Hlavním cílem spojenecké [[aliance]] Rakouska, Velké Británie, [[PruskoPruské království|Pruska]], [[Spojené provincie nizozemské|Nizozemí]], [[Savojsko|Savojska]] a dalších států ve válkách o španělské dědictví bylo zabránit hrozbě propojení Francie a Španělska, kterézpůsobené hrozilokorunovací kdyžvévody na[[Filip španělskýV. trůnŠpanělský|Filipa usedlz vnukAnjou]], vnuka francouzského krále Ludvíka XIV., vévodašpanělským [[Filip V. Španělský|Filip z Anjou]]králem.<ref>Dějiny Francie, str. 263–264.</ref> Po počátečních francouzských úspěších se ve válce od roku [[1702]] začala postupně projevovat [[ekonomika|ekonomická]] převaha HolandskaNizozemí a Velké Británie. Velkou zásluhu na vznikající převaze protifrancouzských spojenců měl také mimořádný vojenský talent jejíchjejich dvou hlavních velitelů [[John Churchill, vévoda z Marlborough|vévody z Marlborough]] a prince Evžena Savojského. Francouzi a Španělé byli opakovaně poráženi v námořních i pozemních bitvách.<ref>Dějiny Francie, str. 264.</ref> V roce 1706 muselimusela Francouzskáfrancouzská vojska vyklidit [[Vlámsko|Flandry]] a v tom samém roce Itálii, rakouskému [[arcivévoda|arcivévodu]] [[Karel VI.|Karlovi]] se dokonce podařilo na dva měsíce obsadit [[Madrid]] a prohlásit se španělským králem. Tažení Rakouska a jeho spojenců na [[Paříž]] bylo však zastaveno v [[bitva u Malplaquet|bitvě u Malplaquet]] roku [[1709]].
Dalším úspěchům protifrancouzské koalice zabránily volby ve Velké Británii, kde nástup vlády [[Toryové|toryů]] znamenal propuštění vévody z Marlborough z armády a postupné omezování anglické účasti ve válce. Rozhodujícím okamžikem ve válce se stala smrt rakouského císaře [[Josef I.|Josefa I.]] Rakouským císařemCísařem se stal Karel VI., který byl zároveň i uchazečem o španělský trůn ze strany protifrancouzských spojenců. Možné propojení Španělska a jeho [[kolonie|kolonií]] s Rakouskem bylo zcela nepřijatelné hlavně pro Velkou Británii. S ukončením konfliktu souhlasili i Nizozemci ohrožení postupem francouzské armády po jejím vítězství v [[bitva u Denain|bitvě u Denainu]] [[24. červenec|24. července]] [[1712]]. Následná jednání mezi Francií, Španělskem, Velkou Británií, Nizozemím, Savojskem a Pruskem bylibyla zakončenyzakončena tzv. utrechtským mírem z 11. dubna roku 1713. Rakouští [[diplomat|diplomaté]] své podpisy ke smlouvě z důvodu přehnaných francouzských požadavků odmítli připojit.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Veber|jméno=Václav|odkaz na autora=Václav Veber|spoluautoři=a kol.|titul=Dějiny Rakouska|vydání=|místo=Praha|vydavatel=Nakladatelství Lidové noviny|rok=2002|isbn=80-7106-491-2|poznámka=Dále jen ''Dějiny Rakouska''|strany=296–298|jazyk=}}</ref>
=== Postoj Rakouska k mírovým jednáním v letech 1712–1713 ===
