Dimitrij: Porovnání verzí

Přidáno 8 239 bajtů ,  před 9 lety
+děj, obrázky
m (obsolentní text, drobnost)
(+děj, obrázky)
| název = Dimitrij
| originální název =
| obrázek = Scenes from Dimitrij, pictured by Emil Zillich for the Světozor journal in 1883..jpg
| popis obrázku = Scény z ''Dimitrije'', rytina Emila Zillicha z časopisu ''Světozor'', 1883
| velikost obrázku =
| široký obrázek =
Přelom 70. a 80. let 90. století byl pro Antonína Dvořáka okamžikem jeho proniknutí na mezinárodní scénu (''[[Moravské dvojzpěvy]]'', ''[[Slovanské tance]]''). Slibné bylo jednání o zahraničním uvedení jeho poslední komické opery ''[[Šelma sedlák]]'' s Dvořák se ohlížel po dostatečně ambiciózním libretu se světovým námětem, na které by mohl napsat reprezentativní vážnou operu. Prostřednictvím tehdejšího ředitele opery [[Prozatímní divadlo|Prozatímního divadla]] [[Jan Nepomuk Maýr|Jana Nepomuka Maýra]] mu bylo bez určení autora nabídnuto libreto ''Dimitrij'', kterým byl skladatel ihned nadšen.<ref name="Kuna">Milan Kuna: Z historie Dvořákova Dimitrije, program Státní opery Praha 2004, s. 9-15</ref>
 
[[File:Marie Cervinkova Riegrova 1895 Eckert.jpg|thumb|left|Marie Červinková-Riegrová, libretistka ''Dimitrije'']]
Libreto napsala v roce 1877 [[Marie Červinková-Riegrová]], dcera politika [[František Ladislav Rieger|Františka Ladislava Riegra]]. Bylo původně určeno pro skladatele [[Karel Šebor|Karla Šebora]], který na její libreto již napsal operu ''[[Zmařená svatba]]''. Červinková však nebyla spokojena ani se spoluprací, ani s výsledným zhudebněním svého předchozího díla, a když Šebor ani po dvou letech nezačal na ''Dimitrijovi'' pracovat, vyžádala si je od něj zpět.<ref name="Kuna">...</ref> <ref name="Šupka">O. Šupka: Opery Antonína Dvořáka VIII:Dimitrij, viz "Literatura"</ref>
 
 
== Premiéra a další osudy díla ==
[[File:Jan Vilímek - Antonín Dvořák.jpg|thumb|Antonín Dvořák]]
''Dimitrij'' je opera náročná na výpravu, sbory i orchestr a byla zamýšlena pro nové Národní divadlo. Po jeho požáru (1881) se však musel Dvořák spokojit s inscenací v dosavadních, málo vyhovujících podmínkách. Nastudování Dimitrije bylo nejprve odloženo do sezóny 1882/83 a poté se spěchalo, aby se premiéra stihla v letním [[Nové české divadlo|Novém českém divadle]] před zimním přestěhováním do stísněných prostor [[Prozatímní divadlo|Prozatímním divadle]]. Atmosféře nepřispělo, že současně byla studována poslední [[Bedřich Smetana|Smetanova]] opera ''[[Čertova stěna]]'' a problémy s přípravou jedné z nich byly kladeny za vinu protekční přednosti druhé. Nakonec však byla inscenace ''Dimitrije'', připravená s velkým úsilím a značnými náklady, premiérována 8. října 1882 (''Čertova stěna'' byla uvedena až 29. října v nastudování značně ledabylém).
 
|-
|}
 
== Děj opery ==
Odehrává se v Moskvě v letech 1605-06
=== 1. dějství ===
[[File:Nevrev ksenia godunova Color.jpg|thumb|300px|Obraz N.V.Nevreva:Předvedení Xenie Dimitru Samozvanci]]
(Náměstí v Moskvě před [[Kreml]]em) Car Boris Godunov zemřel, před branami Moskvy stojí polské vojsko vedené mužem, který o sobě tvrdí, že je Dimitrij, syn cara Ivana Hrozného — lid se obává budoucnosti (sbor ''Veliké hoře stihlo matičku rodnou zem''). Patriarcha Jov vyzývá shromáždění, aby zůstalo věrné Godunovovým dětem Fjodorovi a Xenii (árie ''Všichni tvoji bojarové přísahají v souboru''). Lid je však rozpolcem mezi přívržence Fjodora a Dimitrije. Hrozící potyčku zažehnává vůdce vojska Basmanov, který radí k přijetí nového pretendenta (árie ''Slyš mne, Moskvo! Země celá Dimitra již uznala''). Odvolává se rovněž na carevnu Marfu, matku careviče Dimitrije. Lidé ihned následuje Basmanova, což s nelibostí komentuje kníže Šujskij (árie ''V záhubu lid slepý uhání... Klaňte se mu, kořte se mu, samozvanci veřelému''). Dav ubije dosavadní carevnu i mladého cara Fjodora, na scénu přichvátá vyděšená Godunovova dcera Xenie (zpěv ''Pomoc! Slyšte! Smilování! Kde's, ó Bože! Ty je spas!''). Šujskij ji bere do své ochrany a odvádí.
 
Vchází průvod Dimitrijův (sbor ''Hle, vzešlo jasné slunce nad celou ruskou zem''). Dimitrij poprvé vstupuje do Kremlu (árie ''Buď žehnán, slávy naší památníku... Praotců duch nechť žehná svého syna''). Jeho ušlechtilost a vlastenecký výraz přesvědčí lid, důležité však je, zda jej za svého syna uzná Marfa. Carevna je jako ostatní uchvácena Dimitrijovou osobností, vidí však hned, že není jejím synem, i když on ji upřímně považuje za svou matku. Marfa po delším váhání vidí v "Dimitrijovi" svého náhradního syna, symbol své pomsty, a bere jej do náruče (duet ''Matko, drahá matko!... Bože můj, jsem zničena!''). Toto Marfino gesto přesvědčí i lid vedený patriarchou, jen kníže Šujskij je nadále přesvědčen, že se jedná o podvodníka (finále ''Cařice jej uznává, matka syna poznává'').
 
=== 2. dějství ===
(Síň v Kremlu, kde se odehrává korunovační ples) Dimitrij vyznává lásku své ženě Marině (árie ''Jak velká slast mi odměnou''). Když ji však žádá, aby se přízpůsobila ruskému kroji a zvykům, Marina pyšně odmítá: je přece Polka a Dimitrij ať nezapomíná, že polským vojskům vděčí za svůj trůn. V rozhovoru Dimitrij poznává, že pro Marinu představoval jen nástroj k získání moci, a láska k ní v něm hasne.
 
Polští vojáci se veselí a tančí, Marina jim k tomu připíjí (árie ''Nechť výše se poháry vznáší... Tak u nás jen tančí a hrají''). Přítomné Rusy polské křepčení ve svatých zdech Kremlu uráží (sbor ''Běda, síně našich carů hostí drzou cizotu!''). Nastálou půtku zarazí až Dimitrij, který hrozí potrestat každého narušitele míru a svornosti (zpěv ''Zpátky! Já to káži vám!'').
 
(Proměna - Klenutá chodba před carskou hrobkou v [[Uspenskij sobor (Moskva)|Uspenském chrámu]]) Dimitrij hledá mír v carské hrobce, u hrobu svého domnělého otce Ivana IV. (árie ''Z divokého žité víru... Trůn a vládu v rukou míti''). Na témže místě hledá útočiště před dorážejícími polskými vojáky carevice Xenie a kledá u hrobky svého otce Borise Godunova (árie ''Baťuško můj, ó nad vše drahý, milovaný''). Dva Poláci ji brzy najdou a obtěžují ji, utečou ale, když spatří Dimitrije. Xenie Dimitrije nepoznává a děkuje mu za záchranu; car je okouzlen a mezi oběma se rodí náklonnost (duet ''Ochránče můj, tu stojím zmámená'').
 
Sotva se Xenie vzdálí, přichází Šujský se skupinou bojarů a vyzývá je ke spiknutí proti Dimitrijovi (''Tiše za mnou spějte.. Slyšte! Zde před Boží tváří''). Popisuje, jak sám viděl careviče zemřít. Když však chce přísahat na Ivanův hrob, vystoupí ze stínu Dimitrij a přísahu přeruší. Šujský a hrstka jemu věrných jsou pevně rozhodnuti vykonat svůj úmysl Dimitrije zabít, většina přítomných bojarů je ohromena přítomností cara a odmítá znesvěcení svatých míst, Dimitrije ochrání a přísahá mu věrnost.
 
=== 3. dějství ===
(Síň v Kremlu) Dimitrij nejprve o samotě vzpomíná na své setkání s Xenií (árie ''Viděl jsem ji, Xenii jsem zřel''), pak se koná dvorská audience. Šujského soud odsoudil k smrti a je veden na popravu, všichni vyjadřují věrnost carovi. Idylu přeruší příchod patriarchy s požadavky, aby bylo zakázáno sloužit v Moskvě katolickou [[mše|mši]] a aby carevna Marina přestoupila na [[pravoslaví|pravoslavnou víru]], jinak bude její sňatek s carem prohlášen za neplatný (árie ''Svatá církev příkoř snáší''). To vyvolá novou konfrontaci mezi Poláky a Rusy, kterou přeruší až náhlý příchod Xenie, jež chce žádat Marinu o milost pro Šujského (''Pomilovat, odpustit, vznešený je úkol tvůj!''). Marina ji odkáže na cara, ve kterém Xenie poznává svého zachránce z carské hrobky. Ačkoli není schopna slova, Dimitrij Šujského omilostňuje. Zatímco Rusové carovi děkují (sbor ''Buď věčná tobě sláva''), Poláci jsou zaraženi a Marině neuniklo pouto mezi jejím manželem a Xenií.
 
[[File:Murder of Ljedmitry.jpeg|thumb|250px|Carevna Marfa odmítá Lžidimitrije. Skica V. Babuškina]]
Když carský pár osamí, Marina Dimitrijovi vášnivě vyčítá milost pro Šujského. Když se ji manžel snaží odkázat do mezí vladařovy choti, žárlivá Marina mu prozradí pravdu o jeho původu: Je jen nevolník jménem Griška Otrepěv, kterého Marinin otec vychoval ve víře, že je ruským carevičem, aby jej pak využil ke svým cílům (árie ''Trůn otců tvých! Ty bloude zpozdilý!... Poslyš! K otci v noční době''). Dimitrij je do hloubi duše otřesen (''Hoj, Marino, ty lžeš, ni hlesu dál!''), ale poznání, že byl dosud Marininou loutkou, jej jen utvrzuje v odhodlání dále vládnout podle vlastního přesvědčení. Marina vidí, že chybila, a snaží se získat Dimitrije zpět (árie ''Pro Bůh, co díš? Mnou hrůza prochvívá!''), slibuje mu poslušnost i to, že se podle jeho přání stane Ruskou, Dimitrij ji však znechuceně odbývá a Marina hrozí pomstou.
 
=== 4. dějství ===
(Nádvoří v domě Šujského) Xenie je přesvědčena, že ji Dimitrij oklamal (árie '''Mně zdálo se, že smrt bledá sáhla na mne pravicí''). Přichází Dimitrij, Xenie ho zahrnuje výčitkami, on však ohoví o své lásce k ní (árie ''Hřešil jsem, já v lásky snění chvíli šťastným býti chtěl''). Xenie je dojata a padá mu do náručí (duet ''Ó Dimitře/Xenie, má touho''), ale štěstí trvá jen okamžik: mezi Xenií a Dimitrijem stojí stín vyvražděné Godunovovy rodiny. Car odchází a Xenie se rozhoduje odejít do kláštera (árie ''On odešel! Již oběť dokonána''). Tu ji ale dostihnou najatí vrazi vyslaní Marinou.
 
Xeniinu mrtvolu nachází Šujskij, sbíhá se lid a vrací se i Dimitrij. Šujského muži přivádějí Marinu, která se k činu — k Dimitrijově zděšení — přiznává. Marina carovi vyčítá, že ji opustil, přijímá trest smrti, ale současně odhaluje Dimitrije jako podvodníka. Šujský se na něj hned vrhá, Dimitrij však má dosud u lidu oporu. Na naléhání Šujského je však znovu přivedena carevna Marfa (finále: ''Marfo! Marfo!'') Ta opět potvrzuje, že je to její syn, když je však po ní žádána přísaha na kříž, viditelně váhá. Nakonec se odhodlá přisahat, Dimitrij ji však zadržuje: nechce trůn podvodem. Šujský jej na místě zastřelí. Patriarcha, Basmanov a lid litují dobrého cara.
 
{{Citát|Viděl jsem ji, Xenii jsem zřel,<br />