradit vysvětlováním všech zdravotních rizik spojených s kouřením, což pacientovi nijak nepomůže, jelikož to on sám moc dobře ví, a navíc mu to problém ještě zesílí, protože je z výkladu vystrašený a vystresovaný - a první, co udělá, že pro zmírnění stresu sáhne po cigaretě. A nebo pacientovi doporučí nikotin v náplastech, žvýkačkách atd. - přesně tu drogu, které se kuřák chce zbavit.
 
Původně se na Allena Carra lékaři dívali s velkou dávkou skepse a byl považován skoro až za šarlatána; a to i přesto, že jeho metoda je založena čistě na zdravém rozumu a používá analytické myšlení. Dnes už tomu tak není, Allen Carr je i po své smrti považován za předního celosvětového odborníka na odvykání kouření, a některé jeho argumenty i lékaři používají, chtějí-li svému pacientovi pomoci přestat kouřit. Přesto měl stále své odpůrce a mnozí jeho metodu neuznávali. Největší boj Allen sváděl s firmami na náhradní nikotin a tvrdil, že se mu spíše zdá, že místo toho, aby firmy na výrobu náhradního nikotinu ve formě žvákaček, náplastí, inhalátorů atd. bojovali proti tabákovým firmám a snažili se kuřáky vyléčit, jsou spíš jejich konkurenty a bojují o ten samý výsledek - aby člověk zůstal závislý na nikotinu; jde jen o to, jakým způsobem do sebe závislý nikotin dostane. Na toto téma Carr krátce před svou smrtí vydal svou poslední knihu s názvem ''Scandal''.
Neregistrovaný uživatel